III.ÚS 1030/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1030/20 ze dne 23. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) obce Čestlice, sídlem Pitkovická 290, Čestlice a 2) Zastupitelstva obce Čestlice, zastoupených JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem k Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2020 č. j. 2 As 187/2017-327 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2017 č. j. 50 A 2/2017-147, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, a obce Dobřejovice, sídlem Na Návsi 26, Dobřejovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podanou podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení práva obce na samosprávu podle čl. 8 a čl. 100 až 102 Ústavy spolu s porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i z přiloženého usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, kterému byla věc postoupena druhým senátem téhož soudu, zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Dne 27. 9. 2016 bylo stěžovatelem 2) vydáno opatření obecné povahy č. j. OOP-1/2016, označené jako "Změna č. 1 Územního plánu Čestlic", kterým byla vymezena nová zastavitelná plocha Z12c. Účelem této změny v dané ploše bylo umožnit navýšení rozlohy obchodní zóny. 3. Tato změna územního plánu byla před uplynutím prekluzivní lhůty k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy napadena vedlejší účastnicí, která se domáhala jejího zrušení pro nezákonnost. Obsah návrhových bodů byl poměrně široký a dotýkal se nepřezkoumatelnosti napadeného opatření obecné povahy, vad odůvodnění, souladu s úkoly a cíli územního plánování, nepřiměřenosti samotné regulace obsažené v opatření obecné povahy, nedostatečného posouzení změny územního plánu z hlediska vlivu na životní prostředí, jakož i porušení zásady ochrany zemědělského původního fondu spočívající v nezákonném odejmutí zemědělské půdy I. a II. třídy. 4. Poslední výše uvedený návrhový bod shledal krajský soud jako důvodný a napadené opatření obecné povahy zrušil. Krajský soud vyšel z jazykového a recentně-subjektivního výkladu příslušných ustanovení zákona České národní rady č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně zemědělského půdního fondu"). Jelikož z ustanovení § 4 odst. 3 tohoto zákona vyplývá, že zemědělskou půdu I. a II. třídy lze odejmout pouze v případech existence veřejného zájmu výrazně převažujícího nad veřejným zájmem na ochraně zemědělského původního fondu, zabýval se soud tím, zda existuje veřejný zájem na odejmutí této zemědělské půdy. Výrazně převažující veřejný zájem na odnětí půdy ze zemědělského původního fondu krajský soud neshledal, "jelikož zamýšleným záměrem (pro který bylo napadené OOP přijato) je výstavba dalšího komerčního centra v oblasti, ve kterém se v současnosti již řada obdobných staveb nachází". Z toho následně dovodil, že napadené opatření obecné povahy týkající se plochy Z12c je nezákonné, neboť není v souladu s požadavky zákona na ochranu zemědělského půdního fondu. Krajský soud rovněž konstatoval, že v důsledku nezákonného vynětí plochy Z12c ze zemědělského původního fondu může změna územního plánu zasáhnout do práv vedlejší účastnice. Dalšími námitkovými body vedlejší účastnice se krajský soud zabýval pouze okrajově a shledal je jako nedůvodné. Dílčími námitkami vedlejší účastnice proti vyhodnocení vlivu na životní prostředí v otázce ochrany zemědělského půdního fondu se krajský soud již nezabýval, jelikož to s ohledem na svůj závěr o nezákonnosti odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu shledal jako nadbytečné. 5. Proti rozsudku krajského soudu, kterým došlo ke zrušení změny č. 1 územního plánu obce Čestlice, podala stěžovatelka 1) kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Při posuzování aktivní věcné legitimace v řízení o zrušení opatření obecného povahy však druhý senát Nejvyššího správního soudu narazil na rozpor v tom, jak jednotlivé senáty nahlížejí na splnění podmínky dotčení navrhovatele nezákonností napadeného opatření obecné povahy. Druhý senát Nejvyššího správního soudu považoval za nutné nejdříve vyjasnit, "zda je možné podmínku nezákonnosti napadeného aktu a podmínku dotčení na subjektivních právech navrhovatele splnit izolovaně (tj. že nezákonnost spočívá v parametru A, zatímco dotčení v parametru B), nebo zda je předpokladem úspěchu návrhu příčinná souvislost mezi těmito dvěma podmínkami". Z tohoto důvodu druhý senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 19. 