II.ÚS 770/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 770/06 ze dne 26. 4. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. P. Š. a 2. J. V., zastoupených JUDr. Petrem Tomanem, advokátem se sídlem Trojanova 12, Praha, proti neoprávněnému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na blíže specifikovaných telefonních číslech stěžovatelů (dle příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. .9. 2006 sp. zn. 37 Nt 1618/2006), a o návrhu na zrušení § 88 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění V ústavní stížnosti podané v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelé uvedli, že se dne 30. 9. 2006 dozvěděli ze sdělovacích prostředků, že odposlouchávány byly telefonní rozhovory jimi vedené a vedené rodinnými příslušníky stěžovatele č. 2 (stěžovatelé uvedli konkrétní telefonní čísla). Dne 4. 9. 2006 měl Obvodní soud pro Prahu 5 na návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 nařídit 46 odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Stěžovatelé odmítají, že by byli jakkoliv zapojeni do kauzy tzv. úniku informací z tzv. K. zprávy nebo že by byli o této věci jakkoliv informováni. Odposlechy a záznamy jejich telekomunikačního provozu tak nemohou přispět k objasnění této záležitosti. Stěžovatelé pociťují zásah do svých lidských práv velmi citelně, neboť byly odposlouchávány nejen jejich hovory týkající se jejich pracovní činnosti v Poslanecké sněmovně, ale i soukromé části jejich telefonních hovorů s přáteli a rodinnými příslušníky. Kromě nich byli odposloucháváni i rodinní příslušníci stěžovatele č. 2, jeho manželka a syn. Ani jeden z nich nemá s pracovní činností stěžovatele nic společného a nařízení odposlechu tak překročilo i v tomto případě zákonné meze. Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že pro nařízení jejich odposlechů nebyly splněny zákonné předpoklady a že orgány činné v trestním řízení postupovaly nezákonně. Provedením odposlechů, popř. záznamů telekomunikačního provozu stěžovatelů došlo k neoprávněnému zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelů, zejména do práva na ochranu soukromí dle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva) a práva na zachování tajemství doručovaných zpráv dle čl. 13 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé nemají možnost seznámit se s okolnostmi a právními důvody, za kterých byly odposlechy a záznamy jejich hovorů nařízeny a prováděny, a nemají možnost nechat přezkoumat zákonnost tohoto zásahu do jejich základních práv před soudem, popř. požádat soud či jiný orgán o přiměřenou satisfakci, došlo zároveň k porušení jejich práva na existenci účinných právních prostředků nápravy podle čl. 13 Úmluvy a čl. 10 Listiny, stejně jako k porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Stěžovatelé pojali ústavní stížnost jako stížnost proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícím v odposleších jejich telefonických hovorů. Ústavní soud k tomu uvádí, že byť v petitu ústavní stížnosti není formálně explicitně navrhováno zrušení, obsahově ústavní stížnost směřuje právě proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 9. 2006 sp. zn. 37 Nt 1618/2006, neboť právě tímto rozhodnutím došlo dle § 88 trestního řádu k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který stěžovatelé obsahem ústavní stížnosti rozporují. Navíc skutečnost, že stěžovatelé nezmínili toto usnesení soudu výslovně v petitu, patrně odpovídá i tomu, že neznali jeho spisovou značku, a tak jej nemohli plně specifikovat. Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti je povinen posoudit, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní soud konstatuje, že ve vztahu ke stěžovatelce 1. nezbylo než ústavní stížnost spolu s návrhem odmítnout jako podanou osobou zjevně neoprávněnou (§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť jí uvedené telefonní číslo, které měla užívat, nebylo předmětem výroku napadeného rozhodnutí, tj. nebylo na základě tohoto rozhodnutí odposloucháváno. Po přezkoumání ústavní stížnosti a předloženého spisového materiálu Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost stěžovatele 2. nelze považovat za důvodnou. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dle § 88 odst. 1 trestního řádu (ve znění účinném do 30. 6. 2008) byl v dané věci vydán (na návrh státního zástupce) dne 4. 9. 2006, a to rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 37 Nt 1618/2006 (s účinností na dobu tří měsíců, se zahájením dne 5. 9. 2006). Byl odůvodněn takto" "Policejním orgánem IMV je pod výše uvedeným Č.j. prověřováno podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, z nichž je podezřelý J. K., ředitel ÚOOZ SKPV. Dne 4. 9. 2006 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 návrh datovaný 1. 9. 2006 na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na výše specifikovaných telefonních číslech s odkazem na spáchanou trestnou činnost s odůvodněním, že předmětem šetření je mimo jiné i to, za jakým účelem byla vypracována zpráva K. a zda mohli představitelé ODS údaje z této zprávy mít k dispozici ještě před jejím předáním VOB, jak se uvádí v trestním oznámení podaném P. Z dosavadního šetření a vyhodnocení informací o uskutečněném telekomunikačním provozu vyplývá vzájemná komunikace shora uvedených osob prostřednictvím mobilních telefonů a to zejména v týdnu před jednáním VOB. Navrhovaným postupem by mělo být zjištěno, zda spolu uvedené osoby komunikují a zda si sdělují informace o zprávě ÚOOZ, případně zda znají některé skutečnosti, které by napomohly zjistit, jak k úniku informací ze zprávy došlo a za jakým účelem byla zpráva vypracována, prezentována a kdo měl možnost do zprávy nahlédnout. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 přezkoumal návrh včetně přiloženého spisového materiálu a zjistil, že podmínky pro nařízení výše specifikovaného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jsou splněny. Šetření je vedeno pro zvlášť závažné úmyslné trestné činy ve smyslu § 88 odst. 1 tr. řádu a vzhledem k výše uvedeným skutečnostem lze předpokládat, že postupem podle tohoto příkazu budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Vzhledem k v současné době naplánovaným úkonům (výslechům) trestního řízení lze oprávněně předpokládat sdělování předmětných údajů i po době, která od spáchání trestné činnosti uplynula. Doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byla oproti návrhu státního zástupce zkrácena na polovinu. V odůvodněném případě není vyloučeno podání návrhu na prodloužení této doby podle § 88 odst. 2 tr. řádu s předložením provedeného vyhodnocení výsledků dosavadního postupu podle tohoto příkazu." Podle § 88 odst. 1 věta první trestního řádu platí, že "Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení." Podle § 88 odst. 2 věta první trestního řádu platí, že "Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn." Právě tato ustanovení (v rovině podústavního práva) byla v dané věci aplikována, a proto na ně se soustředilo posouzení Ústavního soudu ve smyslu jejich ústavně konformní interpretace a aplikace. Ústavní soud již v nálezu sp. zn. II. ÚS 615/06 vyslovil tezi: "Pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění (poznámka: v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá. Pouhé trestní oznámení samo o sobě, není-li doloženo alespoň indiciemi, z nichž lze důvodné podezření dovozovat, nepostačuje k nařízení odposlechů, neboť totiž nepostačuje ani k zahájení řízení k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin podle § 158 trestního řádu. Může tedy být vydán jen v řádně zahájeném trestním řízení pro zákonem kvalifikovanou trestnou činnost, a musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání takového trestného činu." Rovněž v nálezu sp. zn. II. ÚS 789/06 Ústavní soud např. vyslovil, že "Účel zjišťování údajů podle § 88a odst. 1 trestního řádu je nutno zkoumat s ohledem na to, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda tento skutek spáchal obviněný,