Ústavní soud III.ÚS 2015/24

Stěžovatelka podala bez zastoupení advokátem blanketní ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí vrchního soudu.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda tento návrh splňuje náležitosti stanovené v zákoně o Ústavním soudu. Tyto náležitosti v daném případě splněny nejsou.

Ústavní stížnost nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatelka navíc není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sama není advokátkou (díky čemuž by zastoupena být nemusela - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st).

Stěžovatelka ještě před podáním ústavní stížnosti požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro toto řízení. Česká advokátní komora však její žádost zamítla (viz rozhodnutí č. j. 10.01-000291/24-0002) a stěžovatelce se toto rozhodnutí nepodařilo zvrátit ani v řízení před správními soudy (viz usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 264/2024-12 a č. j. 9 As 242/2024-15). Stěžovatelka tedy není ani po rozhodnutí o její žádosti o určení advokáta zastoupena advokátem.

Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev (podrobněji viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2410/24 či III. ÚS 2673/24). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 13).

Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatelka podala již 11 ústavních stížností a Ústavní soud ji opakovaně poučil o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupena advokátem. Ústavní soud ji o tom poučil nejen v průběhu některých řízení (např. v řízeních vedených pod sp. zn. III. ÚS 2872/20, II. ÚS 2304/21 či IV. ÚS 40/22), ale i v rozhodnutích, jimiž odmítl její stížnosti bez dalšího poučování jako vadné (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 842/25, III. ÚS 3282/24, II. ÚS 2682/24). Ačkoli si stěžovatelka musela být těchto náležitostí vědoma, ani její nynější ústavní stížnosti je nesplňuje.

Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti a její podání odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.