III.ÚS 233/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 233/26 ze dne 26. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti V. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, sídlem Lidická 960/81, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 2025 č. j. 4 To 195/2025-37 a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 18. října 2025 č. j. 2 Nt 1202/2025-12, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu 1. Při silniční kontrole dne 16. 10. 2025 v katastru města Modřice byl zastaven vůz řízený stěžovatelem. Po následné prohlídce vozidla, i ve spolupráci se psem vycvičeným na hledání drog, byly nalezeny a zajištěny léky a chemické látky, munice, cizí osobní doklady, zahraniční SIM karty a větší finanční hotovost. Stěžovatel byl zadržen. Dne 17. 10. 2025 vydala Policie České republiky, Národní protidrogová centrála SKPV, Expozitura Brno, usnesení č. j. NPC-2451-23/TČ-2025-2200E5, jímž zahájila trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku. Téhož dne podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn. 1 KZV 92/2025 návrh na vzetí stěžovatele do vazby. O tomto návrhu rozhodl ve vazebním zasedání Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením, jímž stěžovatele vzal do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), písm. b) a písm. c) trestního řádu. Následnou stížnost stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl. II. Argumentace stěžovatele 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že obecné soudy svým postupem zasáhly jeho práva zakotvená v čl. 4 odst. 3 a odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a odst. 5, čl. 10 odst. 2 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a Ústavnímu soudu navrhl, aby napadená usnesení zrušil. 3. Stěžovatel namítá, že okresní soud vycházel pouze z tvrzení státního zástupce, aniž by bylo zřejmé, o jaké důkazy se tato tvrzení opírají. Soud neprovedl jediný důkaz, vyjma výpovědi stěžovatele, který se však k věci odmítl vyjádřit, a proto považuje postup okresního soudu za protiústavní a napadené usnesení za nepřezkoumatelné. 4. Stěžovatel dovozuje, že s takovým přístupem by i odsuzující rozsudek mohl být založen na důkazech, které nebyly v trestním řízení provedeny a o nichž obviněný neměl ani tušení. Pro uvalení vazby musí existovat důvodné podezření, nemůže se jednat o pouhou domněnku soudu. Stěžovatel nepožaduje provedení rozsáhlého dokazování; v dané věci však vůbec netušil na základě, čeho byl do vazby vzat. Trváním na požadavku dokazování nemůže dojít k paralýze a obstrukci vazebního zasedání, nelze však někoho vzít do vazby jen na základě návrhu státního zástupce. Podle stěžovatele je taková praxe rozšířeným nešvarem, který činí přítomnost obhájce u vazebního zasedání zbytečnou. V dané věci okresní soud rozhodl na základě protokolu o provedení prohlídky ze dne 16. 10. 2025, přiložené fotodokumentace a předběžného vyjádření ze 17. 10. 2025 a na základě evidence v rejstříku trestů. 5. Stěžovatel dále namítá, že o vazbě rozhodl nepříslušný soud. Od počátku řízení bylo známo místo stěžovatelova bydliště - město B. Příslušnost podle bydliště (§ 18 odst. 2 trestního řádu) se neuplatní jen tehdy, nelze-li je zjistit. Místo, kde čin vyšel najevo, považuje stěžovatel za irelevantní. Ve věci je příslušným Krajské státní zastupitelství v Brně, avšak volba soudu v rámci obvodu jeho působnosti není na jeho libovůli (viz nález ze dne 31. 1. 2017 sp. zn. II. ÚS 4051/16). Rozhodl-li o vazbě nepříslušný soud, je vazba protiprávní. 6. Stěžovatel konečně namítá nezákonnost prohlídky (vozidla), na jejímž základě byly zajištěny důkazy proti stěžovateli, na nichž je založeno jeho trestní stíhání i rozhodnutí o vazbě; k tomu odkazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 11. 1999 sp. zn. III. ÚS 188/99, ze dne 6. 10. 2005 sp. zn. II. ÚS 298/05, ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. II. ÚS 474/07 a ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4183/12. III. Vlastní posouzení ústavní stížnosti 7. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími i dalšími stěžovatelem přiloženými písemnostmi a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 8. Ústavní soud musí nejprve připomenout, že není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky svévole či dokonce libovůle. 9. Výjimečnost vazby jako zajišťujícího institutu je dána především tím, že osobu presumovaně nevinnou zbavuje osobní svobody a vystavuje negativním dopadům před tím, než je definitivně vyslovena její vina [viz nález ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08]. Jde o významný zásah do života obviněného, izoluje jej od rodiny a sociálního prostředí, má závažné sociální, psychologické a ekonomické důsledky, například pozbytí možnosti pracovat a tím mít zdroj příjmů, a nezřídka vede i ke stigmatizaci vazebně stíhané osoby. 10. Výklad konkrétních skutečností odůvodňujících vazbu podle § 67 trestního řádu je věcí především obecných soudů, které rozhodují při znalosti konkrétních skutkových okolností dané fáze trestního řízení. Jejich úkolem je posoudit, nasvědčují-li zjištěné okolnosti, že byl spáchán skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, má-li znaky konkrétního trestného činu, je-li zřejmé podezření, že daný trestný čin spáchal obviněný, a existuje-li důvodná obava, že se obviněný zachová způsobem předpokládaným v § 67 trestního řádu a účelu vazby nelze dosáhnout jinak. Rozhodování o vazbě však není rozhodování o vině o trestu. 11. Z vazebního rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, a to při respektování skutečnosti, že rozhodování o vazbě je vedeno vždy jen v rovině pouhé pravděpodobnosti a nikoli jistoty ohledně důsledků, které mohou nastat (například nálezy ze dne 3. 2. 2000 sp. zn. III. ÚS 103/99 či ze dne 19. 12. 2001 sp. zn. II. ÚS 413/01). 12. Rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno, což znamená, že z něj musí být seznatelné důvody, pro které soud považoval za splněné ústavněprávní požadavky pro zásah (například nálezy ze dne 21. 1. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2468/11, ze dne 27. 3. 2011 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 nebo ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, body 19 a 20). Odůvodnění presumovaného rizika musí mít vazbu ke konkrétním okolnostem případu. 13. Po seznámení se s napadenými usneseními dospěl Ústavní soud k závěru, že jejich odůvodnění ve světle výše uvedené judikatury obstojí. 14. Okresní soud uvedl okolnosti, za nichž byl stěžovatel zadržen a jeho vyjádření k věci. Podle primárních zjištění se jednalo především o 5 606,28 g brutto bílé sypké látky v plastových sáčcích a 2 814,60 g brutto bílých tablet v plastových sáčcích, které byly ukryty pod plasty a čalouněním vozidla (body 5 a 7); orientačními testy byly látky pozitivní na drogy. Okresní soud reagoval na pochybnost o skutečné hmotnosti zajištěných drog (bod 6) s tím, že dle dokumentace jde o běžné plastové sáčky, jejichž hmotnost je vzhledem k hmotnosti obsahu zanedbatelná. S ohledem na další zajištěné předměty a trestní minulost stěžovatele pak okresní soud dovodil naplnění všech vazebních důvodů. Vzhledem k tomu, že na stěžovatele byla uvalena i vazba koluzní [§ 67 písm. b)trestního řádu], nebyl důvod zabývat se podmínkami, za nichž by mohla být vazba nahrazena jiným institutem (§ 73 odst. 1 trestního řádu). 15. Útěková vazba (bod 10) není dána jen hrozbou vysokým trestem, vzhledem k množství drog, ale i trestní minulostí - za obdobné jednání byl stěžovatel trestně s