Ústavní soud III.ÚS 2412/25 – Návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí

Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 (dále jen "státní zastupitelství") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Daným rozhodnutím byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání.

Zároveň stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že trestní řízení dále pokračuje a budou pravděpodobně následovat další procesní úkony. Stěžovatel byl již vyrozuměn o tom, že v dané věci byla podána obžaloba. Lze tak předpokládat, že bude nařízeno hlavní líčení a k projednání věci dojde veřejně. Daná věc je navíc předmětem zájmu médií, čímž je riziko zvýšení zásahu do práv stěžovatele vyšší. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že hlavní líčení již bylo nařízeno.

Ústavní stížnost nemá odkladný účinek (§ 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, nebude-li to v rozporu s důležitým veřejným zájmem a znamenal-li by výkon rozhodnutí pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení nejsou dle názoru Ústavního soudu v dané věci splněny. Stěžovatel neuvádí žádnou nepoměrně větší újmu (např. že by byl stíhán vazebně), která by mu hrozila ve srovnání s veřejným zájmem na řádný a bezodkladný průběh trestního řízení. Standardní průběh trestního řízení takovou újmou není. Obecný soud je primárně příslušný k ochraně stěžovatelových ústavních práv (čl. 4 Ústavy). Veřejnost hlavního líčení představuje důležitou záruku jak ochrany práv samotného obžalovaného, tak kontroly řádného výkonu soudnictví ze strany veřejnosti. Proti porušování práv obžalovaných veřejností (zejména médii) existuje v českém právním řádu celá řada různých institutů (srov. např. nález ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13). Takovým prostředkem ochrany však zásadně nemůže být předběžný zásah (odporující zásadě subsidiarity) Ústavního soudu do běžícího trestního řízení.

Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, rozhodl o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí, aniž by tím předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).