III.ÚS 267/16

Ústavní soud obdržel dne 25. 1. 2016 návrh ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je podána opožděně.

Fyzická osoba může podat ústavní stížnost proti tvrzenému porušení jejích základních práv a svobod ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který takovému stěžovateli zákon k ochraně jeho práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ve stěžovatelově případě bylo takovým procesním prostředkem odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením. Toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 27. 5. 2013 (srov. doručenku na č. l. 129 spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 27 C 344/2007) a posuzovaná ústavní stížnost byla podána v lednu roku 2016. Z výše uvedeného je tedy zjevné, že ústavní stížnost byla podána po uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.

S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto návrh podaný po zákonem stanovené lhůtě.