III.ÚS 2661/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2661/22 ze dne 15. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. Ř., zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti příkazům Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 43 Nt 1155/2022, a sp. zn. 43 Nt 1156/2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") brojí stěžovatel proti v záhlaví označeným příkazům Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud), neboť v nich spatřuje porušení svých základních práv, zaručených čl. 4 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 2, čl. 12 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); stěžovatel dále namítá porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že policejním orgánem Generálního ředitelství cel, odbor 75.7. Pátrání Praha, oddělení 757.3 - Odhalování daňových podvodů, byly zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zákoník"), kterého se má dopouštět skupina osob (fakticky ovládaná stěžovatelem) tím, že v blíže specifikovaném skladovacím prostoru vyrábějí tabákové výrobky - cigarety bez platných tabákových nálepek v rozporu s § 114 odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Na základě návrhu státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 nařídil obvodní soud dle § 83 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížností napadenými příkazy provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných blíže specifikovaných prostor a pozemků s tím, že se jedná o úkony neodkladné a neopakovatelné. 3. Stěžovatel namítá, že napadené příkazy vydal místně nepříslušný obvodní soud. Domnívá se totiž, že místní příslušnost jak policejního orgánu, tak i státního zastupitelství a soudů a soudců, kteří dosud vydávali povolení, příkazy k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků, se měla řídit místem údajného spáchání trestného činu. Za takové místo stěžovatel považuje sklad v P., ve kterém měly být vyráběny tabákové výrobky bez platných tabákových nálepek. Příslušným soudem by tedy měl být Okresní soud v Olomouci. Tomu navíc svědčí i skutečnost, že v jeho obvodu bylo toto neznačené zboží skladováno a osoby, které měly páchat trestnou činnost, mají v obvodu tohoto soudu bydliště. Stěžovatel se odvolává na judikaturu Ústavního soudu, ze které rovněž dovozuje, že by se měla příslušnost soudu určit primárně dle místa, kde mělo k nelegální výrobě cigaret docházet (P.) a až sekundárně by bylo možné místo spáchání skutku určit podle umístění celního úřadu, u kterého měla být učiněna objednávka tabákových nálepek. Současně ovšem zpochybňuje nutnost objednání tabákové nálepky u řezaného tabáku, ze kterého byly cigarety vyráběny, a s jehož přepravou a skladováním rovněž vzniká daňová povinnost, i povinnost daň zaplatit a přiznat. I v tomto případě dovozuje místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci, neboť v jeho obvodu byl tabák skladován. S ohledem na výše uvedené stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce a upozorňuje, že důkazy, provedené na základě domovních prohlídek či ze sledování telekomunikačního provozu, jsou procesně nepoužitelné. 4. Stěžovatel má výhrady rovněž k náležitostem napadených příkazů a ke způsobu provedení prohlídek policejním orgánem; konkrétně k nedostatečné identifikaci nezúčastněných osob v protokolech z provedených prohlídek. Nedostatek odůvodnění vydaných příkazů pak stěžovatel spatřuje v neuvedení výčtu osob, které měl fakticky ovládat, a dále v nejasnosti, z čeho je dovozováno, že stěžovatel je ve skupině účasten a právě on ji řídí. Není ani patrno, v jakém rozsahu má být daň dle aktuálních poznatků orgánů činných v trestním řízení zkrácena. Z uvedeného důvodu považuje stěžovatel napadené příkazy za nepřezkoumatelné. 5. Bližší rekapitulace průběhu řízení není nezbytná, jelikož účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. 6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, tzn. jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. 7. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení přitom Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal. 8. S ohledem na podstatu tvrzeného zásahu do základních práv stěžovatele připomíná Ústavní soud závěry své již ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. I. ÚS 2532/12, nebo usnesení ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 674/05; veškerá judikatura zdejšího soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz). Tato zdrženlivost Ústavního soudu ve vztahu k meritornímu přezkumu přípravného řízení trestního je projevem zásady subsidiarity ústavní stížnosti, která je v těchto případech prostředkem ultima ratio. 9. Rovněž otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud zabýval již mnohokrát. Již v nálezu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu ze dne 10. 10. 2001, sp. zn. I. ÚS 201/01 (N 147/24 SbNU 59), poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež svým významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec." Připouští-li proto ústavní pořádek České republiky průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti." 10. V této souvislosti Ústavní soud akcentuje, že rozhodující obecný soud musí před vydáním příslušného příkazu nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení prohlídky splněny všechny zákonné podmínky, ale musí také v odůvodnění příkazu dostatečně a zřetelně vyložit své rozhodovací dů