III.ÚS 2202/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2202/24 ze dne 21. 1. 2025 Procesní práva vlastníka zabraných věcí jako zúčastněné osoby v odvolacím trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Tomášem Hofrichterem, advokátem, sídlem Dřevařská 855/12, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2024 č. j. 24 Cdo 454/2024-95, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. září 2023 č. j. 1 Co 19/2023-67 a výrokové části rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. března 2022 č. j. 9 To 37/2022-291, týkající se zabrání věci ve vlastnictví stěžovatelky, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, zastoupené Mgr. Ondřejem Kociánem, pověřeným generální ředitelkou, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výrokovou částí rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. března 2022 č. j. 9 To 37/2022-291, kterou byla zabrána věc ve vlastnictví stěžovatelky, byla porušena její základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, na účinný opravný prostředek podle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i na ochranu vlastnictví a na pokojné užívání majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tento rozsudek se proto ve výrokové části týkající se zabrání věci ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzovaného případu a průběh předchozího řízení 1. Ústavní soud se v nyní posuzované věci zabýval otázkou ústavní konformity povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě rozsudku vydaného v trestním řízení, jímž došlo k vyslovení zabrání věci bez toho, aby trestní soud s vlastníkem zabrané věci jednal jako se zúčastněnou osobou a tento rozsudek mu doručil. Souběžně s tím se Ústavní soud zabýval rovněž otázkou ústavní konformity takového trestního rozsudku, a to v jeho části týkající se zabrání věci. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, vyžádaných spisů a napadených rozhodnutí, vedlejší účastnice řízení podala dne 5. 4. 2022 u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního pracoviště Moravské Budějovice ("katastrální úřad") návrh, kterým se domáhala, aby jí katastrální úřad na základě napadeného trestního rozhodnutí, tj. pravomocného a vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Brně ("krajský soud") ze dne 17. 3. 2022 č. j. 9 To 37/2022-291, jímž podle § 258 odst. 1 písm. d) a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník ("trestní zákoník"), krajský soud vyslovil zabrání pozemku p. č. st. X1, jehož součástí je stavba rodinného domku č. p. X2 v katastrálním území J., povolil v její prospěch vklad vlastnického práva k této nemovité věci (původně ve vlastnictví stěžovatelky; katastrální úřad zapsal vlastnické právo stěžovatelky k této nemovitosti s právními účinky ke dni 8. 2. 2021 - srov. rozsudek krajského soudu ze dne 28. 7. 2023 č. j. 35 C 1/2023-48, bod 6). Katastrální úřad návrh vedlejší účastnice řízení zamítl. Zohlednil, že krajský soud v trestním rozsudku stěžovatelku vůbec nezmínil a fakticky s ní nejednal jako s osobou zúčastněnou na řízení. 3. Žalobou podanou u krajského soudu se vedlejší účastnice řízení domáhala, aby krajský soud návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí vyhověl a nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu. Krajský soud však rozsudkem ze dne 28. 7. 2023 č. j. 35 C 1/2023-48 žalobu zamítl. 4. K odvolání vedlejší účastnice řízení ve věci rozhodoval Vrchní soud v Olomouci ("vrchní soud"), který napadeným rozhodnutím rozsudek krajského soudu změnil tak, že se povoluje vklad vlastnického práva vedlejší účastnice řízení do katastru nemovitostí ke shora uvedené nemovitosti. Vrchní soud tímto rozhodnutím současně nahradil rozhodnutí katastrálního úřadu. 5. O dovolání stěžovatelky, v němž stěžovatelka namítla, že trestní "rozsudek nemohl dosud nabýt právní moci, neboť nebyla v žádném okamžiku účastnicí tohoto trestního řízení, nevěděla o průběhu tohoto řízení, nemohla v rámci tohoto řízení uplatňovat svá práva zúčastněné osoby a nevěděla ani o konání veřejného zasedání o odvolání, při kterém bylo vyhlášeno toto rozhodnutí; z tohoto pohledu nemohl vůči ní nabýt trestní rozsudek právní moci a nemůže být ani vkladovou listinou", rozhodoval Nejvyšší soud, který jej rovněž napadeným rozhodnutím zamítl. Nejvyšší soud označil dovolání za přípustné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, bod 17), ale neopodstatněné. 