III.ÚS 2667/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2667/24 ze dne 11. 2. 2026 Ušlý zisk podnikatele v důsledku mimořádných opatření při epidemii covid-19   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky MyRaw Food s. r. o., sídlem Na Struze 1739/5, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Jaroslavem Hostinským, advokátem, sídlem Vinohradská 126, Praha 3, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 39 Co 183/2023-52, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 2. 2023, č. j. 26 C 144/2022-33, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva zdravotnictví, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 39 Co 183/2023-52, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 2. 2023, č. j. 26 C 144/2022-33, bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 384/2024-90, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2023, č. j. 39 Co 183/2023-52, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 2. 2023, č. j. 26 C 144/2022-33, se ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") pod sp. zn. 26 C 144/2022, z nějž se podávají následující skutečnosti. Stěžovatelka se žalobou podanou k obvodnímu soudu domáhala náhrady škody ve formě ušlého zisku v celkové výši 700.878,90 Kč s příslušenstvím, která jí měla být způsobena v důsledku mimořádných opatření vydávaných vedlejší účastnicí jako žalovanou podle zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen "pandemický zákon"), a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně veřejného zdraví"). Stěžovatelka uplatňovala náhradu škody za období od 12. 4. 2021 do 31. 5. 2021, tj. za dobu, kdy byla uvedenými opatřeními ve svém podnikání omezena. 3. Obvodní soud nyní napadeným rozsudkem, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2023, č. j. 26 C 144/2022-57, žalobu stěžovatelky, kterou se vůči vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky ve výši 700.878,90 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 6. 8. 2022 do zaplacení, zamítl (výrok I.); dále rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.). Předmětnými mimořádnými opatřeními byla zakázána přítomnost veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb. Konkrétně se jednalo o mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 14601/2021-1/MIN/KAN ze dne 6. 4. 2021 s účinností od 12. 4. 2021, které bylo zrušeno mimořádným opatřením č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN ze dne 10. 4. 2021 účinným od 12. 4. 2021. Mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-2/MIN/KAN bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2021, č. j. 6 Ao 11/2021-48. Další vydané mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN ze dne 23. 4. 2021, účinné od 26. 4. 2021, bylo zrušeno mimořádným opatřením č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN ze dne 29. 4. 2021, účinným od 3. 5. 2021. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2021, č. j. 8 Ao 11/2021-24, bylo kromě jiného konstatováno, že mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN ze dne 23. 4. 2021 bylo v části čl. I bodu 2 v rozporu se zákonem. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2021, č. j. 6 Ao 22/2021-44, bylo zrušeno mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví č. j. MZDR-14601/2021-12/MIN/KAN ze dne 14. 5. 2021 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 Ao 11/2021-31, bylo konstatováno, že mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-13/MIN/KAN ze dne 19. 5. 2021 bylo v části čl. I. bodu 1. písm. a) v rozporu se zákonem. Stěžovatelka se dne 2. 2. 2022 obrátila na vedlejší účastnici s žádostí o náhradu škody, přičemž tato na žádost nereagovala. 4. Po právní stránce obvodní soud uzavřel, že mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví je opatřením obecné povahy, které se vydává podle ustanovení § 171 a násl. správního řádu, a jako takové ho lze přezkoumat v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části podle ustanovení § 101a a násl. soudního řádu správního. Samotná účast účastníků v řízení o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části však podle obvodního soudu nenaplňuje podmínku pro aktivní věcnou legitimaci žadatelů jako nositelů hmotně právního oprávnění k náhradě újmy proti státu. S odkazem na ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také jen "zákon o odpovědnosti za škodu", je podle obvodního soudu zřejmé, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení (postupu), ve kterém byla mimořádná opatření vydána, protože nejde o akt individuální aplikace práva, a nesvědčí jí tak aktivní věcná legitimace k podání žaloby na náhradu újmy podle zákona o odpovědnosti za škodu č. 82/1998 Sb. 5. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč (výrok II.) a nařídil obvodnímu soudu provedení opravy záhlaví jeho rozsudku s tím, že správné označení žalované zní Česká republika - Ministerstvo zdravotnictví (výrok III.). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se s ním v tom, že se na danou věc aplikuje zákon o odpovědnosti za škodu. Přestože se v konečném důsledku ztotožnil s věcnou správností rozsudku obvodního soudu, nepřisvědčil důvodům, které jej k napadenému rozhodnutí vedly. Městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 30 Cdo 414/2023, z něhož plyne, že se posuzovaná mimořádná opatření vydávají bez řízení, a nemohou tak existovat účastníci řízení, ve kterých byla později zrušená mimořádná opatření vydána. Z toho důvodu může mít postavení účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu osoba, o jejíchž právech a povinnostech bylo mimořádným opatřením rozhodováno, tedy osoba, jejíž práva byla vydáním nezákonného mimořádného opatření dotčena. Současně se však musí jednat o osobu, která využila v zákonem stanovené lhůtě (tj. do jednoho měsíce ode dne účinnosti mimořádného opatření) možnost podat proti následně zrušenému mimořádnému opatření žalobu dle ustanovení § 13 pandemického zákona. 6. Podle městského soudu stěžovatelka v posuzované věci nezpochybňovala, že se zrušení jednotlivých mimořádných opatření nedomáhala. Vzhledem k tomu, že lhůta uvedená v ustanovení § 13 pandemického zákona činí jeden měsíc ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti, však tvrdila, že jí nelze klást k tíži, že nebyla účastníkem řízení ohledně zrušení mimořádných opatření, tedy že nepodala 12 žalob na jejich zrušení, když žádné z konkretizovaných mimořádných opatření "nepřežilo" jeden měsíc. Pokud však podle městského soudu byla stěžovatelka mimořádnými opatřeními dotčena na svých právech, měla a mohla v souladu s ustanovením § 13 pandemického zákona napadnout tato mimořádná opatření žalobou ve správním soudnictví, a být tak účastníkem řízení vedeného před správním soudem, jež mohlo vyústit ve zrušení mimořádného opatření pro jeho nezákonnost. Podání takové žaloby totiž není podle ustanovení § 101a odst. 1 věty první soudního řádu správního podmíněno předchozím účastenstvím stěžovatelky ve správním řízení, ale tím, že stěžovatelka tvrdí, že byla na svých právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem zkrácena, což, má-li být se žalobou úspěšná, musí v řízení prokázat. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka v řízení nepopřela, ale naopak potvrdila, že není osobou mající postavení účastníka řízení ve smyslu ustanovení § 7 zákona o odpovědnosti za škodu, nedošlo k naplnění předpokla