II.ÚS 8/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 8/11 ze dne 14. 9. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. A. H., zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou advokátní kanceláře Dobr & Horáková, se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady 8, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 462, 463/2010-1617 ze dne 11. října 2010 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 28 P 21/2008-1567 ze dne 13. srpna 2010 a č. j. 28 P 21/2008-1571 ze dne 23. srpna 2010, za účasti 1) Městského soudu v Praze a 2) Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a 1) nezl. K. H., zastoupeného Městským úřadem v Sokolově, jako opatrovníkem, a 2) Ing. H. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, podanou k poštovní přepravě dne 31. prosince 2010, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Z nich bylo v pořadí prvním usnesením soudu prvního stupně vydáno předběžné opatření, kterým došlo ke změně předběžného opatření vydaného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 28 P 21/2008 ze dne 22. prosince 2008, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 105/2009 ze dne 29. dubna 2009 tak, že bylo stěžovateli dáno oprávnění stýkat se s vedlejším účastníkem řízení 1) (dále jen "nezletilý") v každém sudém kalendářním týdnu od čtvrtka 16:00 hodin do pondělí 18:00 hodin, a v každém lichém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 8:00 do 18:00 hodin, a byl zamítnut návrh stěžovatele, aby byl nezletilý předběžným opatřením svěřen do jeho péče v každém lichém kalendářním týdnu a aby byl v každém sudém kalendářním týdnu svěřen do péče vedlejší účastnice 2) (dále jen "matka"). V pořadí druhým usnesením soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o přenesení příslušnosti na Okresní soud v Sokolově. Usnesením odvolacího soudu byla k odvolání stěžovatele potvrzena obě usnesení soudu prvního stupně. Stěžovatel tvrdí, že v řízení byla porušena jeho základní práva podle čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy České republiky, podle čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 30 odst. 3, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále základní práva nezletilého podle čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel se v ústavní stížnosti konkrétně dovolává právních závěrů obsažených v nálezech sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279), sp. zn. II. ÚS 554/04 (N 106/37 SbNU 397) a sp. zn. III. ÚS 1206/09 (ze dne 23. února 2010) a namítá nesprávnost východisek i závěrů obecných soudů, resp. nezohlednění zjištěných rozhodných skutečností. Poukazuje na to, že řízení trvá již třetím rokem, přičemž nejprve měl stěžovatel nezletilého v péči jeden měsíc po odchodu matky ze společné domácnosti a poté, co byl nezletilý svěřen předběžným opatřením do péče matky, ta umožnila jeho styk s nezletilým teprve po vydání dalšího předběžného opatření. Matka s otcem o výchově nezletilého prakticky nekomunikuje, vyjma jednání na sociálním odboru nebo u mediátorky, která iniciuje stěžovatel. Nezletilý v mezidobí dosáhl věku tří let a je tedy podle dosavadní (stěžovatelem nekonkretizované) judikatury schopen střídavé péče. Ke změně styku předběžným opatřením přitom došlo z důvodu nástupu matky do zaměstnání a podle stěžovatele tím odpadá důvod, aby byl nezletilý po celou dobu řízení svěřen, resp. ponechán v péči matky. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že není dán zákonný důvod pro změnu předběžného opatření a svěření nezletilého do střídavé péče, protože střídavá péče je konstituována zákonem o rodině. Stěžovatel tedy vytýká odvolacímu soudu, že odmítá bez znaleckých posudků upravit vztahy rodičů k nezletilému tak, aby byly po dobu řízení shodné. Podle stěžovatele tak hrozí, že v konečném důsledku bude nezletilý svěřen do péče matky jen proto, že bude tento model ustáleným. V další části ústavní stížnosti namítá, že pro rozhodnutí o přenesení řízení nebyl zákonný důvod. Nezletilý má na základě dohody rodičů, která nebyla změněna ani nahrazena rozhodnutím soudu, nadále trvalé bydliště v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 3. Navíc napadené rozhodnutí vedlo k tomu, že ještě v době podání ústavní stížnosti nejednal ve věci ani Obvodní soud pro Prahu 3 ani Okresní soud v Sokolově, a nebylo tak možné včas rozhodnout o jeho návrhu na úpravu styku v době Vánoc. Ústavní soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili k ústavní stížnosti, přičemž nezletilému ustanovil jako