III.ÚS 1255/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1255/13 ze dne 2. 4. 2015 N 68/77 SbNU 51 K aplikaci a interpretaci zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem; k restituci židovského majetku   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky - ze dne 2. dubna 2015 sp. zn. III. ÚS 1255/13 ve věci ústavní stížnosti České republiky - Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Kounicova 24, za kterou jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2670/2012-440, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012 č. j. 26 Co 444/2010-382 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010 č. j. 47 C 31/2008-241 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 5. 2010 č. j. 47 C 31/2008-249, jimiž byla stěžovatelce coby žalované stanovena povinnost převést určené nemovitosti bezúplatně do vlastnictví Židovské obce Brno za účelem zmírnění majetkových křivd způsobených holocaustem, za účasti 1. Nejvyššího soudu České republiky, 2. Krajského soudu v Brně a 3. Městského soudu v Brně jako účastníků řízení a Židovské obce Brno, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 1922/3, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, jako vedlejší účastnice řízení. I. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010 č. j. 47 C 31/2008-241 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 5. 2010 č. j. 47 C 31/2008-249, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012 č. j. 26 Co 444/2010-382 a rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2670/2012-440 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo vlastnit majetek podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2010 č. j. 47 C 31/2008-241 ve znění opravného usnesení ze dne 5. 5. 2010 č. j. 47 C 31/2008-249, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2012 č. j. 26 Co 444/2010-382 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 2. 2013 č. j. 28 Cdo 2670/2012-440 se zrušují. Odůvodnění I. Námitky uplatněné v ústavní stížnosti 1. Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými mělo být zasaženo do jejího práva na soudní ochranu ve smyslu článků 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a do práva na ochranu majetku dle článku 11 Listiny. Obecné soudy měly podle stěžovatelky dále porušit ústavní principy garantující právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 95 odst. 1 a článku 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). 2. Stěžovatelka uvedla, že k porušení jejích základních práv mělo dojít nesprávným právním posouzením otázky, zda sporné nemovitosti, které měla vydat, spadají do věcné působnosti zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a o změně zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka v postupu obecných soudů spatřuje protiústavní přesah moci soudní do kompetencí moci zákonodárné a výkonné. Opakovaně namítá, že sporné nemovitosti nemohou spadat do věcné působnosti uvedeného zákona, neboť poté, co byly jako židovský majetek v době nacistické okupace protiprávně konfiskovány, byly na základě tzv. Benešových dekretů již před rokem 1948 vráceny původnímu vlastníkovi - spolku Židovský dům v Brně. Teprve poté - v roce 1950 - došlo k jejich úplatnému převodu do vlastnictví státu. Majetková křivda ve smyslu citovaného zákona měla tedy být podle názoru stěžovatelky již napravena jejich vrácením původnímu vlastníkovi. Stěžovatelka dále uvádí, že sporné nemovitosti tvoří funkční celek, který je nezbytný k plnění funkcí státu (jako výcviková a logistická základna speciálních útvarů Policie České republiky), polemizuje navíc se závěry obecných soudů ve vztahu k aplikaci § 2 odst. 2 citovaného zákona. 3. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy ve svých rozhodnutích napadených ústavní stížností nerespektují předchozí judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. Konkrétně stěžovatelka poukazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2629/09 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), kterým byla odmítnuta ústavní stížnost Židovské obce Brno ve věci žaloby proti České republice - České správě sociálního zabezpečení o uložení povinnosti uzavřít smlouvu či převést bezúplatně do vlastnictví žalobce sporné nemovitosti, a to rovněž na základě zákona č. 212/2000 Sb. Ústavní soud v tomto svém rozhodnutí akceptoval právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. 7. 2009 č. j. 28 Cdo 5405/2008, podle něhož se nelze domáhat nápravy majetkových křivd podle zákona č. 212/2000 Sb., jestliže majetek zkonfiskovaný v období nacistické okupace byl jeho vlastníku po roce 1945 vrácen a byl jím poté dále úplatně převeden. 4. Z obsahu podané ústavní stížnosti, z vyjádření účastníků řízení a z obsahu vyžádaného soudního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 47 C 31/2008 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. II. Předmět občanskoprávního sporu předcházejícího podání ústavní stížnosti 5. Nemovitosti, které se staly předmětem pozdějšího občanskoprávního sporu (šlo o některé pozemky a budovy zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 345 pro obec Brno a katastrální území Pisárky, dále též "sporné nemovitosti"), byly v období před druhou světovou válkou ve vlastnictví spolku Židovský dům v Brně (dále také jen "židovský spolek"), a to až do doby, než mu byly v době nacistické okupace konfiskací odňaty a vlastnické právo k nim bylo dle výpisu z pozemkové knihy zapsáno pro Německou říši. 6. V roce 1948 došlo k obnovení vlastnického práva židovského spolku k uvedeným nemovitostem, a to v důsledku aplikace dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, jímž byla konfiskace prohlášena za neplatnou. 7. Dne 13. 12. 1950 uzavřel tehdejší vlastník Židovský dům v Brně (jako prodávající) s Československým státem (jako kupujícím) kupní smlouvu o převodu sporných nemovitostí. K převodu nemovitostí došlo za kupní cenu 520 000 Kč (300 000 Kč za pozemky a 220 000 Kč za budovu). Dodatek ke smlouvě týkající se kupní ceny byl uzavřen dne 29. 1. 1951; kupní cena byla prodávajícímu zaplacena. V evidenci nemovitostí byla jako vlastník zapsána Československá republika. 8. Pozemky a budovy byly od roku 1951 využívány jako výcviková a logistická základna tehdejším Sborem národní bezpečnosti a po roce 1990 Policií České republiky. 9. Dne 1. 9. 2000 vešel v účinnost zákon č. 212/2000 Sb., kterým mělo dojít ke zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem. Dle § 2 odst. 2 citovaného zákona dostala vláda za úkol určit věci, které budou v souladu se zněním zákona bezúplatně převedeny do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice nebo do vlastnictví židovských obcí v České republice. Na základě toho vláda postupně vydala čtyři nařízení, v nichž byly výčtovou metodou zahrnuty nemovitosti určené k bezúplatnému převodu (nařízení vlády č. 335/2001 Sb., kterým se stanoví výčet věcí určených k bezúplatnému převodu z vlastnictví České republiky do vlastnictví židovských obcí v České republice za účelem zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a postup při jejich převodu, nařízení vlády č. 152/2002 Sb., kterým se stanoví výčet věcí určených k bezúplatnému převodu z vlastnictví České republiky do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice nebo do vlastnictví židovských obcí v České republice za účelem zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a postup při jejich převodu, nařízení vlády č. 184/2003 Sb., kterým se stanoví další výčet věcí určených k bezúplatnému převodu z vlastnictví České republiky do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice nebo do vlastnictví židovských obcí v České republice za účelem zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem a postup při jejich převodu, a nařízení vlády č. 123/2004 Sb., kterým se stanoví výčet některých dalších věcí určených k bezúplatnému převodu z vlastnictví České republiky do vlastnictví Federace židovských obcí v České republice nebo do vlastnictví židovských obcí v České republice z