III.ÚS 2171/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2171/17 ze dne 12. 1. 2021 N 5/104 SbNU 54 K nemožnosti úspěšně se domoci vlastnického práva žalobami na jeho určení pro včas neuplatněný restituční nárok podle zákona č. 128/1946 Sb.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavních stížnostech stěžovatelů 1. Geoffreyho Roberta Hogueta, 2. Nancy H. Tilghman Revocable Trust, sídlem 39 Caven Road, Ligonier, Pennsylvania, Spojené státy americké, 3. The 2009 Irrevocable Trust for Peter A. Looram, sídlem Glen Eagle Drive 280, Aspen, Colorado, Spojené státy americké, a 4. The 2009 Irrevocable Trust for Bettina L. Burr, sídlem One Dalton Street, Apt. 4201, Boston, Massachusetts, Spojené státy americké, zastoupených JUDr. Jarmilou Kolářovou, advokátkou, sídlem Vinohradská 403/17, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2018 č. j. 22 Cdo 5192/2016-653, ze dne 27. června 2017 č. j. 22 Cdo 5583/2016-563, č. j. 22 Cdo 4591/2016-406, č. j. 22 Cdo 4944/2016-451, č. j. 22 Cdo 4725/2016-422 a č. j. 22 Cdo 2136/2017-739, ze dne 23. května 2017 č. j. 22 Cdo 4726/2016-397 a č. j. 22 Cdo 5541/2016-497, ze dne 2. května 2017 č. j. 22 Cdo 5318/2016-413, č. j. 22 Cdo 4638/2016-536 a č. j. 22 Cdo 5113/2016-453 a ze dne 26. dubna 2017 č. j. 22 Cdo 4716/2016-506, rozsudkům Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. prosince 2016 č. j. 56 Co 322/2016-658, ze dne 13. července 2016 č. j. 56 Co 123/2016-510, ze dne 29. června 2016 č. j. 56 Co 112/2016-376, ze dne 25. května 2016 č. j. 56 Co 245/2015-388, ze dne 23. května 2016 č. j. 56 Co 247/2015-592, ze dne 17. května 2016 č. j. 56 Co 232/2015-436, č. j. 56 Co 229/2015-354 a č. j. 56 Co 223/2015-426, ze dne 13. května 2016 č. j. 56 Co 224/2015-347 a č. j. 56 Co 231/2015-335 a ze dne 21. dubna 2016 č. j. 56 Co 246/2015-459 a č. j. 56 Co 230/2015-367, rozsudkům Okresního soudu v Opavě ze dne 24. září 2015 č. j. 7 C 142/2011-294 a č. j. 7 C 203/2008-438, ze dne 30. března 2015 č. j. 17 C 141/2011-196, ze dne 27. března 2015 č. j. 12 C 356/2008-401 a č. j. 12 C 142/2011-183, ze dne 20. března 2015 č. j. 12 C 141/2011-186, č. j. 10 C 141/2011-201, č. j. 12 C 353/2008-263 a č. j. 17 C 140/2011-236 a ze dne 19. března 2015 č. j. 10 C 353/2008-244 a č. j. 10 C 142/2011-173 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. dubna 2016 č. j. 61 C 383/2008-618, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě, Okresního soudu v Opavě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení a 1. obce Šilheřovice, sídlem Střední 305, Šilheřovice, 2. obce Ludgeřovice, sídlem Markvartovická 52/48, Ludgeřovice, zastoupených JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava, 3. statutárního města Ostravy, sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, Ostrava, zastoupeného JUDr. Petrem Pyšným, advokátem, sídlem Občanská 1115/16, Ostrava, 4. České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, 5. spolku Tělovýchovná jednota Ostrava, sídlem Varenská 3098/40a, Ostrava, zastoupeného Mgr. Pavlem Vidurou, advokátem, sídlem Nádražní 1325/18, Ostrava, a 6. státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, zastoupeného Mgr. Lukášem Eichingerem, MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 94/8, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se zamítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenými Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2017, 26. 7. 2017, 9. 8. 2017, 10. 8. 2017, 4. 9. 2017, 5. 9. 2017 a 21. 11. 2018 a doplněnými podáními stěžovatelů ze dne 10. 8. 2017, 21. 8. 2017, 10. 12. 2018, 29. 9. 2019, 26. 2. 2020, 7. 7. 2020, 10. 7. 2020 a 2. 11. 2020, jež byly nejprve vedeny pod samostatnými spisovými značkami sp. zn. III. ÚS 2171/17, sp. zn. I. ÚS 2328/17, sp. zn. III. ÚS 2329/17, sp. zn. II. ÚS 2519/17, sp. zn. III. ÚS 2520/17, sp. zn. I. ÚS 2536/17, sp. zn. IV. ÚS 2796/17, sp. zn. I. ÚS 2797/17, sp. zn. IV. ÚS 2812/17, sp. zn. III. ÚS 2813/17, sp. zn. I. ÚS 2814/17 a sp. zn. I. ÚS 3812/18 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usneseními ze dne 22. 