III.ÚS 1878/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1878/24 ze dne 20. 5. 2025 Nesprávné označení relevantní námitky v kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem jako nepřípustné Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Luďka Coufala, zastoupeného Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem, sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 201/2022-36, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a 1) Krajského úřadu Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 57, Jihlava, 2) E.ON Česká republika, s. r. o., sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, 3) CETIN a. s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, 4) Ing. Miroslava Coufala, 5) Ing. Marie Nývltové, 6) PRANTL Masný průmysl s. r. o., sídlem Havlíčkovo náměstí 46, Žirovnice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, č. j. 7 As 201/2022-36 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Klíčovou otázkou ústavní stížnosti bylo zejména to, zda se Nejvyšší správní soud nedopustil odepření práva na spravedlivý (řádný) proces tím, že jako nepřípustnou odmítl část argumentace stěžovatele s odůvodněním, že neměla předobraz v uplatněných žalobních bodech (eventuálně v napadeném rozhodnutí krajského soudu). Ústavní soud dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud ve vztahu k části kasační argumentace odepřel stěžovateli právo na soudní ochranu a přístup k soudu, resp. k meritornímu přezkumu jinak řádně vznesené námitky v řízení před Nejvyšším správním soudem. 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). II. Skutkový stav a řízení před správními soudy 3. Stěžovatel je vlastníkem rodinného domu v obci P. Dlouhodobě ho obtěžují důsledky toho, že blízké chladírny nemají dostatečně zajištěná vlastní parkovací místa, a proto využívají přilehlé zpevněné plochy, které sousedí s rodinným domem stěžovatele. Sám stěžovatel nebyl účastníkem řízení při změně provozu na chladírny v roce 2012. V řízení o dodatečné změně povolení stavby chladírenských skladů však již byl účastníkem řízení a proti rozšíření kapacity uplatňoval námitky hned od počátku tohoto řízení. Mělo totiž jít mimo jiné o faktické rozšíření chladíren o parkování na pozemku parc. č. X1 v k. ú. P, tedy v těsném sousedství stěžovatele. 4. Městský úřad P (stavební úřad) však nakonec vydal dne 6. 6. 2019 dodatečné stavební povolení č. j. 20-339-5/2019/st na stavbu: chladírenské sklady - P, na pozemcích st. p. X2, st. P. X3 a parc. č. X1, vše v k. ú. P (dále též "přístavba"). Krajský úřad Vysočina odvolání stěžovatele nevyhověl a rozhodnutím ze dne 12. 9. 2019, č. j. KUJI 71287/2019, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. 5. Stěžovatel se proto obrátil na správní soudy. Žalobu si sepsal sám a v řízení nebyl zastoupen. Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu stěžovatele zamítl. Zejména stěžovatele upozornil, že jeho žaloba obsahuje převážně jen popis hlukové zátěže dopadající na stěžovatele v souvislosti s provozem blízkého areálu. Tím stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s umístěním nákladní rampy a důsledky s tím spojenými. Ze spisu nicméně plyne, že nákladní rampa, ke které podle stěžovatele přijíždějí nákladní vozidla způsobující hluk v dané lokalitě, byla v obdobné podobě již součástí původního textilního závodu provozovaného v místě dnešního areálu. Zpevněná plocha, označená v územním plánu jako BH [hromadné bydlení v bytových domech (dále též "plocha BH")], přes kterou je realizován příjezd k této rampě a k níž stěžovatel vztahuje své žalobní námitky, ale nebyla předmětem nynějšího řízení. Stavebník ve vztahu k ní nenavrhl v žádosti o dodatečné stavební povolení žádnou stavební činnost ani změnu využití. Jinými slovy, i po realizaci přístavby má uvedená plocha sloužit k totožnému účelu jako doposud. Námitce, že provozovna tohoto charakteru by v daném místě být neměla, soud rovněž nepřisvědčil. Jakkoliv je zřejmé, že tento masný provoz je zasazen do nevhodného prostředí bytových a rodinných domů, není tato námitka důvodná, neboť krajský soud v tomto řízení nemůže napravovat historicky nevyhovující podobu územního plánu. Co se týče přístavby, která je předmětem napadeného rozhodnutí, ta je umístěna z větší části do plochy označené územním plánem pro využití OK, z menší části do plochy VD, přičemž zde není rozpor mezi využitím ploch a realizovaným záměrem. Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky, že v napadeném rozhodnutí nebyl zohledněn vliv související nákladní dopravy na dům a pozemek stěžovatele, a provedená měření hluku jsou proto chybná. Hluková zátěž stavby a související dopravy byla hodnocena, o čemž svědčí i nesouhlas stěžovatele s výsledkem tohoto hodnocení. 6. Kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu stěžovatel podal již zastoupený advokátem, avšak jeho podstatné námitky Nejvyšší správní soud nevypořádal, resp. je odmítl pro nepřípustnost podle § 104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ("s. ř. s.") s tím, že neměly předobraz v žalobních bodech. To se týká především kasačních námitek, v nichž stěžovatel dovozuje nesprávné posouzení souladu záměru s územním plánem. Stěžovatel v žalobě poukazoval na územní plán pouze v souvislosti s konstatováním, že by v prostoru kolem jeho bydliště, který je územním plánem vymezen jako plocha hromadného bydlení v bytových domech, neměla být provozována autodoprava současné intenzity. Tato argumentace nijak nezpochybňuje soulad projednávaného záměru (přístavby) s územním plánem. Jinými slovy, stěžovatel se v žalobě nijak nevymezil proti tomu, že by rozšíření stávajícího areálu podle dodatečného stavebního povolení odporovalo režimu ploch občanské vybavení - komerční (OK) a výroba a skladování - drobná výroba a výrobní služby (VD), který je stanoven v územním plánu, a že by zasahovalo v rozporu s územním plánem do plochy pro hromadné bydlení v bytových domech (BH). Poukazoval toliko na stávající zátěž území zařazeného územním plánem do plochy BH. Krajský soud se touto otázkou ostatně výslovně nezabýval právě s poukazem na to, že v nynějším řízení nemůže napravovat historicky nevyhovující podobu územního plánu. K tomu dodal, že podle spisového materiálu není rozpor mezi využitím ploch OK a VD a realizovaným záměrem přístavby. Zřetelně tedy poukázal pouze na obsah vydaných rozhodnutí. Nejednalo se však o právní posouzení, neboť stěžovatel v žalobě nevznesl otázku souladu přístavby areálu s územním plánem, a proto se jí krajský soud nemohl zabývat. 7. Tím méně ovšem může posuzovat soulad povolovaného záměru přístavby s územním plánem Nejvyšší správní soud (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Totožně vypořádal Nejvyšší správní soud otázky týkající se souladu záměru s územním plánem, údajně chybějícího závazného stanoviska orgánu územního plánování podle § 96b stavebního zákona a staré hlukové zátěže. Jedinou přípustnou argumentací byly námitky do technických aspektů měření a jeho případného zkreslení. Tato skupina námitek však byla nedůvodná, přičemž především stěžovatelovy skutkové argumenty ani nebyly s to zpochybnit výsledky měření či jeho průběh, případně byly dokazováním vyvráceny. III. Argumentace v ústavní stížnosti 8. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud postupoval formalisticky, když část kasační stížnosti odmítl vypořádat s odkazem na § 104 odst. 4 s. ř. s. Námitky byly uplatněny včas a byly dostatečně konkrétní. Námitky týkající se hlukové zátěže jsou meritorně posouzeny vadně. 9. Stěžovatel v žalobě poukazoval zejména na negativní dopady dopravní obsluhy daného záměru. Uváděl na mnoha místech žaloby hluk z dopravy a hluk z chladících agregátů umístěných na nákladních vozech, které parkují a popojíždějí v těsné blízkosti jeho rodinného domu. Provozovna takového charakteru jako je překladiště kamiónů, nákladních a dodávkových automobilů by v takovém místě být umístěna neměla, a namísto omezení navíc dochází k jejímu rozšiřování. V kasační stížnosti pak stěžovatel tyto své výhrady formuloval jako námitky chybějícího posouzení souladu záměru s obecnými požadavky na výstavbu a nesprávného posouzení souladu záměru s územním plánem (jak v ploše BH, tak v plochách OK a VD). Poukázal také na chybějící závazné stanovisko orgánu územního plánování. Odmítnutí této argumentace pro nepřípustnost tak bylo chybné. 10. Stěžovatel dále opakovaně rozporoval provedená hluková měření a jejich výsledky. V rámci těchto svých výhrad poukazoval výslovně také na to, že se správní