III.ÚS 1399/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1399/24 ze dne 29. 5. 2025 Rozhodování Nejvyššího soudu o přípustnosti dovolání; rozlišování skutkových a právních otázek Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti obchodní korporace KALAHA, a. s., se sídlem Maříkova 1899/1, Brno, zastoupené Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem se sídlem Průchodní 377/2, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2024, č. j. 20 Cdo 329/2024-235, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2023, č. j. 20 Co 24/2023-213, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. září 2022, č. j. 64 EXE 828/2020-187, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. 2046, 2047, Nymburk, se sídlem nám. Jurije Gagarina 2046, Nymburk, zastoupené JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem, se sídlem nám. Přemyslovců 15, Nymburk, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2024, č. j. 20 Cdo 329/2024-235, bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Proti stěžovatelce jako povinné byla k návrhu vedlejšího účastníka jako oprávněného vedena exekuce. Předmětem exekuce byla povinnost stěžovatelky odstranit vady díla "regenerace panelového domu X". Exekučního titulem byl rozsudek pro uznání vydaný Městským soudem v Brně dne 9. 10. 2013, č. j. 39 C 1/2013-190. 3. Stěžovatelka navrhla zastavení exekuce s tím, že svou povinnost odstranit vady díla splnila, popř. že jednání vedlejšího účastníka bylo zneužitím práva. Městský soud návrhu na zastavení exekuce nevyhověl, neboť stěžovatelka neprokázala, že vady díla odstranila a o zneužití práva vedlejší účastnicí se nejedná. Krajský soud usnesení městského soudu potvrdil. 4. Stěžovatelka podala proti usnesení krajského soudu dovolání, v němž formulovala čtyři otázky: a) Jaký je obsah povinnosti uložené výrokem exekučního titulu, ukládá-li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy ("kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému"), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění? Je v takovém případě exekučním titulem uložená povinnost splněna, odstraní-li povinná specifikované projevy vad? b) Ukládá-li výrok exekučního titulu povinnost odstranit vady díla, které specifikuje výlučně skrze jejich projevy ("kteréžto vady se projevují prasklinami v zateplovacím systému"), aniž by identifikoval příčinu vad či stanovil způsob jejich odstranění, je v řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce přípustné dokazování (např. znaleckým posudkem) o tom, ke splnění jaké povinnosti je výkon rozhodnutí veden (tj. co je příčinou vady projevující se prasklinami)? c) V řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce tíží povinnou břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že provedla práce objektivně způsobilé k odstranění vad vymezených exekučním titulem, nebo i ohledně toho, že po provedení těchto oprav dílo objektivně příslušné vady (jejichž odstranění bylo uloženo exekučním titulem) nevykazovalo? Otázka d) se týkala možného zneužití práva ze strany vedlejší účastnice. Její vypořádání Nejvyšším soudem stěžovatelka nerozporuje, proto není nutné ji podrobněji reprodukovat. 5. Stěžovatelka vymezila přípustnost dovolání tím, že otázky a), c) a d) dosud nebyly v rozhodovací praxi řešeny. V otázce b) se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle níž je nepřípustné dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen. Pokud by identifikovaná rozhodovací praxe dovolacího soudu na tento případ nedopadala, jde rovněž o otázku, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. 6. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky pro nepřípustnost. Uvedl, že dovolací otázky a) a b) směřují k přezkumu materiální vykonatelnosti exekučního titulu, dovolatelka se snaží vzbudit dojem, že v projednávané věci není zřejmé, jaká povinnost jí byla exekučním titulem uložena, řešením této otázky se však odvolací soud nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr, který by mohl být přezkoumán v dovolacím řízení. 7. K otázce b) uvedl, že z napadeného usnesení nevyplývá, že by soud znaleckým posudkem prováděl dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen, nýbrž zda byly opravy provedené stěžovatelkou provedeny řádně či nikoli. 8. K otázkám a) b) a c) uvedl, že dovolatelka ve své podstatě zpochybňuje skutkové závěry napadeného rozhodnutí, protože polemizuje se závěry odvolacího soudu o neodstranění vad v souladu s exekučním titulem. 9. V otázce d) se dovolací soud ztotožnil se závěry městského i krajského soudu, že o zneužití práva nejde. II. Argumentace stěžovatelky 10. Stěžovatelka argumentačně brojí pouze proti usnesení Nejvyššího soudu a rozporuje, jak se Nejvyšší soud vypořádal s jejími dovolacími otázkami a), b) a c). 11. Podle stěžovatelky neplatí teze Nejvyššího soudu, že se odvolací soud otázkou a) nezabýval. Obsah povinnosti uložené exekučním titulem je pro řízení o návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce, který je založen na tom, že svou povinnost splnila, otázkou klíčovou. O návrhu na zastavení exekuce by nebylo možno rozhodnout, pokud by tato otázka nebyla vyřešena minimálně implicitně. Bez zjištění obsahu exekučním titulem uložené povinnosti nelze učinit závěr o jejím splnění či nesplnění. Již v odvolání stěžovatelka uváděla, že závěr exekučního soudu o tom, že neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že povinnost splnila, se zakládá na nesprávném právním posouzení obsahu (rozsahu) exekučním titulem uložené povinnosti odstranit vady. Odvolací soud sice tuto námitku výslovně nevypořádává, ale řeší ji minimálně implicitně. Jde o právní otázku, na níž vyřešení sporu závisí. Relevanci uvedených námitek stěžovatelka dokládá citací z nálezů Ústavního soudu. 12. Taktéž u otázky b) nemůže jít o otázku, kterou by odvolací soud neřešil. Dokazování, zda exekučním titulem uložená povinnost byla splněna, lze provádět až poté, co je zjištěn obsah této povinnosti. Znalec ing. Homola činí v posudku závěr o nesplnění povinností, tudíž si musel obsah těchto povinností nejprve nějak vyhodnotit. Pokud soudy na základě znaleckého posudku přijímají závěr o tom, že povinnost nebyla splněna, aniž by samy vyložily, co je obsahem této povinnosti, pak nutně implicitně přebírají i znalcův závěr o obsahu této povinnosti. Z judikatury dovolacího soudu však plyne, že dokazování o tom, ke splnění jaké povinnosti má být výkon rozhodnutí nařízen, je nepřípustné. I otázka b) tak byla relevantní a výsledek řízení na ní závisí. 13. Závěr Nejvyššího soudu, že dovolací otázky a), b) a c) zpochybňují skutkové závěry, neodpovídá obsahu dovolacích otázek a dezinterpretuje je. Všechny otázky jsou otázky právní: otázka a) se týká obsahu povinnosti uložené exekučním titulem, otázka b) se týká toho, k jakým skutečnostem je možno provádět dokazování, a otázka c) se týká rozsahu procesního břemene tvrzení a důkazního, které tíží povinnou v řízení o návrhu na zastavení exekuce. 14. Nejvyšší soud tak porušil právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, vlastnické právo stěžovatelky chráněné čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 4 odst. 1 Listiny, neboť je vůči stěžovatelce vymáhána povinnost nikoliv na základě zákona. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 15. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 16. Ústavní soud si vyžádal soudní spis a vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení. 17. Nejvyšší soud navrhuje odmítnutí stížnosti, uvádí, že ústavně zaručená práva stěžovatelky neporušil, plně odkazuje na odůvodnění svého usnesení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, na základě čehož se domáhá jiných právních závěrů, než byly přijaty sou