III.ÚS 124/18

Stěžovatel podanou ústavní stížností [podle § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] napadl v záhlaví specifikované usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu upravené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Před posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny zákonné požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci v průběhu řízení Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.

Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V posuzované věci bylo dovolání doručeno stěžovateli (do datové schránky jeho právní zástupkyně) dne 7. 11. 2017, stěžovatel osobně předal ústavní stížnost dne 13. 12. 2017 do podatelny Okresního soudu v Uherském Hradišti a tento soud ji odeslal Ústavnímu soudu spolu se spisem sp. zn. 4 C 57/2012 dne 9. 1. 2018. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (srov. čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), tudíž lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována pouze tehdy, pokud je ústavní stížnost zaslána na jeho adresu. Z uvedených skutečností je zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty (posledním dnem lhůty bylo pondělí 8. 1. 2018), tedy opožděně.

Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.