III.ÚS 1777/25 – Ústavní soud

III.ÚS 1777/25 ze dne 17. 7. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Rozsypal Tollerianovou, advokátkou, se sídlem Národní 58/32, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. března 2025, č. j. 101 Co 251/2024-620, a rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 28. června 2024, č. j. 42 P 432/2023-471, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kladně, jako účastníků řízení, a L. Ch., a nezletilých J. K. a B. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: . Ústavní stížnost se odmítá Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 1. Okresní soud svěřil nezletilé do péče matky a upravil běžný styk stěžovatele s nezletilými od pátku lichého týdne do pondělí sudého týdne a styk prázdninový. Bydliště a školu nezletilých určil v L., tedy v místě bydliště matky. Otci uložil povinnost platit výživné na nezletilého J. (nyní 8 let, v době rozhodování okresního soudu 7 let) ve výši 4 000 Kč měsíčně a na nezletilou B. (nyní 6 let, v době rozhodování okresního soudu 4 a 3/4 roku) ve výši 3 000 Kč měsíčně. Rozhodnutí o péči a styku odůvodnil okresní soud tím, že nezletilí mají rádi oba rodiče, jsou však více zvyklí žít s matkou. V zájmu nezletilých proto je zůstat v dosavadní faktické péči matky a s otcem se stýkat. Otec tím bude moci upevnit své vztahy s nezletilými a následně třeba zažádat o rozšíření podílu své péče. Místo bydliště a školu nezletilých okresní soud určil s ohledem na výlučnou péči matky a stabilitu poměrů v L. Při určení výše výživného okresní soud vycházel z běžných výdajů nezletilých, u nezletilého J. přihlédl k tomu, že má nastoupit do základní školy, a dále z příjmů stěžovatele ve výši 30 000 Kč měsíčně. Rovněž zohlednil, že stěžovatel má další dvě vyživovací povinnosti. 2. K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že svěřil nezletilé do střídavé péče rodičů s tím, že budou v péči matky od pondělí sudého týdne do čtvrtka lichého týdne a v péči stěžovatele od čtvrtka lichého týdne do pondělí sudého týdne. Péči rodičů o nezletilé o prázdninách krajský soud rozdělil mezi rodiče rovnoměrně. Otci uložil povinnost platit měsíčně výživné na nezletilého J. v období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2024 ve výši 4 000 Kč, v období od 1. 9. 2024 do právní moci rozsudku ve výši 4 500 Kč a od právní moci rozsudku ve výši 3 500 Kč, a na nezletilou B. v období od 1. 6. 2023 do právní moci rozsudku ve výši 3 500 Kč a od právní moci rozsudku ve výši 3 000 Kč. Dále krajský soud uložil otci zaplatit nedoplatek na výživném a matce uložil povinnost platit měsíčně výživné od právní moci rozsudku na nezletilého J. ve výši 1 200 Kč a na nezletilou B. ve výši 1 000 Kč. Návrh matky na určení bydliště nezletilých zamítl. Ve zbytku rozsudek okresního soudu potvrdil. 3. Krajský soud po aktualizaci skutečností zjišťovaných okresním soudem dospěl k závěru, že vztah nezletilých vůči stěžovateli se postupem času začal měnit. Původně byl pozitivní, ale následně vlivem působení matky začali nezletilí otce odmítat. Rodičovské kompetence matky v důsledku toho hodnotil jako snížené. I otec se však zapojuje do rodičovských konfliktů a krajský soud vyhodnotil, že ani jeden z rodičů nenaplňuje kritéria schopností péče o děti výrazně lépe. V nejlepším zájmu nezletilých je zachovat jejich stabilní zázemí a současně jim umožnit pravidelný a dostatečný kontakt s oběma rodiči. Tomu odpovídá asymetrická střídavá péče rodičů. U obou nezletilých soud shledal specifické potřeby, pro které by nebylo v nejlepším zájmu nezletilých změnit či střídat školní prostředí, a pro které i přes výhrady k osobě matky zvolil při asymetrické střídavé péči větší podíl péče matky. U nezletilého krajský soud shledal vysokou citlivost se sklony k úzkostnému chování, u nezletilé potřebu konzistentní korekce dioptrické vady. Oba nezletilí jsou fixovaní na matku a prospívají v prostředí v L. Současně je ale nutné zachovat právo stěžovatele na plnohodnotné zapojení do výchovy nezletilých. To bude zajištěno vymezením delších a pravidelných úseků jeho péče, v nichž může otec plnit svou rodičovskou roli. V silách stěžovatele je zařídit si zaměstnání tak, aby