III.ÚS 2606/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2606/23 ze dne 13. 3. 2024 N 48/123 SbNU 75 Změna rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření z hlediska náležitého odůvodnění Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatelky E. K. Š., advokátky, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 213/2023--1811 ze dne 20. 7. 2023, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1) J. T., zastoupeného JUDr. Mgr. Martou Fantovou Argalášovou, advokátkou se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, a nezletilých 2) D. Š. a 3) Š. Š., zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 4, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 213/2023-1811 ze dne 20. 7. 2023 byla porušena práva stěžovatelky na spravedlivý proces, na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na péči o děti, zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 213/2023-1811 ze dne 20. 7. 2023 se proto ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Jak plyne z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 4, stěžovatelka a vedlejší účastník mají tři děti - staršího syna V. a mladší dvojčata Š. a D. Úprava poměrů nezletilých dvojčat, dětí stěžovatelky a prvního vedlejšího účastníka je předmětem řízení u obecných soudů již několik let. 2. V projednávané věci první vedlejší účastník návrhem doručeným obvodnímu soudu navrhl nařízení předběžného opatření, které by upravilo jeho styk s nezletilými dvojčaty, druhým a třetím vedlejším účastníkem (dále také jen "nezletilí") tak, že je první vedlejší účastník (dále též "otec") oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od skončení vyučování do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin. Ve dnech, kdy nezletilé děti ve škole nebudou, zněl návrh tak, že se bude otec oprávněn stýkat s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od 14:00 hodin do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin, s místem předání a převzetí v místě bydliště otce. 3. Obvodní soud otcův návrh usnesením ze dne 7. 6. 2023 zamítl. Odkázal na § 76 odst. 1 a § 102 občanského soudního řádu a dodal, že má-li být předběžné opatření nařízeno, musí být potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků prokázána. Dodal, že neshledal důvod pro nařízení navrhovaného předběžného opatření, neboť nebyla prokázána jeho potřeba ani osvědčeny okolnosti významné pro nařízení předběžného opatření. Uvedl, že předběžným opatřením nelze prejudikovat konečné rozhodnutí ve věci, což dle obvodního soudu vedlejší účastník (otec nezletilých) navrhuje. 4. Městský soud v Praze napadeným usnesením změnil rozhodnutí obvodního soudu tak, že nařídil předběžné opatření, dle kterého je otec oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od skončení vyučování do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin. Ve dnech, kdy nezletilé děti ve škole nebudou, rozhodl tak, že bude otec oprávněn stýkat se s nezletilými v každém sudém týdnu v roce od úterý od 18:00 hodin do pondělí následujícího týdne do 8:00 hodin, s místem předání a převzetí v místě bydliště otce. 5. V odůvodnění městský soud uvedl, že z titulu podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení obvodního soudu včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a 212a o. s. ř.), a že má odvolání za důvodné. Shledal, že obvodní soud v napadeném usnesení nijak nezohlednil konkrétní poměry řešené věci a že zcela obecné a stručné důvody, pro které návrhu otce nevyhověl ani částečně, staví jeho rozhodnutí na hranici přezkoumatelnosti (odst. 9). Další rok nebylo vydáno rozhodnutí ve věci, jednání konaná na sklonku roku 2022 se týkala především staršího bratra dětí, poslední jednání týkající se návrhů otce proběhlo v únoru letošního roku a bylo odročeno za účelem dokončení výslechu matky. Z výpovědí obou rodičů bylo zjištěno, že styk otce s dětmi je realizován podle pravomocné předběžné úpravy. Městský soud souhlasil s otcem v tom, že aktuálně panuje v podstatě stejný stav jako při předchozím rozhodování odvolacího soudu (odst. 12) a dodal, že žádné objektivní a výslovně negativní skutečnosti, které by poznamenávaly pobyt dětí u otce, ve věci najevo nevyšly. 6. Dále městský soud doplnil (odst. 13), že oproti stavu při předchozím rozhodování je však k dispozici sdělení o výslovném postoji a přání obou nezletilých, které vyslovili 3. 