Ústavní soud III.ÚS 2539/24

Stěžovatelka podala bez zastoupení advokátem blanketní ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Ústavní soud se může zabývat ústavní stížností věcně pouze tehdy, pokud splňuje náležitosti podle zákona o Ústavním soudu (viz § 42 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Tyto náležitosti však stěžovatelčina ústavní stížnost nesplňuje.

Stěžovatelka není zastoupena advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu) a ani sama není advokátkou (díky čemuž by zastoupená být nemusela - viz stanovisko sp. zn. Pl. ÚS 42/15-st). Její ústavní stížnost navíc nesplňuje obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (stanovené v § 34 odst. 1 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Z ústavní stížnosti vyplývá, že si je stěžovatelka vědoma povinnosti být v řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem. Proto ještě před jejím podáním požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro toto řízení. V ústavní stížnosti zároveň požádala o to, aby Ústavní soud řízení o její stížnosti přerušil nebo jí stanovil lhůtu k odstranění vady zastoupení do doby, než bude o její žádosti rozhodnuto.

Ústavní soud řízení nepřerušil, stěžovatelce lhůtu k odstranění vad ústavní stížnosti nestanovil a vyčkal do doby, než o její žádosti rozhodne Česká advokátní komora. Ta stěžovatelčinu žádost zamítla (viz její rozhodnutí č. j. 10.04-000060/24-0002). Stěžovatelka tedy ani po rozhodnutí o její žádosti o určení advokáta není v řízení zastoupená advokátem (jak vyžaduje § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu).

Pokud návrh na zahájení řízení trpí vadami, Ústavní soud obvykle vyzývá navrhovatele k tomu, aby je ve lhůtě odstranil [viz § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud však ve své rozhodovací praxi zastává závěr, že pokud byl stěžovatel o náležitostech ústavní stížnosti již dříve opakovaně poučen, není nutné, aby o nich byl v každém následujícím obdobném řízení poučen znovu. Jeho opětovně vadnou ústavní stížnost je proto možné odmítnout i bez dalších výzev.

Stěžovatelka podala již přes 160 ústavních stížností a zejména v posledním roce byla naprostá většina z nich odmítnuta kvůli neodstranění stejných vad. Ústavní soud ji opakovaně poučil nejen o nutnosti být zastoupena advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti, ale i o následcích neodstranění jejích vad (jen z poslední doby viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1161/24, bod 1; I. ÚS 1344/24, bod 2; IV. ÚS 299/24, bod 1). Ačkoli si stěžovatelka povinnosti být zastoupena advokátem a dalších zákonem požadovaných náležitostí ústavní stížnosti musela být vědoma, podala další ústavní stížnost, která tyto náležitosti nesplňuje.

Ústavní soud proto v souladu se svou rozhodovací praxí znovu nevyzýval stěžovatelku k odstranění vad ústavní stížnosti a za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jí odmítl (obdobně jako ve vztahu k ní postupoval již dříve - viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1840/24, I. ÚS 1376/24, III. ÚS 736/24 či I. ÚS 173/24).