III.ÚS 1083/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1083/20 ze dne 3. 11. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky GRAND BASSAM Ltd., sídlem 103 Sham Peng Tong Plaza, Victoria, Mahe, Seychelská republika, zastoupené advokátem JUDr. Alešem Vídenským, sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2020 č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-P25-11, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, obsahu napadeného rozhodnutí a relevantních částí spisu, které si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatelka podala dne 5. 2. 2020 k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud") návrh na svůj vstup do insolvenčního řízení ve věci dlužníka společnosti OLEO CHEMICAL, a. s., a to na místo obchodní společnosti CRUZ DEL SUR, a. s. (dále též jen "insolvenční věřitel č. 26") v rozsahu pohledávky v celkové výši 184 520 080,85 Kč. Svůj návrh stěžovatelka odůvodnila tím, že věřitel č. 26 nikdy platně nenabyl přihlášené pohledávky, a že jejich vlastníkem je K. J. Stěžovatelka tvrdila, že podle § 315 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), vstoupila právní mocí exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, vydaného vůči povinnému J., do procesních práv a povinností v rozsahu vymáhané pohledávky a stala se jeho procesním nástupcem podle § 107a o. s. ř. Městský soud návrh stěžovatelky zamítl, neboť pro jeho vyhovění nebyly splněny podmínky stanovené v § 18 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Návrh podle něj nepodal přihlášený insolvenční věřitel č. 26 (oprávněná osoba), ale stěžovatelka coby třetí osoba. II. Argumentace stěžovatelky 3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení a uvádí, že napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejích základních práv, která jsou zaručena ve shora uvedených ustanoveních Listiny a Úmluvy. 4. Jako klíčovou považuje stěžovatelka skutečnost, že obchodní společnost CRUZ DEL SUR a. s. (věřitel č. 26), do jejíž věřitelské pozice chtěla vstoupit, nebyla "původním vlastníkem předmětné pohledávky, nýbrž subjektem, který ji nezákonně, neplatně a účelově nabyl v řetězci pochybných převodů (pohledávka byla postupována v řetězci K. J. › panamská společnost Bertrand Industries Inc. › TEMPERATIOR s.r.o. › CRUZ DEL SUR a.s.)". Stěžovatelka rovněž odkazuje na usnesení Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy o zahájení trestního stíhání K. J. ze dne 27. 8. 2019 č. j. KRPA- 402105-284/TČ-2017-000093-MK, v němž mělo být postoupení pohledávky ze strany K. J. shledáno jako fiktivní, účelové a tudíž neplatné. Z této skutečnosti pak vycházel rovněž soudní exekutor JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., který vydal dne 21. 10. 2019 exekuční příkaz č. j. 067 EX 13345/17- 126, kterým byla pravomocně postižena pohledávka povinného K. J. co do výše 184 520 080,85 Kč, tj. pohledávka č. P 25-1 (v části 68 262 574,70 Kč) a pohledávky č. P 25-2 (ve výši 116 257 506,15 Kč). Oprávněným z tohoto exekučního příkazu byla právě stěžovatelka, která tak jeho právní mocí vstoupila do procesních práv K. J. v rozsahu vymáhané pohledávky a stala se jeho procesním nástupcem podle § 107a o. s. ř. 5. Napadené rozhodnutí spočívá podle názoru stěžovatelky na zjevně nesprávném výkladu § 18 insolvenčního zákona. Stěžovatelka uvádí, že "přijetí právního názoru, že k rozhodnutí soudu o změně věřitele v insolvenčním řízení je i u přechodu nutný předchozí návrh původního věřitele, je iracionální a nereálný". Závěr městského soudu je podle ní "naprosto absurdní v situaci, kdy nejde o převod, nýbrž o nedobrovolný přechod v důsledku exekučního řízení". Současně stěžovatelka zdůrazňuje, že "napadené rozhodnutí je navíc prakticky bez jakéhokoli odůvodnění, natož takového, které by vyhovělo testu ústavní konformity". III. Vyjádření účastníka k ústavní stížnosti 6. Ústavní soud vyzval účastníka řízení, aby se vyjádřil k ústavní stížnosti. Ve svém vyjádření městský soud odkázal na napadené rozhodnutí a zdůraznil, že rozhodl v souladu s § 18 insolvenčního zákona, z něhož jasně vyplývá, že předmětný návrh mohl podat toliko původní věřitel, nikoliv stěžovatelka. Městský soud ve svém vyjádření dále odkázal na komentářovou literaturu k insolvenčnímu zákonu, z níž má plynout týž závěr. Jelikož vyjádření účastníka řízení bylo velmi stručné a neobsahovalo žádné nosné argumenty, které by byly stěžovatelce neznámé, nepovažoval Ústavní soud za účelné jí vyjádření zasílat k případné replice. 7. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že obdržel rovněž nevyžádané vyjádření k ústavní stížnosti, a to od obchodní společnosti Insolvent Capital a. s. Ta uvedla, že je jedním z přihlášených věřitelů v insolvenčním řízení, a že návrh stěžovatelky představuje další z protiprávních pokusů M. P. a B. C. vstoupit do insolvenčního řízení s cílem dosáhnout přeměny reorganizace dlužníka v jeho konkurz. Nevyžádané vyjádření obdržel Ústavní soud rovněž od obchodní společnosti CRUZ DEL SUR a. s., která uvedla, že ústavní stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Upozorňuje navíc na to, že nebyla účastnicí předmětného exekuční řízení a vydaný exekuční příkaz se jí proto vůbec netýká. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posuzoval splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je rovněž právně zastoupena advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), když stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv, resp. když odvolání proti napadenému rozhodnutí nebylo přípustné (§ 18 odst. 4 insolvenčního zákona). V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy argumentum a contrario), nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto také není až na výjimky povolán k přezkumu správnosti výkladu a aplikace podústavního práva, ani k nápravě zjevných chyb, kterých se obecné soudy dopustí, neboť tím by byl Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě soudů... [nález ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. IV. ÚS 512/12 (N 41/68 SbNU 419)]. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je pouze posoudit, zda nebylo zasaženo do některého z ústavně zaručených práv stěžovatele, resp. zda soudní řízení jako celek bylo vedeno v souladu s hlavou pátou Listiny. 10. Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že se s ohledem na své ústavní postavení řídí principem minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů [nález ze dne 21. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 168/99 (N 126/15 SbNU 203)]. To platí tím spíše, má-li být Ústavním soudem posouzena ústavnost "pouhého" procesního (nemeritorního) rozhodnutí insolvenčního soudu (srov. usnesení ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 1035/20). 11. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. Již v minulosti se přitom Ústavní soud zabýval stejnou právní problematikou v téže insolvenční věci dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s., a to v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 1035/20. Skutkové a právní okolnosti současné a tehdy posuzované věci jsou v zásadě totožné, včetně odůvodnění napadených rozhodnutí a argumentace obsažené v ústavních stížnostech. Jediný rozdíl tak spočívá v odlišnosti osoby stěžovatele. V usnesení ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. II. ÚS 1035/20, kterým Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnost obchodní společnosti WEGA Ltd. s. r. o., konstatoval, že "v posuzované věci stěžovatelka odvozuje své postavení věřitele z věřitelského postavení K. J. K. J. však není a nikdy nebyl přihlášeným věřitelem do řízení ..., neboť do insolvenčního řízení přihlásila ... společnost CRUZ DEL SUR, a. s., takže na místo K. J. stěžovatelka nemůže do řízen