III.ÚS 1331/25 – Ústavní soud

III.ÚS 1331/25 ze dne 30. 9. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. et Mgr. Adamem Sokolem, advokátem, se sídlem Vídeňská 188/119d, Brno, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 4. března 2025, č. j. ZN 1069/2024-45, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou ze dne 14. ledna 2025, č. j. KRPJ-61123-62/TČ-2024-161471, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadenými rozhodnutími došlo k odložení trestní věci, v níž bylo prověřováno úmrtí stěžovatelova otce. 2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem. 3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku. 4. Jak vyplývá ze samotného tvrzení stěžovatele, ústavní stížnost byla podána v době, kdy doposud nebylo rozhodnuto o stěžovatelově podnětu k výkonu dohledu. Ten je přitom v judikatuře Ústavního soudu ustáleně považován za účinný prostředek ochrany práv (nález ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14). Ústavní soud si tedy vyžádal od Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky v Jihlavě, informaci o tom, jak bylo s podnětem naloženo. Takto zjistil, že podaný podnět byl z velké části shledán jako důvodný a orgánům činným v trestním řízení bylo uloženo několik pokynů, jak v trestním řízení dále postupovat. Z toho je zřejmé, že trestní řízení nadále běží a stěžovatel se tak může domáhat ochrany svých práv v něm. Nejsou tedy splněny podmínky pro meritorní rozhodnutí Ústavního soudu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 5. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2025 Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka