III.ÚS 1605/18

Ústavní stížností ze dne 9. května 2018 se stěžovatel domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného usnesení a dalších neoznačených rozhodnutí spjatých s věcí s tvrzením, že jimi došlo k zásadnímu okleštění ústavních práv, zejména práva na přístup k soudu.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel byl přípisem ze dne 22. května 2018 vyzván k odstranění jejích vad ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Mimo jiné byl též poučen o povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem i o postupu, jak si může advokáta opatřit. Současně byl upozorněn na následky spojené s neodstraněním vytčených vad.

Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 1. června 2018. Dne 2. června 2018 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti. Jeho žádosti bylo vyhověno, přičemž mu byla lhůta prodloužena do 25. července 2018. Stěžovatel obdržel sdělení o prodloužení lhůty dne 3. července 2018, vady ústavní stížnosti však ani v této prodloužené lhůtě neodstranil.

Ústavní soud dne 30. července 2018 telefonicky kontaktoval Českou advokátní komoru - pobočku v Brně s dotazem, zda stěžovatel v této věci požádal o určení advokáta. Příslušná pracovnice mu však sdělila, že tak do dnešního dne neučinil (viz úřední záznam na č. l. 10).

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť stěžovateli dne 25. července 2018 marně uplynula lhůta stanovená mu k odstranění vad jeho podání.