Ústavní soud II.ÚS 688/25

Ústavní soud obdržel dne 4. 3. 2025 ústavní stížnost stěžovatelky proti shora uvedeným rozhodnutím.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Návrh stěžovatelky trpí zjevnými vadami. Především stěžovatelka není zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a ke stížnosti nejsou připojeny předepsané přílohy (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).

Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatelka se v minulosti již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byla opakovaně poučována o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu) a s poučením, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (odmítnutí pro neodstraněné vady - viz např. usnesení ze dne 3. 9. 2018 sp. zn. I. ÚS 2963/18, ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3164/22 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Nadále však volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byla soudem opakovaně poučena o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem.

Ústavní soud proto nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka si je povinných náležitostí řádného podání ústavní stížnosti vědoma. Z uvedeného důvodu nepovažoval za nutné stěžovatelku vyzývat k odstranění vad, pouze vyčkal vyřízení žádosti stěžovatelky o určení advokáta, s níž se stěžovatelka obrátila na Českou advokátní komoru, jak plyne z jejího podání Ústavnímu soudu. Ústavní soud u České advokátní komory dne 15. 4. 2025 ověřil, že uvedená žádost stěžovatelky byla rozhodnutím České advokátní komory ze dne 28. 3. 2025 zamítnuta.

Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, stalo-li se tak již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Přitom je zřejmé, že stěžovatelka si je vědoma povinnosti zastoupení advokátem již při zahájení řízení (srov. její ústavní stížnost ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1869/21).

Vzhledem k uvedeným důvodům se Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.