III.ÚS 2298/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2298/15 ze dne 15. 3. 2016 N 44/80 SbNU 543 Právo obou rodičů pečovat o dítě a podílet se na jeho výchově v zásadě stejnou měrou   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka - ze dne 15. března 2016 sp. zn. III. ÚS 2298/15 ve věci ústavní stížnosti T. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Roubalem, advokátem, Advokátní kancelář Roubal a spol., s. r. o., se sídlem Mikulášská 455/9, Plzeň, proti výrokům III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575, jimiž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci péče o stěžovatelovu nezletilou dceru, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a a) P. Z., zastoupené JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem, se sídlem Malá 6, Plzeň, a b) nezletilé M. K., zastoupené opatrovníkem Úřadem městského obvodu Plzeň 4, odborem sociálním, jako vedlejších účastnic řízení. I. Výroky III a IV rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575 byla porušena základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2015 č. j. 12 Co 122/2015-575 se ve výrocích III a IV ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel napadl ústavní stížností shora označené soudní rozhodnutí, a to pro jeho rozpor s ústavně zaručenými právy, konkrétně s právem na rodinný život a na péči o děti, garantovanými čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a dále s právem na spravedlivý proces garantovaným čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ze dne 21. 8. 2014 č. j. 99 P 356/2011-482 bylo ve věci péče o nezletilou M. K., druhou vedlejší účastnici, (dále jen "nezletilá") stěžovateli jako otci nezletilé s účinností od 1. 8. 2014 zvýšeno výživné z částky 6 000 Kč na částku 7 000 Kč měsíčně s tím, že nedoplatek na výživném je stěžovatel povinen matce nezletilé P. Z., v řízení před Ústavním soudem první vedlejší účastnici (dále též jen "matka"), uhradit do 30. 9. 2014 (výroky I a II), a dále bylo rozhodnuto, že s účinností od vyhlášení rozsudku je stěžovatel oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden od středy 15.00 hod. do neděle 18.00 hod., po dobu letních prázdnin 15 dnů nepřetržitě v červenci a 7 dnů nepřetržitě v srpnu a v období zimních prázdnin od 25. 12. od 18.00 hod. do 28. 12. do 12.00 hod. (výrok III), že se tím mění rozsudek okresního soudu sp. zn. 31 Nc 23/2010 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") sp. zn. 13 Co 181/2011, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2011 (výrok IV), a že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 3. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrzen a ve výroku II zrušen (výroky I a II), ve výroku III byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou každý sudý týden od pátku 16.00 hod. do neděle 18.00 hod., o jarních prázdninách v každém sudém roce od pátku 16.00 hod. předcházejícího jarní prázdniny do neděle 18.00 hod., kdy jarní prázdniny končí, o letních prázdninách nepřetržitě vždy 15 dnů v červenci a 15 dní v srpnu s tím, že běžný termín realizace tohoto styku sdělí otec matce nejpozději do 30. 4. každého roku, a o vánočních svátcích vždy od 26. 12. od 10.00 hod. do 30. 12. do 18.00 hod., přičemž stěžovatel nezletilou převezme vždy v místě bydliště matky a tam ji také předá a matka je povinna nezletilou ke styku řádně a včas připravit (výroky III a IV). Současně bylo rozhodnuto, že se tím mění rozsudek okresního soudu ze dne 21. 12. 2010 č. j. 31 Nc 23/2010-337 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 19. 4. 2011 č. j. 13 Co 181/2011-375 (výrok V) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů (výrok VI). II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudkem krajského soudu mu byl zásadně omezen styk s nezletilou, a to nejpodstatněji za celou dobu soudní úpravy, přičemž takto upravený styk nedosahuje dokonce ani rozsahu styku upraveného předběžným opatřením v době, kdy bylo nezletilé jeden a půl roku. Napadený rozsudek je tak při konfrontaci s ústavně garantovanými právy neobhajitelný a protiústavní, popírající veškerá jeho práva na rodinný život, neboť mu znemožňuje podílet se na výchově nezletilé a prohlubovat v ní sociální a citové vazby s jeho rodinou, včetně jejích polorodých sourozenců. Dále zmínil obsah předchozích rozhodnutí, jimiž byl upraven styk s nezletilou, a skutečnost, že v té době budoval rodinné zázemí, zajišťoval si bydlení, a tak byl nucen přistoupit na svěření nezletilé do péče matky (a to i vzhledem k tehdejší soudní praxi), ač původně navrhoval střídavou výchovu. 