II.ÚS 908/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 908/16 ze dne 13. 12. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Boženy Mazánkové, právně zastoupené JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, Advokátní kancelář Glatzová & Co., s. r. o., se sídlem Husova 5, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2016 č. j. 17 C 141/2015-30, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., zastoupené JUDr. Olgou Strakovou, advokátkou, Advokátní kancelář Jarušek, Straková & Partners, se sídlem Radniční 7/A, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 18. 3. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 s tvrzením, že jím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva na ochranu vlastnictví zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Žalobou podanou soudu dne 23. 9. 2015 se stěžovatelka (též "žalobkyně") domáhala zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že dne 27. 4. 2015 byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny a zemního plynu mezi žalobkyní jako spotřebitelkou a žalovanou (nyní vedlejší účastnicí) BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. (dále jen "Smlouva"). Téhož dne došlo mezi žalobkyní a žalovanou k uzavření smlouvy o koupi 5 ks LED žárovek za zvýhodněnou cenu 1 Kč (dále jen "Kupní smlouva"). Obě smlouvy byly uzavřeny mimo obchodní prostory žalované. Dne 30. 4. 2015 se žalobkyně rozhodla odstoupit od Smlouvy dle § 11a odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2015 (nyní § 11 odst. 3 energetického zákona) a téhož dne zaslala žalované písemné odstoupení. Odstoupení bylo žalované doručeno řádně a včas. Žalovaná následně upozornila žalobkyni, že využila-li práva odstoupit od Smlouvy, dovoluje si ji upozornit i na možnost odstoupit od Kupní smlouvy a LED žárovky vrátit, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne převzetí LED žárovek. Pokud nedojde k odstoupení od Kupní smlouvy, bude žalovaná požadovat úhradu ceny těchto LED žárovek ve výši 2 000 Kč s DPH, tak, jak bylo ujednáno v Kupní smlouvě ("pokud dojde k využití Vašeho práva na odstoupení od Smlouvy v souladu s ustanoveními energetického zákona, vzniká naší společnosti nárok na úhradu plné ceny LED žárovek, a to ve výši 2 000 Kč DPH."). Protože žalobkyně neodstoupila od Kupní smlouvy a žárovky v požadované lhůtě nevrátila, byla následně žalovanou vyzvána k úhradě částky 2 000 Kč. Žalobkyně požadovanou částku do data splatnosti uhradila, ale zároveň upozornila žalovanou na neoprávněnost tohoto nároku. Po zaslání předžalobní výzvy žalované k vrácení částky 2 000 Kč podala následně stěžovatelka žalobu na zaplacení částky 2 000 Kč jako bezdůvodného obohacení. 3. Stěžovatelka v žalobě odkazovala na ustanovení § 11a odst. 2 energetického zákona, podle kterého je možné od smlouvy uzavřené s podnikající osobou mimo prostory obvyklé k podnikání držitele licence, jejímž předmětem je dodávka elektřiny nebo plynu, písemně odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce, a to ve lhůtě pěti dnů před zahájením dodávky. Podle názoru žalobkyně byl tedy nárok na zaplacení částky 2 000 Kč nárokem neoprávněným, neboť šlo o nepřípustnou sankci za odstoupení od Smlouvy. Žalovaná se snažila obcházet zákaz sankcí za využití práva spotřebitele (stanovený v § 11a odst. 2 energetického zákona) tak, že sankci formálně umístila do jiného smluvního dokumentu - Kupní smlouvy. Přitom v Kupní smlouvě výslovně uvádí, že Kupní smlouva a Smlouva "nejsou smlouvy na sobě závislé", a tedy se posuzují obě samostatně. 4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. 1. 2016 č. j. 17 C 141/2015-30 byla - vzhledem k výši částky v jednostupňovém řízení - žaloba zamítnuta. Soud dospěl k závěru, že žárovky v ceně 1 Kč pro zákazníky jsou bonusem (zvýhodněním), ve smlouvě sjednaným s rozvazovací podmínkou ve vazbě na to, zda kupující je či není zákazníkem žalované. Úhrada doplatku ceny za LED žárovky není podle názoru soudu sankcí za odstoupení od Smlouvy, ale předem sjednaným doplatkem ceny při ztrátě zvýhodnění. Žalobkyně žárovky převzala a dobrovolně uzavřela Kupní smlouvu s jasně stanovenými podmínkami; od ní však mohla následně odstoupit a žárovky vrátit, což neučinila. Soud věc posuzoval i s ohledem na časovou souvislost (žalobkyně od Smlouvy odstoupila tři dny po jejím sjednání), a uvažoval o účelovosti jednání žalobkyně. 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení práva na spravedlivý proces pro nedostatečné odůvodnění rozsudku. Dále má zato, že soud nezohlednil ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se v rovině podústavního práva jako ochrana spotřebitele, neuložil-li vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce neoprávněně požadovaný doplatek kupní ceny. Tím měl porušit právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. V ústavní stížnosti stěžovatelka též uvádí, že si je vědoma bagatelnosti věci, nicméně podle ní došlo k závažnému a v důsledcích typovému pochybení soudu. V těchto souvislostech zdůraznila absenci aplikace kogentního ustanovení - § 11a dost. 2 energetického zákona -, jež sankci za odstoupení od smlouvy zapovídá a od něhož se nelze odchýlit (opomenutí tu znamená svévoli soudu). 6. Ústavní soud si k obsahu ústavní stížnosti vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 1 a vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení. Obvodní soud pro Prahu 1 odkázal na spisový materiál, zejména na protokol z jednání a na odůvodnění napadeného rozsudku. Vedlejší účastník ve svém vyjádření mj. sdělil, že má za to, že se v daném případě jedná principiálně o spor vyplývající z jednoduchého (podústavního) práva, navíc pouze v bagatelní věci. Vedlejší účastník považuje odůvodnění rozhodnutí soudu za dostatečné. Z rozsudku soudu je pochopitelné, na základě jakých skutkových zjištění a jakých úvah ke svému závěru soud dospěl, jakou provedl právní kvalifikaci a na základě jakých úvah ve věci rozhodl. Jestliže se Obvodní soud pro Prahu 1 přiklonil k tomu, že výše kupní ceny byla sjednána ve vazbě na předem známou podmínku, kterou stěžovatelka podle své vůle mohla splnit, není podstatné, zda soud v odůvodnění důkladně interpretoval pojem sankce. V případě povinnosti doplacení ceny za LED žárovky se ani o sankci jednat nemohlo, jelikož se jednalo o protiplnění za dodané zboží. Replika stěžovatelky obsahuje již pouze tvrzení, která vyplývají i z podané ústavní stížnosti. II. 7. Ústavní soud, dříve než přistoupí k eventualitě meritorního projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda tato splňuje všechny formální předpoklady podle zákona o Ústavním soudu. V dané věci je zřejmé, že ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), stěžovatelka byla řádně zastoupena (§ 30 odst. 1 téhož zákona) a ústavní stížnost byla podána jako jediný zbylý prostředek ochrany práva (75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost však po zvážení všech skutkových i právních aspektů věci nebyla shledána senátem opodstatněnou a nebylo tedy přikročeno k projednání věci samé. 8. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci ústavně souladně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ jedné konkrétní normy nebo o otázku, zda obecné soudy neaplikovaly jednoduché právo svévolně [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 321/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 90/33 SbNU 371)]. 9. V posuzovaném případě se jedná o spor ze spotřebitelské smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory podnikatele. Občanský zákoník těmto typům smluv věnuje zvláštní pozornost; díl čtvrtý části čtvrté obsahuje ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se sp