Ústavní soud II.ÚS 757/22
Ústavní soud · 7. 4. 2022
Shrnutí rozhodnutí
Řízení: Ústavní soud rozhodoval o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2022.
O co šlo: Dne 15. 3. 2022 Ústavní soud obdržel výše uvedenou ústavní stížnost, která nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to mimo jiné vzhledem k absenci právního zastoupení stěžovatele (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
Výsledek: Ústavní stížnost se odmítá. (Soud podání odmítl a věcí se meritorně nezabýval.)
Význam: Soud se věcí meritorně nezabýval, napadené rozhodnutí tím zůstává v platnosti.
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Ing. Miroslava Šebesty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. ledna 2022 č. j. 5 As 339/2021-17, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 15. 3. 2022 Ústavní soud obdržel výše uvedenou ústavní stížnost, která nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to mimo jiné vzhledem k absenci právního zastoupení stěžovatele (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že se stěžovatel obrací na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami opakovaně, přičemž jsou tyto ústavní stížnosti opakovaně jako vadné odmítány. Stěžovatel i přesto nadále volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl Ústavním soudem mnohokrát poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Obecně platí, že návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud ale zároveň dospěl k závěru, že v případech opakovaného podávání takto vadných podání již není nutnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již ve více předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3104/21 ze dne 3. 12. 2021).
K tvrzení stěžovatele, že mu nebylo od České advokátní komory doručeno žádné rozhodnutí o určení advokáta, Ústavní soud uvádí, že stěžovatel nespecifikoval, ve které věci se tak mělo stát a rovněž neuvedl, že si zajistí advokáta na vlastní náklady, když mu ho Česká advokátní komora odmítla určit. Přitom platí, že byla-li by ústavní stížnost důvodná, lze žádat o náhradu nákladů zastoupení (§ 83 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto stejně jako v mnoha dalších případech stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2022
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka