Ústavní soud II.ÚS 998/25

Dne 31. 3. 2025 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele proti výše označenému usnesení Okresního soudu Plzeň-sever ("okresní soud") a proti usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým krajský soud zastavil řízení o odvolání proti usnesení okresního soudu.

Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně práva poskytuje (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek. Ústavní soud přitom při posuzování, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti, které stanoví zákon o Ústavním soudu, zjistil, že stěžovatel nevyužil svého práva a nepodal proti nyní napadenému usnesení krajského soudu žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Ústavní soud přitom stabilně judikuje, že jde o procesní prostředek, který stěžovatel má k ochraně svých práv k dispozici (např. usnesení ze dne 4. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1972/22, a judikatura tam citovaná).

Ústavní soud proto konstatuje, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto je jeho ústavní stížnost nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel nadto netvrdil a Ústavní soud ani neshledal výjimečné okolnosti vylučující nepřípustnost ústavní stížnosti [§ 75 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.