Ústavní soud III.ÚS 261/24

Ústavní stížností se město Vsetín (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť je přesvědčeno, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Zároveň navrhuje odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Obecné soudy stěžovateli mj. uložily povinnost nahradit vedlejším účastníkům újmu, která jim vznikla v souvislosti s jejich vystěhováním z domu určeného k demolici.

Stěžovatel návrh na odklad vykonatelnosti odůvodňuje tak, že v případě úspěchu ústavní stížnosti by vedlejší účastníci museli vyplacené peněžité satisfakce stěžovateli navrátit zpět, přičemž je důvodná obava, že vedlejší účastníci těmito částkami v době vydání rozhodnutí o ústavní stížnosti již nebudou vůbec disponovat a nebudou je moci vrátit. Stěžovatel tak bude muset tyto částky vymáhat soudní cestou. "Z mnohaleté zkušenosti žalovaného při vymáhání dluhů bohužel plyne poznatek, že vydání exekučních titulů u osob romské národnosti však ještě nevede k dobrovolnému splnění tímto exekučním titulem uložené povinnosti (...)". Stěžovatel dále doplnil, že žalobci a) a b), tedy Eva Žigová a František Žiga svoje závazky vůči stěžovateli až do svojí smrti nesplnili.

Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ze stěžovatelovy argumentace nevyplývá, že by se nynější případ od jiných případů odlišoval způsobem, který by odůvodňoval odklad vykonatelnosti. Tvrzení, že je důvodná obava, že vedlejší účastníci částkami v době jejich zpětného vymáhání nemusí disponovat, je zcela obecné a není ničím podložené. Zkušenost s vymáháním dluhů u Evy Žigové a Františka Žigy je zcela irelevantní, neboť již ani jeden z nich nežije a z jejich dřívějšího jednání nelze pro nynější účastníky řízení nic vyvozovat. Konečně, argumentace romskou národností vedlejších účastníků je zcela nepřijatelná a působí obzvlášť bizarně s ohledem na to, že jejím autorem je územní samosprávní celek zastoupený advokátem. Ústavní soud pokládá za absurdní, že město Vsetín očekávalo, že by se s touto neakceptovatelnou diskriminační argumentací u Ústavního soudu mohlo setkat s úspěchem.

V řízení o ústavních stížnostech je odklad vykonatelnosti mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 949/22 ze dne 21. 6. 2022). Stěžovatel v tomto ohledu neunesl své břemeno tvrzení stran existence nepoměrně větší újmy na jeho straně.

Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.