8. 2017, ze dne 19. 9. 2017 a ze dne 26. 5. 2020 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 24, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 6 odst. 1, čl. 8, 13 a 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 5 Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 95/1974 Sb.). Stěžovatelé zároveň navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem. 2. V průběhu řízení dne 11. 4. 2020 zemřela původní druhá stěžovatelka Nancy Hoguet Tilghman, načež Ústavní soud rozhodl usnesením ze dne 31. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 2171/17, že v řízení bude dále pokračováno s jejím procesním nástupcem Nancy H. Tilghman Revocable Trust. 3. Z ústavních stížností a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelé se svými žalobami domáhali - stručně řečeno - určení, že jejich právní předchůdce Dr. Alphonse Mayer de Rothschild (dále též jen jako "zůstavitel"), zemřelý dne 1. 9. 1942, byl ke dni svého úmrtí výlučným vlastníkem nemovitostí specifikovaných v napadených rozhodnutích, případně že Clarice Adelaide de Rothschild, zemřelá dne 11. 2. 1967, byla ke dni svého úmrtí výlučnou vlastnicí těchto nemovitostí, jakož i určení, že stěžovatelé jsou vlastníky daných nemovitostí, každý v podílu ve výši ideální jedné čtvrtiny. Dále se domáhali toho, aby byla žalovaným vedlejším účastníkům uložena povinnost vyklidit předmětné nemovitosti. 4. Okresní soud v Opavě a v jednom případě Okresní soud v Ostravě (pro zjednodušení dále také jen "okresní soud") žaloby stěžovatelů napadenými rozsudky zamítly; v několika případech zároveň okresní soud řízení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby stěžovateli v příslušném rozsahu zastavil. Okresní soud vyšel předně ze zjištění, že zůstavitel převedl předmětné nemovitosti kupní smlouvou ze dne 6. 12. 1939 na Německou říši (pozn. Ústavního soudu: de facto nešlo o kupní smlouvu, ale o protokol, jenž obsahoval odevzdací smlouvu týkající se majetku bratrů Rothschildových, na jejímž základě došlo k převodu tohoto majetku bez jakékoliv náhrady). Jeho manželka Clarice Adelaide de Rothschild se následně nedovolala v souladu s dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organizací a ústavů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "dekret č. 5/1945 Sb.") a podle § 8 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, (dále jen "zákon č. 128/1946 Sb.") ve tříleté prekluzivní lhůtě neplatnosti tohoto převodu. Na předmětné nemovitosti proto bylo nutno nahlížet jako na majetek Německé říše, na který se vztahoval dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, (dále jen "dekret č. 12/1945 Sb."), případně dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, (dále jen "dekret č. 108/1945 Sb."), přičemž právním důvodem konfiskace předmětných nemovitostí byl samotný dekret. S odkazem na stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005 sp. zn. Pl. ÚS-st. 21/05 (ST 21/39 SbNU 493; 477/2005 Sb.) pak okresní soud uzavřel, že stěžovatelé neměli na požadovaném určení vlastnického práva naléhavý právní zájem. Jestliže totiž jejich právní předchůdci nevyužili možnosti domáhat se svého vlastnického práva, k jehož zániku došlo před 25. 2. 1948, postupem podle zákona č. 128/1946 Sb., nebylo možno se nyní jeho ochrany účinně domáhat žalobou na ochranu vlastnického práva, resp. touto žalobou obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství. 5. K odvoláním stěžovatelů Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadenými rozsudky rozhodnutí okresního soudu ve výrocích o věci samé potvrdil. Pozbyl-li totiž zůstavitel vlastnické právo k nemovitostem v období nesvobody za podmínek uvedených v dekretu č. 5/1945