II.ÚS 3647/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3647/10 ze dne 2. 6. 2011 N 106/61 SbNU 589 Respektování ochrany soukromí - odesílání korespondence z vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 2. června 2011 sp. zn. II. ÚS 3647/10 ve věci ústavní stížnosti M. D. proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 333/2010 ze dne 15. července 2010, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o propuštění z vazby, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Městského státního zastupitelství v Praze jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 333/2010 ze dne 15. července 2010 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 20. prosince 2010, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení, jímž bylo ke stížnosti státní zástupkyně zrušeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 5 T 61/2010-2549 ze dne 15. července 2010 a nově bylo rozhodnuto, že se nepřijímá písemný slib stěžovatelky, nepřijímá se její návrh na nahrazení účelu vazby dohledem probačního úředníka, zamítá se žádost stěžovatelky o propuštění z vazby na svobodu a stěžovatelka se ponechává ve vazbě z předstižného důvodu. Podle stěžovatelky došlo k zásahu do jejích základních práv podle čl. 3 odst. 3, čl. 8, čl. 15 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Stěžovatelka napadenému usnesení konkrétně vytýká, že bylo odůvodněno jejími politickými postoji, resp. tím, že udržuje korespondenční kontakt s osobami, které se podle informací policejního orgánu, získaných navíc toliko operativním šetřením, pohybují na "pravicové extrémistické scéně". Další trvání vazby tedy bylo odůvodněno popřením práva stěžovatelky na "svobodné politické myšlení" a na svobodné šíření informací, resp. za udržování korespondenčního styku s osobami údajného určitého poltického smýšlení, aniž by se touto korespondencí dopustila trestně relevantního jednání nebo jednání relevantního pro trvání důvodů vazby. II. Rekapitulace vyjádření ostatních účastníků 3. Městský soud v Praze označil ústavní stížnost za nedůvodnou a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 4. Městské státní zastupitelství v Praze rovněž označilo ústavní stížnost za nedůvodnou a navrhlo, aby byla zamítnuta. Označilo za nedoložené tvrzení stěžovatelky, že byla porušena její základní práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženské vyznání a její právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu, resp. že jí byla způsobena újma pro uplatňování jejích základních práv a svobod. Není pravda, že by byla ponechána ve vazbě pouze pro nezávadný písemný styk se svými přáteli při absenci aktivních projevů schvalování, plánování a porušení právních předpisů. Považuje to za vytržení určitých skutečností ze souvislostí. S ohledem na charakter činnosti, pro kterou je stěžovatelka stíhána, navozuje právě trvalé udržování kontaktů s osobami korespondujícího názorového smýšlení, že se svého nacistického a neonacistického smýšlení nevzdala a že by hrozilo pokračování její organizátorské aktivní činnosti. Důvodem vazby je tedy omezení možnosti šíření takového názoru, který odporuje trestněprávním předpisům, což nemůže být vykládáno jako porušení Listiny. Sdílí tedy argumentaci Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 uvedenou ve stížnosti proti usnesení, kterým byla stěžovatelka propuštěna, i názor Městského soudu v Praze, obsažený v napadeném rozhodnutí. III. Skutková východiska 5. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 61/2010 zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. 6. Stěžovatelka je na základě usnesení policejního orgánu ze dne 20. října 2009 stíhána pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) trestního zákona, kterého se měla dopustit jednak tím, že zajistila výrobu různých druhů samolepek propagujících neonacistické hnutí Národní odpor a jeho ženskou odnož Resistence Women Unity a společně pak tyto samolepky vylepovala na různých místech v Praze, dále tím, že se podílela na vytvoření a zprovoznění nejprve webových stránek na adrese www.women-unity.org a posléze na adrese www.women-unity.net, kde je administrátorkou, a jako taková tam umísťuje vlastní i cizí články propagující