III.ÚS 2339/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2339/20 ze dne 20. 10. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, zastoupeného Mgr. Markem Fikrem, advokátem, sídlem Příkop 27/2a, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. května 2020 č. j. 6 To 28/2020-1087 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. ledna 2020 č. j. 40 T 1/2016-1069, a s ní spojeném návrhu na zrušení § 281 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"). 2. Stěžovatel taktéž podává návrh podle § 74 zákona o Ústavním soudu na zrušení § 281 odst. 2 trestního řádu. 3. Z napadených rozhodnutí a z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 4. 2016 č. j. 40 T 1/2016-789 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 9. 8. 2016 č. j. 4 To 33/2016-906 uznán vinným ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, přečinu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 trestního zákoníku, přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Uvedených jednání se stěžovatel dopustil tak, že ve stavu středně těžké opilosti po předchozích telefonických výhružkách své bývalé manželce M. K. st. sdělil, že jede k nim domů, aby jim postřelil auto a aby je zabil. Následně usedl za volant motorového vozidla, přičemž při projíždění ulicemi Hodonína spatřil motorové vozidlo řízené M. K. st., v němž seděly také děti stěžovatele, M. K. ml. a J. K. ml. Stěžovatel začal jejich vozidlo pronásledovat a střelnou zbraní dvakrát na vozidlo vystřelil, přičemž jej ani jednou netrefil. Poškozená však byla v silničním provozu nucena zastavit na křižovatce, čehož stěžovatel využil, zastavil za ní a vystřelil potřetí na její vozidlo, přičemž zasáhl sedadlo, na němž v tu dobu seděl syn stěžovatele. Shodou okolností posádka vozidla nebyla zraněna. Stěžovateli byl za uvedené jednání uložen trest odnětí svobody v délce trvání 16 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Stěžovateli byl též uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu deseti let a dále trest propadnutí věci. Bylo též rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. 4. Stěžovatel ve výše uvedené věci podal návrh na povolení obnovy řízení ke krajskému soudu, v němž předestřel nové důkazy, pročež navrhl, aby ve veřejném zasedání v obnovovacím řízení byl proveden zejména důkaz znaleckým posudkem zpracovaným doc. Ing. Janem Komendou, CSc., z oboru střelivo a výbušniny, specializace balistika a znaleckým posudkem znalců MUDr. Dobiáše, Ph.D., a MUDr. Freiwalda, z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Krajský soud usnesením ze dne 20. 5. 2019 č. j. 40 T 1/2016-1027 návrh stěžovatele zamítl, neboť návrh na obnovu řízení nebyl shledán důvodným. 5. Vrchní soud však svým usnesením ze dne 29. 8. 2019 č. j. 4 To 41/2019-1037 napadené usnesení krajského soudu z podnětu stížnosti stěžovatele zrušil a krajskému soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Vrchní soud spatřoval vady rozhodnutí v tom, že krajský soud dostatečně nehodnotil, zda navrhované důkazy splňují požadavek novosti a zda jsou způsobilé zvrátit výroky původního rozhodnutí. 6. V návaznosti na kasační rozhodnutí vrchního soudu nařídil krajský soud opětovně veřejné zasedání a provedl dokazování, pročež dospěl k závěru, že návrh stěžovatele na obnovu řízení není důvodný, když podle § 283 písm. d) trestního řádu návrh zamítl. 7. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, o níž vrchní soud rozhodl tak, že ji jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel nejprve předestírá důvody pro zrušení § 281 odst. 2 trestního řádu. Kritizuje postup stanovený napadeným ustanovením trestního řádu, který předvídá, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení rozhoduje ten samý senát, který rozhodoval v hlavním líčení o meritu věci. K tomu stěžovatel dodává, že v jeho věci předsedkyně senátu v prvotním řízení o povolení obnovy řízení, jehož usnesení bylo následně zrušeno vrchním soudem na základě stížnosti stěžovatele, postupovala vůči stěžovateli předpojatě a přezíravě, když zcela opomenula stěžovatelem nově předkládané důkazy. Stěžovatel se takto domnívá, že senát, který rozhoduje o povolení obnovy řízení, je z podstaty věci podjatý pro vztah k věci samotné vytvořený jeho vlastním předchozím rozhodnutím. Právo na projednání věci nezávislým, a tedy i nepodjatým soudem, je přitom "základním kamenem" spravedlivého řízení. K tomu stěžovatel podotýká, že Česká republika je jednou z posledních zemí Evropské unie, která připouští, aby byl návrh na obnovu řízení projednáván stejným senátem. Stěžovatel dopady tohoto postupu shrnuje ve své věci tak, že nejprve se snažil krajský soud návrh stěžovatele "ošidit", aniž se zabýval předloženými důkazy, což nakonec podrobil zdrcující kritice i vrchní soud. Když tato taktika nebyla úspěšná, zvolil krajský soud postup zcela opačný, když prováděl dokazování v takovém rozsahu, jako by vedl hlavní líčení. 9. Stěžovatel následně rekapituluje důkazní návrhy, které v návrhu na povolení obnovy řízení navrhl k provedení. Šlo o znalecký posudek z oboru střelivo a výbušniny, specializace minuce, balistika a střelnice zpracovaný doc. Ing. Janem Komendou, CSc., z něhož vyplynulo, že v případě stěžovatele, který střílel na vozidlo své bývalé manželky, byla pravděpodobnost vzniku smrtelného zranění posádky poměrně nízká. Takto vystřelená malorážková střela byla zcela spolehlivě zachycena výztuží zadních opěradel, které mají poměrně vysokou balistickou odolnost, v důsledku čehož je ranivost nulová. V návaznosti na tento znalecký posudek nechal stěžovatel vyhotovit další znalecký posudek zpracovaný dvěma znalci, MUDr. Dobiášem, Ph.D., znalcem pro obor zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a MUDr. Freiwaldem, znalcem pro obor zdravotnictví, odvětví chirurgie, specializace traumatologie, úrazová chirurgie. Tento posudek byl zadán za účelem zjištění, jaký ranivý účinek mohla mít střela, která zasáhla vozidlo poškozené na posádku, přičemž tito znalci dospěli k závěru, že předmětná střela po průniku zadními dveřmi nemohla mít na posádku sedící v prostoru vozidla žádné ranivé účinky. 10. Krajský soud v návaznosti na provedení uvedených důkazních návrhů ze strany stěžovatele sám nařídil provedení tří dalších znaleckých posudků, když nařídil zpracování ústavního znaleckého posudku z oboru balistika, dále zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Krajský soud takto jednal ultra vires. 11. Stěžovatel rozporuje postup krajského soudu ohledně ústavního znaleckého posudku z balistiky, kdy stěžovatelův obhájce tento znalecký posudek obdržel dne 23. 1. 2020 a upozornil soud, že se nestihne na veřejné zasedání konané dne 28. 1. 2020 připravit, neboť musí věc zkonzultovat s doc. Ing. Komendou, CSc. Krajský soud však stěžovatelovy námitky v tomto směru nereflektoval. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nep