6. Dovolací soud zdůvodnil, že rozsudek vydaný v trestním řízení, v němž krajský soud vyslovil zabrání věci, je nepochybně vkladovou listinou. Vyložil, že tento rozsudek nabyl právní moci vyhlášením, k němuž došlo dne 17. 3. 2022. Nejvyšší soud vysvětlil, že projevem materiální stránky právní moci je v jeho výroku o zabrání věci závaznost rozsudku pro vlastníka zabrané věci, v tomto případě pro stěžovatelku. Z těchto úvah Nejvyšší soud dovodil, že závěr vrchního soudu, podle kterého byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), vyžadující, aby podle tohoto rozsudku (jeho výroku o zabrání věci) došlo ke vkladu vlastnického práva ve prospěch vedlejší účastnice řízení, je v souladu se zákonem. 7. Nejvyšší soud se vypořádal se stěžovatelčinou námitkou, že trestní soudy nedostatečně zohlednily její postavení zúčastněné osoby ve smyslu § 42 trestního řádu. Porušení jejích procesních práv však dle Nejvyššího soudu nemohlo zpochybnit materiální stránku právní moci trestního rozsudku. Nejvyšší soud proto potvrdil závěry vrchního soudu, že zjednání nápravy nelze provést ani v řízení před katastrálním úřadem, ani před soudem v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ("o. s. ř."). Tyto orgány nejsou oprávněny posuzovat vady, k nimž došlo v průběhu trestního řízení, a ani se postarat o jejich odstranění. Nejvyšší soud stěžovatelku s námitkami odkázal na orgány, které mají kompetenci trestní rozsudek ve výroku o zabrání věci zrušit. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka napadá rozhodnutí Nejvyššího soudu a vrchního soudu vydaná v řízení podle části páté o. s. ř. Současně se domáhá zrušení trestního rozsudku, jímž krajský soud rozhodl o zabrání její nemovité věci. Dovolává se přitom porušení svých základních práv zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 9. Ve vztahu k trestnímu rozsudku zdůrazňuje specifické okolnosti řízení a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. 4. 2021 sp. zn. III. ÚS 1149/20, v němž Ústavní soud v obdobném případě ústavní stížnost nejen připustil, ale rovněž jí vyhověl. Stěžovatelka uvádí, že se v tomto případě Ústavní soud zastal práv zúčastněné osoby, jejíž věc trestní soudy zabraly, aniž by ji přizvaly k trestnímu řízení a doručily jí trestní rozsudek. Zdůrazňuje, že neměla možnost se zásahu do svých práv účinně bránit. III. Vyjádření účastníků řízení, vedlejších účastníků řízení a replika stěžovatelky 10. Ústavní soud vyžádal spis (civilní i trestní), vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení. 11. Nejvyšší soud setrval na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že vycházel z pravomocného a vykonatelného rozhodnutí trestního soudu a nepovažoval za možné, navzdory hrubému procesnímu pochybení v trestním řízení, fakticky anulovat jeho účinky. 12. Vrchní soud stručně zopakoval nosné důvody svého rozhodnutí. Uvedl, že napadené rozhodnutí nezasáhlo do základních práv stěžovatelky. 13. Krajský soud a Městské státní zastupitelství v Brně se k ústavní stížnosti nevyjádřily. 14. Vedlejší účastnice řízení zdůraznila, že soudy postupující v řízení podle části páté o. s. ř. přezkoumávají rozhodnutí správního orgánu ve stejných mezích (srov. § 17 odst. 4 katastrálního zákona) jako správní orgán (katastrální úřad). Nemohou tudíž přezkoumávat pravomocná závazná rozhodnutí, resp. přihlížet k případným vadám, k nimž došlo v řízení, z něhož vzešla vkladová listina. Ve vztahu k trestnímu rozsudku označila ústavní stížnost za opožděnou. Uvedla, že stěžovatelce nic nebránilo napadnout tento rozsudek ve lhůtě předpokládané § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, což však neučinila. 15. Ústavní soud zaslal tato vyjádření stěžovatelce k replice, která však svého práva na vyjádření ve stan