Ústavní soud III.ÚS 1278/25

Ústavnímu soudu bylo doručeno podání stěžovatelů označené jako ústavní stížnost, směřující proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Tvrdí, že daným rozsudkem, kterým byl nahrazen souhlas vedlejšího účastníka se smlouvou o převodu družstevního bytu do vlastnictví člena družstva, došlo k zásahu do jejich základních práv vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1, 3 a 4 a čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a má být proto zrušeno.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.

Podání stěžovatelů nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá.

Stěžovatelé mimo jiné nesplnili požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle § 30 a 31 zákona o Ústavním soudu. Povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) k zastupování v konkrétním řízení před Ústavním soudem. Takováto plná moc však k ústavní stížnosti přiložena nebyla.

Z podané ústavní stížnosti je však zřejmé, že směřuje vůči napadenému rozhodnutí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci již 4. 11. 2010. Podle obsahu ústavní stížnosti již v roce 2014 došlo k problémům se zápisem do katastru nemovitostí, v roce 2017 byla řešena věc s krajským soudem.

Lhůta k podání ústavní stížnosti činí dva měsíce od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Stěžovateli přitom vzniká povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1).

Lhůta k podání ústavní stížnosti směřující proti napadenému rozhodnutí skončila nejpozději v roce 2011. Bez ohledu na vady podání a nedostatek právního zastoupení je proto zjevné, že ústavní stížnost je podána po uplynutí lhůty k jejímu podání. Ústavní soud proto nepřistoupil k odstraňování vad podání, resp. vyžadování naplnění podmínky právního zastoupení, když by to nemohlo přinést pro stěžovatele příznivější rozhodnutí.

Nad rámec toho Ústavní soud sděluje, že není oprávněn poskytovat právní poradenství jednotlivým stěžovatelům v jejich soukromoprávních sporech. Ústavní soud nepřiděluje ani neustanovuje advokáta. Stěžovatelé se mohou obrátit na Českou advokátní komoru s žádostí o určení advokáta ve smyslu § 18c odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj návrh stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.