5. Dále stěžovatel upozornil, že se vždy s první vedlejší účastnicí pokoušel domluvit na rozšíření styku mimosoudní cestou, což bylo marné. Po rozpadu vztahu založil novou rodinu, narodily se mu dcery T. a S., vztahy mezi jeho manželkou a nezletilou byly výborné, pevnou rodinnou vazbu měla nezletilá vybudovanou i k sestře T., jak bylo potvrzeno zprávou psycholožky Mgr. Z. Vařenkové, soudní znalkyně, tyto závěry však krajský soud ignoroval, ač je měl dle stěžovatele vzít v úvahu. Zmínil také, že inicioval zahájení mediace, konzultací a pohovorů, avšak matka nepovažovala dohodu s ním za přínosnou pro nezletilou a pokračovat v nich odmítla, v konečném výsledku však byla za odmítání komunikace s ním a neochotu jej respektovat "odměněna" napadeným rozsudkem krajského soudu, který k těmto skutečnostem, jím namítaným, vůbec nepřihlédl. 6. Současně stěžovatel poukázal na to, že se svým návrhem ze dne 13. 5. 2014 domáhal rozšíření styku, že proti rozsudku okresního soudu podal odvolání jen z důvodu úpravy styku po dobu letních prázdnin a o Vánocích, takže byl rozhodnutím krajského soudu zaskočen, zvláště když nikdo z účastníků nenapadl rozsah běžného styku upraveného okresním soudem, který v zájmu nezletilé bez problémů po dobu cca tři čtvrtě roku probíhal. V rámci odvolacího řízení přitom předložil důkazy, ze kterých vyplynulo, že běžný styk s nezletilou probíhal, fungoval a nezletilé prospíval. Výjimkou byly jen matčiny excesy, jež spočívaly v nerespektování předběžné vykonatelnosti rozsudku okresního soudu a ve svévolném předávání nezletilé dle jejího vlastního uvážení ve středu a které byly tolerovány orgánem péče o dítě i okresním soudem, který nereagoval na jeho podání. K otázce jím požadovaného rozsahu styku navrhl výslech svědků, který krajský soud bez odpovídajícího odůvodnění odmítl. Odůvodnění napadeného rozsudku je přitom jednoduché a zavádějící, neboť výslech ředitelky mateřské školy mohl přispět k objasnění více sporných otázek, protože se jednalo i o učitelku nezletilé, a tak neobstojí závěr o zprostředkovaných skutečnostech. Jde-li o zprávu psycholožky Mgr. Z. Vařenkové, její odmítnutí ze strany krajského soudu považuje stěžovatel za nezákonné a protiústavní, neboť neprovedením jím navržených důkazů, resp. nepřihlédnutím ke zprávě psycholožky, došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zvláště když je napadené rozhodnutí v přímém rozporu se skutečnostmi zjištěnými uvedenou psycholožkou. Tato zpráva potvrdila jím tvrzené skutečnosti, tj. vhodnost dosavadní úpravy styku, a naznačila možnost jeho rozšiřování i bezproblémové vztahy nezletilé k členům jeho rodiny. Nemůže obstát závěr krajského soudu, že nemá na nezletilou kvůli pracovnímu vytížení čas a že by styku po delší časové období bránila školní docházka a budoucí kroužky. 7. V této souvislosti stěžovatel argumentoval, že o nezletilou od narození pečoval, pravidelně se s ní stýkal, projevoval o ni opravdový zájem, od září 2014 do dubna 2015 bezproblémově zajistil její docházení do mateřské školy a současně byl schopen vykonávat své povolání. Napadené rozhodnutí nerespektuje závěry plynoucí z nálezu Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2005 sp. zn. II. ÚS 363/03 (N 12/36 SbNU 133). K tomu dodal, že zpráva psycholožky byla vyžádána z toho důvodu, že byl kontaktován ředitelkou mateřské školy, aby zvážil svůj souhlas s nástupem nezletilé do základní školy v září 2015. Psycholožka se v této zprávě nevěnuje jen poměrům v obou rodinách a vztahům nezletilé k jejím rodičům, ale též otázkou zralosti nezletilé pro nástup do základní školy. Na nutnost komplexního posouzení byl upozorněn psycholožkou a souhlasil s ním, neboť rozpad vztahu mezi ním a matkou měl na nezletilou vliv. Dle stěžovatele měl krajský soud namísto řešení obsahu zprávy řešit otázku, zda o vyšetření byl informován orgán péče o dítě, který však po dobu od