ve všední dny mohl nezletilé dopravit do školy v L. Svěřením nezletilých do střídavé péče rodičů se stal návrh matky na určení bydliště nezletilých bezpředmětným. Při určení výše výživného stěžovatele krajský soud zohlednil ty samé skutečnosti, jako okresní soud. Nad rámec toho blíže konkretizoval příjmy stěžovatele (v roce 2023 průměrný příjem 32 000 Kč, od ledna do září 2024 průměrný příjem 23 000 Kč a v posledním čtvrtletí roku 2024 průměrný příjem 45 000 Kč; od října 2023 do dubna 2024 byl otec v pracovní neschopnosti) a vzal v úvahu i nově stanovený podíl péče stěžovatele o nezletilé. Výživné stěžovatele krajský soud dále snížil s ohledem na protiprávní změnu bydliště nezletilých matkou, v důsledku čehož vznikly stěžovateli náklady na dojíždění. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva nezletilých podle čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3, l. 18 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 5. Namítá, že obecné soudy nezohlednily, že matka se s nezletilými bez souhlasu otce v květnu 2023 odstěhovala do L. Proti tomu se stěžovatel v srpnu 2023 bránil návrhem soudu, aby rozhodl o bydlišti a škole nezletilých. Nezletilí mezitím zůstali v péči matky, která neumožnila v roce 2023 stěžovateli vidět nezletilé více než jeden týden a dva víkendy. Tím matka stěžovatele vyloučila z péče o nezletilé. Stěžovateli nezbylo, než na faktickou situaci nastolenou matkou přistoupit. Je proto nesprávné, že obecné soudy odůvodnily větší podíl péče matky stabilitou prostředí nezletilých. Nezletilí si na prostředí v L. zvykli jen v důsledku protiprávního jednání matky. K tomu stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu k protiprávní změně bydliště dítěte a dalším souvislostem. Je přesvědčený, že jeho podíl péče má být větší než podíl péče matky. 6. Soudy měly dále uložit zajištění dopravy nezletilých převážně matce, která se protiprávně přestěhovala. Pokud to nebylo možné, měly náklady stěžovatele na dopravu zohlednit ve výživném. Ačkoliv krajský soud v odůvodnění rozsudku zmínil, že výživné stěžovatele na nezletilé částečně snížil o náklady na dopravu nezletilých, nekonkretizuje, o kolik jej snížil. Dále měl krajský soud snížit výživné o podíl péče stěžovatele o nezletilé. Krajský soud dostatečně nevzal v úvahu snížené rodičovské kompetence matky, zejména, že nezletilé negativně ovlivňuje proti stěžovateli. V důsledku toho se nezletilí od stěžovatele odcizují a nechtějí se s ním stýkat. V neprospěch kompetencí matky svědčí též skutečnost, že stěžovatele a jeho partnerku nepravdivě obvinila z fyzického týrání nezletilých. Dále matka zasahuje do péče stěžovatele, vyskytuje se v blízkosti škol v době předávání dětí stěžovateli, stěžovatele natáčí a útočí na něj, odmítá nezletilé předat stěžovateli s učebnicemi a v normálním oblečení, nezletilé B. nenechává na předání dioptrické brýle, nezletilé sleduje skrze chytré hodinky a přihlašuje je do kroužků, které se mají konat v době péče stěžovatele, a to bez jeho souhlasu. Bez souhlasu otce také matka přihlásila nezletilé do škol. Pouze ona vyvolává konflikty rodičů. Chování matky odůvodňuje omezení či úplný zákaz styku matky s nezletilými. Krajský soud měl provést znalecký posudek, kterým by se prokázala manipulace matky s nezletilými. Stabilita prostředí nezletilých nemůže převážit nad jejich zájmem na zachování duševního zdraví. 7. Krajský soud dostatečně nezjišťoval, jaký dopad bude mít na nezletilé dojíždění do školy v L. od stěžovatele, a zda by nebylo vhodnější, aby nezletilí navštěvovali u každého z rodičů tu školu, která je v místě bydliště rodiče. Nezletilý J. by si po čase na novou školu zvyknul, lékařskou péči by oběma nezletilým stěžovatel zajistil. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem. Dospěl k závěru, že v části, ve které ústavní stížnost napadá výroky I, III až IX, XI a část výroku II rozsudku okresního soudu, které následně změnil krajský soud, není Ústavní soud k projednání ústavní stížnosti příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které bylo změněno [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. 9. Ve zbylém rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Pos