III.ÚS 2668/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2668/25 ze dne 12. 11. 2025 Porušení svobody autonomie vůle a nesrozumitelné odůvodnění neposouzení přípustnosti dovolání Nejvyšším soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNIVERSAL ACCOUNT SERVICES, s. r. o., sídlem Sokolovská 5/49, Praha 8 - Karlín, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, sídlem Růžová 1416/17, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1696/2024-658 ze dne 25. června 2025 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 384/2023-526 ze dne 25. ledna 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Jakuba Kováře, zastoupeného Mgr. Petrou Šimkovou, advokátkou, sídlem Římská 103/12, Praha 2 - Vinohrady, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 1696/2024-658 ze dne 25. června 2025 a rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 36 Co 384/2023-526 ze dne 25. ledna 2024 bylo porušeno právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud se v nálezu zabývá požadavky, které ústavní pořádek klade na soudy při výkladu právních jednání, a rovněž požadavky na rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž se odmítá dovolání jako nepřípustné. 2. Klade-li soud nepřiměřené požadavky na formální stránku právního jednání a odnímá mu tím právní důsledky, které jednající zamýšleli, porušuje tím autonomii vůle, jež je chráněna ústavní zásadou, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno. 3. Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu musí být zřejmé, proč nebylo dovolání shledáno přípustným. Tímto důvodem může být i skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo založeno na právní otázce, již dovolatel v dovolání předložil Nejvyššímu soudu k řešení. Nejvyšší soud však musí tento závěr srozumitelně odůvodnit, aby bylo možno rozlišit, v čem spočívá rozdíl mezi právní otázkou, kterou řešil odvolací soud, a právní otázkou předloženou v dovolání. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 4. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 5. Stěžovatelka se po vedlejším účastníkovi, který je jedním z jejích tří společníků (a v rozhodné době byl i jedním z jejích jednatelů), domáhala zaplacení 1 250 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že je věřitelkou zE (zá)půjček, které vedlejšímu účastníkovi poskytla její dceřiná společnost, obchodní společnost PRAGUE ACCOUNTING SERVICES, s. r. o. (dále jen "PAS"), od které pohledávky získala na základě postoupení. 6. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem č. j. 29 C 69/2022-474 ze dne 9. srpna 2023 ve znění opravného usnesení č. j. 29 C 69/2022-501 ze dne 12. října 2023 žalobě vyhověl a přiznal stěžovatelce náhradu nákladů řízení. Vzal za prokázané, že 1) vedlejší účastník přijal od PAS v období let 2016 až 2020 zčásti bezhotovostně a zčásti v hotovosti konkrétně zjištěné částky, 2) vedlejší účastník a další společníci stěžovatelky podepsali konkrétně zjištěné příjmové doklady s účelem platby půjčka, 3) z bankovního účtu PAS byly vybírány konkrétní peněžní prostředky, k totožné částce byly vystavovány příjmové pokladní doklady o přijetí do pokladny PAS a pak výdajové/příjmové doklady o vyplacení konkrétních částek stěžovateli a ostatním společníkům v téže souhrnné výši, 4) PAS a stěžovatelka uzavřely 30. listopadu 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky ze zmíněných (zá)půjček, pohledávka za vedlejším účastníkem byla postoupena ve výši 16 445 376,63 Kč (jistina a dlužné úroky k 30. říjnu 2020) a 5) stěžovatelka a její společníci (včetně vedlejšího účastníka) uzavřeli 6. listopadu 2021 dohodu o započítání pohledávek nabytých na základě postupní smlouvy oproti pohledávkám společníků na výplatu zisku za rok 2019 s tím, že po zápočtu činila pohledávka stěžovatelky ke dni 1. listopadu 2020 za vedlejším účastníkem 10 695 376,63 Kč (jistina a dlužné úroky k 30. říjnu 2020). Obvodní soud uzavřel, že bylo prokázáno poskytnutí zápůjček vedlejšímu účastníkovi společností PAS, ohledně nichž byla platně uzavřena dohoda ze dne 6. listopadu 2020, námitky vedlejšího stěžovatele [nejednalo se o (zá)půjčky, ale o právní jednání zastírající výplatu zisku, potažmo získání prostředků na výplatu mezd/odměn zaměstnancům v hotovosti; pohledávky jsou promlčené; dohoda o započtení a postoupení jsou neurčité pro absenci přesné specifikace pohledávek] vyhodnotil jako nedůvodné. Ze zjištěných skutečností dovodil, že předmětem postoupení byly všechny pohledávky, které PAS za vedlejším účastníkem měla. Vycházel k tomu i z obsahu účetní závěrky PAS za roky 2019 a 2020. Vedlejšímu účastníkovi tak uložil povinnost stěžovatelce jako nabyvatelce pohledávky zaplatit žalovaných 1 250 000 Kč s příslušenstvím. 