a šířící extremistické ideje a rasovou a národnostní zášť a odkazuje na stránku www.odpor.org, spravovanou hnutím Národní odpor, a konečně tím, že vyhledala a zajistila sál, dohodla účast hudebních skupin s repertoárem zaměřeným proti Židům, Romům a členům krajně levicové organizace "Antifa", oslavujícím cizí neonacistické představitele a odkazujícím na nacistická hesla, zajistila dopravu těchto hudebních skupin, ozvučení prostor a takto uspořádala koncert "White power music", na kterém pak organizovala prodej předmětů s neonacistickou tématikou, to vše na podporu osob, které jsou trestně stíhány nebo byly odsouzeny jako neonacisté. 7. V této věci byla stěžovatelka vzata do vazby usnesením soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. října 2009, a to z koluzního a předstižného důvodu. Usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 21. ledna 2010 byla stěžovatelka ponechána ve vazbě z předstižného důvodu s tím, že koluzní důvod vazby pominul. 8. Dne 18. června 2010 byla proti stěžovatelce podána obžaloba pro trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a b) trestního zákona. 9. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. července 2010 byl přijat písemný slib stěžovatelky, byl nad ní stanoven dohled probačního úředníka, jehož pokynům se měla podrobit a zdržet se jakéhokoliv jednání směřujícího k propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka, a byla propuštěna z vazby na svobodu. V odůvodnění soud konstatoval, že u výslechu dala stěžovatelka najevo konkrétní snahu po nápravě (tj. uvědomění si, že je pro ni mnohem důležitější rodina než osoby spojené s trestnou činností), a že si tedy uvědomila neblahé následky, jež by jí hrozily v případě opakování činnosti, pro niž je postavena před soud. Toto vyjádření soud považoval za spontánní a věrohodné. Proto měl za to, že vazbu lze nahradit jednak jejím písemným slibem a dále stanovením probačního dohledu s tím, že povinnost zdržet se jakéhokoliv jednání směřujícího k propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka má u stěžovatelky vést k uvědomění si závažnosti písemného slibu. Bylo při tom vzato v úvahu, že stěžovatelka nebyla doposud trestána. 10. Proti tomuto rozhodnutí státní zástupkyně podala stížnost. Vytýkala soudu především optimistický názor ohledně slibu stěžovatelky, který byl ve skutečnosti jen formální a zaměřený na to, aby byla stěžovatelka propuštěna z vazby. Ve vztahu k důrazu stěžovatelky na to, že své sliby plní, bylo poukázáno na to, že stěžovatelka má v podbřišku vytetován nápis "Meine Ehre heißt Treue" (mou ctí je věrnost), tedy heslo užívané jednotkami SS a v různých jazykových mutacích i neonacisty. Toto a další tetování stěžovatelky vyjadřují její sounáležitost s extremistickým hnutím, přičemž o odstranění tetování stěžovatelka aktuálně neuvažuje pro nedostatek finančních prostředků. To je podle státní zástupkyně paradoxní s ohledem na to, že na pořízení tetování měla prostředků dost a nebyl pro ni problém si je sehnat. Dále státní zástupkyně poukázala na to, že si stěžovatelka po celou dobu vazby vyměňovala korespondenci s osobami z řad pravicových extrémistů, kteří ji ve vazbě také navštěvují a posílají jí balíčky, což doložila přehledem osob vypracovaným Vězeňskou službou České republiky a charakteristikou těchto osob vypracovanou Policií České republiky. Slib obžalované tedy nepovažuje za upřímný a dohled probačního úředníka nemůže zajistit nápravu, o kterou stěžovatelka zřejmě ani nestojí. Na závěr státní zástupkyně poukázala na to, že osoby z řad extremistů vyjádřily stěžovatelce podporu vylepováním samolepek požadujících její svobodu, z čehož je podle státní zástupkyně zřejmé, že se stěžovatelka od těchto osob nijak nedistancovala, neboť jinak by ji tyto osoby nepodporovaly. 11. Usnesením, jež je napadeno ústavní stížností, bylo k uvedené stížnosti zrušeno usnesení soudu prvního stupně, nebyl přijat písemný slib stěžovatelky ani její návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, byla zamítnuta její žádost o propuštění z vazby na svobodu a byla nadále ponechána ve vazbě. V odůvodnění je uvedeno, že není sdílen názor soudu prvního stupně, že v případě propuštění stěžovatelky nehroz