4. 2023 v rámci pohovoru s opatrovníkem. Shledal, že nezletilý Š. spontánně uvedl, že by chtěl být od pondělí do dalšího pondělí po škole u mamky a další od pondělí do pondělí u táty, nezletilá D. nejprve uvedla, že jí stávající situace vyhovuje, jen chce, aby k nim domů jezdil starší bratr, kterého má ráda. Následně uvedla, že by u táty chtěla být od úterý do pátku, špatně se jí počítají dny, proto chce být týden u každého z rodičů, chtěla by tátu vidět více, proto souhlasí s bratrem. Dále zrekapituloval obsah spisu, ze kterého dovodil, že jakkoli bylo o vánočním styku ve svátečních dnech loňského roku ve prospěch otce rozhodnuto předběžnou úpravou, matka s tím souhlasila, zároveň právní zástupkyně rodičů intenzivně jednaly o péči rodičů během letošních hlavních prázdnin. Závěrem (v odst. 15) městský soud uvedl, že na podkladě výše uvedených skutečností a v rámci již dříve citované právní úpravy a judikatury má za prokázanou naléhavou potřebu navrhované zatímní úpravy, která plně zohledňuje zcela nejasný časový rámec skončení věci, přání nezletilých dětí i jejich zájem, neboť není přípustné, aby po další časově neohraničené období byl podíl otce na jejich výchově zejména v běžných všedních dnech tak marginální jako doposud. Zároveň neshledal žádné důvody, které by objektivně bránily uložení povinností předběžnou úpravou matce (§ 75c odst. 1 o. s. ř.). Do návrhu otce odvolací soud zasáhl pouze ohledně počátku styku ve dnech, kdy děti nebudou ve škole, když jejich předání v časných večerních hodinách se mu jevilo jako ohleduplnější vůči dennímu programu všech zúčastněných. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že postupem městského soudu byla porušena její základní práva a práva jejích nezletilých dětí zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2. Listiny základních práv a svobod a práv zaručených dle čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 6. odst. 2, čl. 19 odst. 1 a 2, čl. 24 odst. 1 a odst. 2 písm. e) a čl. 29 odst. l písm. a), b), c), d) Úmluvy o právech dítěte. Tvrdí, že městský soud pomíjí obsah spisu, nezabýval se zdravotním stavem nezletilé D., neodkazuje na konkrétní důkazy ve spise, ale situaci pouze obecně shrnuje s odkazem na obecné postuláty. Dále uvádí, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje náležité odůvodnění. Dovozuje, že v důsledku bylo napadeným rozhodnutím porušeno její právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Pohovor nezletilých s opatrovníkem z dubna 2023 označuje za parodii na participační práva dítěte, kdy podle stěžovatelčina názoru opatrovník zcela rezignoval na hájení zájmu dětí a zcela se podřídil přání a pokynům otce. 8. Uvádí, že jí bylo nedůsledným postupem soudů a opatrovníka zcela odňato právo na rodičovství vůči staršímu synovi V. Rozvoj syndromu zavržení rodiče u staršího bratra je natolik závažným rizikovým faktorem, že není možné ho pominout a nezajistit nezletilým dvojčatům ochranu před stejným jednáním otce. Napadeným usnesením podle stěžovatelky městský soud tento fatální zásah do života nezletilého V. (staršího syna) zcela zlehčuje a jednání otce schvaluje. Stěžovatelka uvádí, že vedlejší účastník (otec nezletilých) má dlouhodobě negativní vliv na zdravotní stav nezletilých, zvláště u její dcery, které byl indikován pobyt v léčebně. Uvádí, že spis je plný důkazů o psychickém týrání všech tří nezletilých dětí. 9. Dále uvádí, že je napadené rozhodnutí v rozporu s čl. 2 odst. 2 Ústavy, neboť má za to, že městský soud nebyl dle zákona oprávněn změnit usnesení obvodního soudu. Namítá (tvrdí), že se napadeným rozhodnutím dopustil excesu tím, že nerespektoval závěry vyjádřené v nálezu sp. zn. II. US 16/09 ze dne 19. 1. 2010, kterým bylo zrušeno ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 3. 2011, dále odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3749/17 ze dne 9. 1. 2018 (N 3/88 SbNU 55). Stěžovatelka dále namítá, že postupem městského soudu (schválením návrhu otce) došlo fakticky k rozhodnutí ve věci samé, a to zcela bez návaznosti na obsah spisu. Dodává, že městský soud vydal napadené rozhodnutí, aniž by jí dal možnost se jakkoliv vyjádřit, čímž jí měl upřít právo na rovnost účastníků řízení. III. Vyjádření účastníků řízení 10. Městský soud uvedl, že je přesvědčen, že změnou usnesení neporušil právo stěžovatel