7. Městský soud v Praze k odvolání vedlejšího účastníka rozsudek obvodního soudu změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl a vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zopakoval důkaz postupní smlouvou, a na rozdíl od obvodního soudu ji posoudil jako neurčitou, a tak jako zdánlivé právní jednání, ke kterému nelze přihlížet (§ 553 odst. 1 občanského zákoníku). Podle městského soudu nebylo možno na postupní smlouvu vztáhnout judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není třeba mít vysoké nároky na specifikaci postupovaných pohledávek, je-li převáděna jediná pohledávka věřitele za dlužníkem, či naopak všechny pohledávky. V posuzované věci byl postupován značně rozsáhlý soubor pohledávek za každým z dlužníků, na něž mělo být v průběhu času částečně plněno, bylo proto namístě trvat na přesném vymezení všech pohledávek. Nedostatek postupní smlouvy mezi stěžovatelkou a PAS nemohla zhojit ani následná dohoda o započítávání pohledávek mezi stěžovatelkou a jejími společníky, kterou obvodní soud hodnotil jako privativní novaci. Poněvadž stěžovatelka nikdy nebyla věřitelkou pohledávek, nemohla s nimi ani nijak nakládat a přistoupit k nahrazení stávajících závazků závazky novými. 8. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že se městský soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce posouzení určitosti vymezení pohledávek ve smlouvě o postoupení pohledávek a v otázce výkladu právního jednání podle úmyslu jednajícího. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání jako nepřípustné. Uvedl, že stěžovatelkou vymezená právní otázka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť městský soud nezjistil, že PAS postupovala stěžovatelce jedinou pohledávku či všechny pohledávky vůči vedlejšímu účastníkovi. Rozhodnutí městského soudu tedy není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a tyto námitky představují polemiku stěžovatelky se zjištěným skutkovým stavem. Vzhledem ke skutkovému závěru městského soudu, že nebylo zjištěno, že PAS postoupila stěžovatelce jedinou pohledávku či všechny pohledávky vůči vedlejšímu účastníkovi, nemůže založit přípustnost dovolání ani druhá dovolací otázka, týkající se výkladu právního jednání podle úmyslu jednajícího, neboť na ní není rozhodnutí městského soudu založeno. III. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak obecné soudy, jejichž rozhodnutí napadá, posoudily otázku, zda smlouvou došlo k postoupení všech pohledávek za vedlejším účastníkem na stěžovatelku. Městský soud překvapivě rozhodl v neprospěch stěžovatelky, aniž by jí dal příležitost dokazování doplnit o další existující důkazy prokazující tvrzení o postoupení všech pohledávek a reagovat na odlišný právní názor soudu. Obecné soudy také pochybily při výkladu smlouvy, když nezohlednily individuální okolnosti věci, zejména pak nepoctivé jednání samotného vedlejšího účastníka, který se postoupení pohledávek aktivně jako jednatel stěžovatelky účastnil. Stěžovatelka trvá na tom, že postoupení všech toho času existujících pohledávek dokládají zejména účetní závěrka PAS, přehledy postoupených pohledávek a výpovědi společníků stěžovatelky. Stěžovatelce není zřejmé, proč městský soud odmítl, že by závěr o postoupení všech pohledávek mohl být založen jen na účetních dokladech PAS. Připustil-li městský soud, že účastníkům smlouvy bylo při jejím uzavírání zřejmé, jaký soubor pohledávek je postupován, neboť tito jednali ve shodě se svými společnými zájmy, nemůže pak konstatovat neurčitost smlouvy z důvodu, že soud není schopen z obsahu smlouvy dov