III.ÚS 2407/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2407/13 ze dne 3. 7. 2014 N 135/74 SbNU 57 Soudní přezkum rozhodnutí rozhodčího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Filipa (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila - ze dne 3. července 2014 sp. zn. III. ÚS 2407/13 ve věci ústavní stížnosti STÁTNÍ TISKÁRNY CENIN, státního podniku, IČO: 00001279, se sídlem v Praze 1, Růžová 943/6, zastoupeného JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Hellichova 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013 č. j. 23 Cdo 3101/2011-152, jímž bylo zastaveno řízení a byly zrušeny části rozsudků Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaných v řízení o stěžovatelčině žalobě na plnění z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého nevrácením poloviny z celkové výše 1 000 000 Kč zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení, které bylo z důvodu smírného vyřešení sporu a zpětvzetí žaloby před prvním jednáním ve věci zastaveno, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, IČO: 48135313, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, zastoupeného Mgr. Martinem Bělinou, advokátem, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013 č. j. 23 Cdo 3101/2011-152 bylo porušeno základní právo stěžovatelky domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ve spojení s tím její základní právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Postupem Nejvyššího soudu byl současně porušen čl. 4 Ústavy České republiky ukládající soudům povinnost chránit základní práva a svobody. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2013 č. j. 23 Cdo 3101/2011-152 se ruší. Odůvodnění I. Obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností (doručenou Ústavnímu soudu datovou zprávou dne 6. 8. 2013) se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu porušení svého základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelka se žalobou domáhala na žalovaném - Rozhodčím soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky - vrácení peněžitého plnění v podobě jedné poloviny poplatku, který uhradila v rozhodčím řízení, zastaveném poté, co vzala svůj návrh na zahájení rozhodčího řízení zpět. 3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 8. září 2010 č. j 42 C 38/2010-62 zamítl žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč s 9,25% úrokem z prodlení. Žalobkyně zahájila žalobou ze dne 10. 7. 2007 vůči svému smluvnímu partnerovi rozhodčí řízení, v jehož rámci uhradila stanovený poplatek ve výši 1 000 000 Kč. Protože mezi účastníky rozhodčího řízení probíhalo mimosoudní jednání, bylo rozhodčí řízení přerušeno, první ústní jednání bylo nařízeno na den 17. března 2008, to se však nekonalo s ohledem na to, že účastníci spolu stále jednali o smírném vyřešení věci. Na žádost obou stran sporu, doručenou žalovanému dne 7. března 2008, rozhodčí senát odročil toto jednání na neurčito, poté jednání nařídil na den 10. června 2008, i toto jednání však bylo odročeno na neurčito. Dne 13. června 2008 doručila stěžovatelka žalovanému zpětvzetí žaloby a současně požadovala vrácení poloviny zaplaceného poplatku. Usnesením ze dne 28. července 2008 rozhodčí senát rozhodčí řízení zastavil, návrh žalobkyně na vrácení poloviny zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení zamítl a rozhodl, že žádná ze stran nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně konstatoval, že je v tomto sporu pravomocný k rozhodování ve věci, neboť žalobkyně podala žalobu na plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Soud se zabýval výkladem § 5 pravidel o nákladech rozhodčího řízení pro vnitrostátní spory (dále jen "Pravidla"), která tvoří přílohu Řádu pro vnitrostátní spory Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Odstavec 1 tohoto ustanovení upravuje částečné vrácení poplatku za rozhodčí řízení. Stanoví, že vezme-li žalobce, popř. žalovaný žalobu navzájem či námitku započtení dle § 28 odst. 3 tohoto řádu nejpozději 7 dnů před datem nařízeného prvního ústního jednání ve věci zpět, vrací se žalobci, popř. žalovanému 50 % rozdílu poplatku zaplaceného z hodnoty žaloby, popř. žaloby navzájem či námitky započtení a minimálního poplatku. Soud dospěl k závěru, že pokud bylo rozhodčím soudem nařízeno první ústní jednání ve věci na den 17. března 2008, měla by žalobkyně nárok na vrácení části zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení pouze tehdy, pokud by vzala žalobu zpět před prvním nařízeným, nikoliv skutečně konaným jednáním ve věci. Žalobkyně však vzala žalobu zpět 13. června 2008, tedy téměř po třech měsících po nařízeném prvním ústním jednání ve věci. 4. