Ústavní soud III.ÚS 2121/25

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 7. 2025 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení soudního exekutora. Potvrzeným usnesením koncipientka soudního exekutora odmítla návrh stěžovatele na odklad exekuce.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

Návrh stěžovatele trpí stejnými vadami jako mnohé předchozí, stěžovatel mimo jiné není zastoupen advokátem (§ 30 a 31 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel sdělil Ústavnímu soudu, že požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta. Ústavní soud proto vyčkal na rozhodnutí České advokátní komory o žádosti stěžovatele. Dne 29. 7. 2025 Česká advokátní komora Ústavnímu soudu sdělila, že žádost stěžovatele o určení advokáta dne 25. 7. 2025 zamítla. Od té doby stěžovatel na nedostatek svého zastoupení před Ústavním soudem nijak nereagoval.

Pokud má návrh na zahájení řízení vady, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Pokud však Ústavní soud stěžovatele o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučil, není třeba, aby jej o nich v každém dalším obdobném řízení poučoval znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost lze proto odmítnout i bez dalších výzev (podrobněji např. usnesení sp. zn. II. ÚS 2410/24 či sp. zn. III. ÚS 2673/24). Tento postup shledal přípustným i Evropský soud pro lidská práva (viz jeho rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 11).

Ústavní soud tímto způsobem postupoval i v této věci. Stěžovatel podal již několik vadných ústavních stížností a Ústavní soud jej opakovaně poučil o tom, co musí ústavní stížnost obsahovat a že musí být v řízení o této stížnosti zastoupen advokátem (např. ve věcech sp. zn. II. ÚS 2281/22, IV. ÚS 155/23, II. ÚS 669/23, I. ÚS 1070/23, II. ÚS 276/24, II. ÚS 1789/24). O tom, že si je stěžovatel těchto poučení vědom, svědčí i jeho postup v této věci, kdy s podanou ústavní stížností spojil žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Od doby zamítnutí jeho žádosti Českou advokátní komorou zůstal nečinný. S ohledem na výše uvedené další opakované poučení Ústavního soudu o náležitostech ústavní stížnosti není namístě.

Ústavní soud proto nevyzýval stěžovatele k odstranění vad ústavní stížnosti a jeho podání odmítl za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.