Ústavní soud III.ÚS 1260/25

Stěžovatelka podala bez zastoupení advokátem ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení o ústavní stížnosti, a zároveň Ústavnímu soudu navrhla, aby jí stanovil lhůtu k odstranění vady zastoupení do doby, než Česká advokátní komora o její žádosti rozhodne.

Ústavní soud se může věcně zabývat ústavní stížností pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny formální podmínky stanovené v zákoně o Ústavním soudu (§ 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tyto podmínky v daném případě splněny nejsou.

Ústavní stížnost nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka navíc není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sama není advokátkou (díky čemuž by zastoupena být nemusela - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st).

Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Pokud ale Ústavní soud stěžovatelku o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby ji o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Její opětovně vadnou ústavní stížnost lze v takovém případě odmítnout i bez dalších výzev nebo stanovení dodatečných lhůt - a to i když stěžovatelka požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 678/25, bod 6; II. ÚS 3516/24, bod 5; IV. ÚS 578/25, bod 6; II. ÚS 2409/24, bod 4 až 6). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13).

Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatelka podala již přes 180 ústavních stížností a za posledních několik let byla naprostá většina z nich odmítnuta z důvodu neodstranění vad. Ústavní soud ji opakovaně informoval o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupena advokátem (viz např. rozhodnutí uvedená v předchozím bodě). Ačkoli si stěžovatelka musela být těchto náležitostí vědoma, ani její nynější ústavní stížnost je nesplňuje.

Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti a její podání odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.