§ 8 Zákon o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících – Promlčení nároku.
Zákon o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících · 128/1946 Sb. · § 8 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 8 zákona č. 128/1946 Sb. stanovuje, že nárok na vrácení majetku nebo jinou náhradu se promlčuje ve lhůtě tří let, přičemž počátek této lhůty se liší podle povahy nároku.
§ 8 Promlčení nároku.
Nárok se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti, jde-li však o nárok vzcházející ze zrušení nebo ze změny soudního nebo úředního výroku (§ 2), ve třech letech od právní moci rozhodnutí, které onen soudní nebo úřední výrok zrušilo nebo změnilo.
Paragraf 8 zákona č. 128/1946 Sb. stanovuje, že nárok na vrácení majetku nebo jinou náhradu se promlčuje ve lhůtě tří let, přičemž počátek této lhůty se liší podle povahy nároku.
Co to znamená v praxi
Pokud jde o obecný nárok podle tohoto zákona, promlčecí lhůta začala běžet dnem účinnosti zákona č. 128/1946 Sb. a trvala tři roky.
Jestliže nárok vznikl ze zrušení nebo změny soudního či úředního rozhodnutí (jak odkazuje § 2), promlčecí lhůta tří let začala běžet až od okamžiku, kdy takové rozhodnutí nabylo právní moci.
Po uplynutí promlčecí lhůty se nárok stává promlčeným, což znamená, že jej nelze úspěšně vymáhat soudní cestou, pokud se dlužník na promlčení odvolá.
Na co si dát pozor
Je klíčové správně určit počátek promlčecí lhůty, neboť se liší v závislosti na tom, zda nárok vyplývá přímo ze zákona nebo ze zrušení či změny soudního/úředního výroku.
Promlčecí lhůta je pevně stanovena na tři roky a její zmeškání má za následek ztrátu možnosti soudního vymáhání nároku.