4. 2018 č. j. 2 As 187/2017-149 věc předložil rozšířenému senátu. 6. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu usnesením ze dne 29. 5. 2018 č. j. 2 As 187/2017-264 rozhodl, že "aktivní věcná legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy je dána, pokud soud dospěje ke skutkovému a právnímu závěru o skutečném vztahu úpravy obsažené v napadené části opatření obecné povahy a právní sféry navrhovatele a zároveň o podstatné nezákonnosti napadené regulace obsažené v opatření obecné povahy posuzované z hlediska kompetenčních, procesních i hmotněprávních předpisů ... V případě, že úprava obsažená v napadeném opatření obecné povahy skutečně negativně zasahuje do právní sféry navrhovatele, může se navrhovatel v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 s. ř. s. úspěšně dovolat i porušení právních předpisů, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu. Výjimkou jsou případy, kdy je na první pohled zřejmé, že navrhovatelem namítané porušení veřejného zájmu se zcela míjí s právní sférou navrhovatele". V odůvodnění svého rozhodnutí pak rozšířený senát podrobněji rozvedl, že "pokud se tvrzení navrhovatelky o tom, že souhlasné stanovisko orgánu ochrany zemědělského půdního fondu bylo vydáno v rozporu se zákonem, ukáže důvodným... pak nelze od navrhovatelky spravedlivě požadovat, aby snášela negativní imise spojené s výstavbou a provozem komerční zóny umístěné na jejích hranicích, které negativně ovlivňují její nemovitý majetek i majetek a životní prostředí jejích občanů. Jakkoli totiž navrhovatelka zřejmě sama zemědělsky nehospodaří a ukončení zemědělského využití sporných ploch samo o sobě její právní sféru negativně neovlivňuje, nelze odhlížet od účelu, pro nějž jsou posuzované plochy vymezovány a jehož realizace vyžaduje odnětí příslušných pozemků ze zemědělského půdního fondu" (bod 42 odůvodnění). 7. Druhý senát Nejvyššího správního soudu, vázán rozhodnutím rozšířeného senátu, kasační stížnost zamítl. V prvé řadě Nejvyšší správní soud připomněl, že obec má možnost navrhovat zrušení územního plánu sousední obce zejména tehdy, pokud se územní plán dotýká a zasahuje do věcných práv sousední obce. Podotkl, že "změna územního plánu, a zejména volba funkčního využití určitého území, může zásadním způsobem ovlivnit charakter dané lokality i kvalitu života v ní. Nalézá-li se posuzovaná plocha na samém okraji území pořizovatelky územního plánu, budou negativní vlivy této změny dopadat především na území sousední obce", přičemž tato obec je "v rámci výkonu svého práva na samosprávu povolána bránit charakter svého území a život obyvatel v obci před negativními vlivy ohrožujícími životní prostředí obce, dopravu či únosnou míru hluku a jiných imisí v obci" (bod 62). 8. S ohledem na usnesení rozšířeného senátu, z něhož vyplývá, že dotčení právní sféry navrhovatele (vedlejší účastnice) je třeba vykládat stejně jako v souvislosti s jeho procesní legitimací, posoudil druhý senát Nejvyššího správního soudu zákonnost souhlasného stanoviska orgánu ochrany zemědělského půdního fondu. Dospěl přitom k závěru, že stanovisko orgánu ochrany zemědělského původního fondu je nezákonné pro nepřezkoumatelnost, přičemž "takto významné selhání orgánu státní správy zatížilo nezákonností celý proces přijetí změny územního plánu" (bod 91 odůvodnění). Nejvyšší správní soud se rovněž ztotožnil s hodnocením krajského soudu, když uvedl, že výstavba rozsáhlého komerčního centra nepředstavuje veřejný zájem. II. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé mají za to, že obecné soudy zrušením části územního plánu porušily jejich právo na samosprávu a právo na soudní ochranu. Konkrétně namítají, že "zrušením změny č. 1 územního plánu došlo k narušení harmonického a logického vývoje předmětné lokality, neboť plocha Z12c je tou nejvhodnější k vybudování komerční zóny z hlediska jihovýchodní části