opatrovníka pro řízení Městský úřad Sokolov. Městský soud v Praze navrhl, aby byla ústavní stížnost zamítnuta. Konkrétně pak uvedl, že rozhodl se zřetelem k ustálené judikatuře nejvyšších soudů, že smyslem předběžného opatření je zatímní úprava poměrů účastníků, nikoliv s konečnou platností, a zvažoval všechny významné okolnosti týkající se nezletilého i obou rodičů. V té souvislosti poukázal na nález sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279), podle nějž by předběžné opatření v oblasti péče o nezletilé mělo být skutečně pouhým krátkodobým provizoriem a ne kvazidefinitivním rozhodnutím z důvodu délky řízení, které nelze doplnit či nahradit novým, lépe vystihujícím ochranu základního práva. Odmítl, že by podle jeho názoru byla matka lepším a vhodnějším rodičem pro výchovu dětí nízkého věku a že by vyloučil střídavou péči v této věci. Toliko poznamenal, že teprve v zahájeném řízení o úpravu poměrů nezletilého bude možné s konečnou platností posoudit otázku výchovného prostředí, a že je to stěžovatel, kdo rozhodnutí svými návrhy oddaluje. V podrobnostech odkázal na obsah odůvodnění svého rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 3 uvedl, že důvody, proč bylo rozhodnuto předběžným opatřením, byly vyloženy v napadeném rozhodnutí, na něž odkázal. Styk otce s nezletilým byl tímto rozhodnutím rozšířen proti předchozí úpravě. Hlavním sledovaným hlediskem pro rozhodování je zájem a blaho nezletilého dítěte. Matka na výzvu k vyjádření nijak nereagovala. Městský úřad Sokolov sdělil, že nemůže objektivně posoudit rozhodnutí Městského soudu v Praze, avšak domnívá se, že pokud bylo dlouhodobě vedeno řízení u Městského soudu v Praze, mělo být vzhledem ke složitosti případu a předcházení soudním průtahům tímto soudem také rozhodnuto. Ústavní soud si dále vyžádal k prostudování spis Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 13 P 13/2011 a seznámil se s jeho obsahem. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově Ústavní soud zjistil, že matka podala návrh na úpravu práv a povinností k nezletilému pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů dne 2. listopadu 2007, a to k Okresnímu soudu v Sokolově. Domáhala se svěření nezletilého do své péče. Otec naopak navrhoval, aby byl nezletilý svěřen do jeho péče. Okresní soud v Sokolově vydal dne 19. listopadu 2007 předběžné opatření, kterým zamítl návrh otce na předběžné svěření nezletilého do střídavé péče ve čtrnáctidenním intervalu a kterým byl nezletilý svěřen do péče matky a otci byl upraven styk s nezletilým každou sobotu a neděli v měsíci od 14:00 do 17:00 hodin. Rozhodnutí bylo v zásadě odůvodněno tím, že matka nezletilého stále kojí. Toto předběžné opatření bylo k odvolání stěžovatele zrušeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. prosince 2007 s tím, že bylo předběžné opatření vydáno místně nepříslušným soudem. Usnesením ze dne 22. listopadu 2007 vyslovil Okresní soud v Sokolově svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že věc bude postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 3, v jehož obvodu rodiče s nezletilým podle poslední dohody bydleli. Toto rozhodnutí bylo k odvolání matky potvrzeno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. prosince 2007. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. února 2008 bylo zastaveno řízení o návrzích rodičů na svěření do jejich péče pro dobu do a po rozvodu jejich manželství, a to v důsledku zpětvzetí jejich návrhů. Návrhem podaným dne 27. srpna 2008 Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se stěžovatel domáhal v režimu § 20 zákona o rodině vydání rozhodnutí, že žádný z rodičů nemůže odloučit druhého rodiče od nezletilého na dobu delší než jeden týden v měsíci, aniž by k tomu dal onen druhý rodič souhlas. Návrhem podaným k témuž soudu dne 28. srpna 2008 se matka domáhala svěření nezletilého do své péče na dobu do a po rozvodu manželství rodičů. Na návrh matky reagoval stěžovatel protinávrhem, aby byl nezletilý pro stejné období svěřen do jeho péče. Dne 11. prosince 2008 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl nezletilý svěřen do péče matky, a stěžovateli bylo uloženo přispívat na jeho výživu částkou 2 000 Kč měsíčně. Současně jím byl zamítnut návrh otce na vydání předběžného opatření, aby byl nezletilý svěřen do péče stěžovatele, a matce byl určen styk s nezletilým. Toto řešení bylo odůvodněno na jedné straně aktuálním stavem vztahů mezi rodiči, a na straně druhé tím, že nezletilý byl velmi útlého věku - byl mu rok a půl, což vyžaduje