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. dubna 2011 č. j. 23 Co 76/2011-111 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 496 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení. Ve svých právních závěrech vyšel odvolací soud z charakteru rozhodčího řízení, jehož účelem je snazší a rychlejší řízení oproti řízení soudnímu, jeho důsledkem však nemůže být větší postih účastníka oproti soudnímu řízení tak, jak se to stalo v této věci. Jestliže žalobkyně zaplatila poplatek nikoliv v nepatrné výši, pak za stavu, kdy z důvodu zpětvzetí žaloby bylo rozhodčí řízení zastaveno, legitimně očekávala, že jí bude vrácena alespoň část zaplaceného poplatku podle § 5 odst. 1 Pravidel. Podle názoru odvolacího soudu nelze odhlédnout od postupu soudu v identické věci - kdy došlo k zastavení řízení předtím, než se začalo ve věci jednat, kdy se vrací soudní poplatek, což je upraveno zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a nikoliv Pravidly určenými žalovaným, byť se jim žalobkyně v souvislosti s rozhodčí smlouvou podrobila. Odvolací soud poukázal na účel vrácení soudního poplatku při zastavení soudního řízení - tím je především motivace účastníků k mimosoudnímu řešení sporu, na což navazuje ustanovení § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, podle něhož soud vrátí z účtu soudu zaplacený soudní poplatek, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Odvolací soud dovodil, že Pravidla neposkytují účastníkům rozhodčího řízení časový prostor ke zvážení, zda bude účastník trvat na věcném projednání, či zda vezme žalobu zpět, a poškozují tak účastníka rozhodčího řízení oproti postavení účastníků soudního řízení a vytváří tak jejich nerovnost. Za tohoto stavu přihlédl odvolací soud k hledisku spravedlnosti soudního rozhodnutí založeného na podkladě zákona a shledal nárok žalobkyně na vrácení části poplatku za důvodný a opodstatněný. Při určení výše plnění vycházel odvolací soud z Pravidel. Podle odvolacího soudu má žalovaný nárok na polovinu minimálního poplatku. V tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Nejvyšší soud rozhodl napadeným rozsudkem, že rozsudek Městského soudu v Praze (s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. září 2010 č. j. 42 C 38/2010-62 (s výjimkou části výroku pod bodem I, ve které byla žaloba zamítnuta v rozsahu částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení) se zrušují a řízení se v tomto rozsahu zastavuje. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud založil své rozhodnutí implicitně na závěru, že obecným soudům přísluší v občanském soudním řízení přezkoumávat rozhodnutí rozhodčího soudu o nevrácení poplatku za rozhodčí řízení v případě zastavení rozhodčího řízení. S tímto právním názorem se dovolací soud neztotožnil. Jestliže byl v rozhodčím řízení vydán pravomocný rozhodčí nález, může soud za podmínek upravených v části čtvrté zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o rozhodčím řízení") rozhodnout o zrušení rozhodčího nálezu, případně může za podmínek upravených v § 35 zákona o rozhodčím řízení či v části šesté občanského soudního řádu rozhodnout o zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí. Soud však nemá pravomoc ke zrušení usnesení rozhodce či stálého rozhodčího soudu a nemá též pravomoc rozhodnutí rozhodce či stálého rozhodčího soudu měnit. I rozhodnutí o nevrácení části zaplaceného poplatku za rozhodčí řízení je rozhodnutím stálého rozhodčího soudu. Pravomoc soudu ke změně tohoto rozhodnutí nevyplývá ani z § 7 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o spor či jinou právní věc, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných či obchodních vztahů, ani z § 7 odst. 3 o. s. ř., neboť to zákon nestanoví. Žaloba na vydání bezdůvodného oboh