III.ÚS 2736/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2736/23 ze dne 20. 2. 2025 Náhrada nákladů v řízení o vydání náhradního pozemku podle zákona o půdě Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, zastoupené JUDr. Martinem Páskem, Ph.D., advokátem, se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, proti výroku II a III usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. července 2023, č. j. 28 Cdo 2009/2023-1524, výroku II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, takto: I. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, porušily stěžovatelčino právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. února 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1477, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. března 2023, č. j. 25 Co 267/2022-1505, se proto ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Tři restituenti podle zákona o půdě podali proti stěžovatelce žalobu. Žalobou se domáhali nahrazení projevu stěžovatelčiny vůle uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků. 2. Okresní soud vyhověl žalobě ve vztahu ke čtyřem z požadovaných pozemků (výrok I rozsudku) a rozhodl, že žádnému účastníkovi nenáleží náhrada nákladů řízení (výrok II rozsudku). Žalobci byli v řízení úspěšní v rozsahu 4 pozemků, ohledně 3 pozemků soud žalobu zamítl a ohledně 1 pozemku vzali žalobu zpět. Žalobci tedy uspěli v polovině počtu pozemků. Hodnota pozemků, ve vztahu k nimž bylo žalobě vyhověno (176 310,83 Kč), je zároveň podobná jako hodnota pozemků, ve vztahu k nimž žalobci neuspěli (197 571,64 Kč). 3. Krajský soud rozsudek okresního soudu ve věci samé potvrdil (výrok I rozsudku). Ve vztahu k nákladům prvostupňového řízení změnil tento rozsudek tak, že stěžovatelka musí nahradit žalobcům náklady řízení v souhrnné výši 345 051 Kč. V tomto typu řízení podle krajského soudu nelze stanovit míru úspěchu žalobce pouhým porovnáním množiny požadovaných náhradních pozemků, ve vztahu k nimž žalobci uspěli, s množinou pozemků, ve vztahu k nimž neuspěli nebo vzali žalobu zpět (výrok II rozsudku). Krajský soud zároveň uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení v souhrnné výši 68 524 Kč. V odvolacím řízení totiž byli žalobci zcela úspěšní, protože se ubránili odvolání stěžovatelky ve věci samé a uspěli se svým odvoláním proti nákladovému rozhodnutí (výrok III rozsudku). 4. Dříve než rozsudek krajského soudu nabyl právní moci, vzali žalobci svou žalobu ve vztahu k jednomu ze čtyř pozemků zpět. Krajský soud proto rozsudek okresního soudu ve vztahu k tomuto pozemku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I usnesení). Ve zbylém rozsahu rozhodl, že jeho dřívější rozsudek zůstává nedotčen (výrok II usnesení). Náhradu nákladů řízení o částečném zastavení řízení nepřiznal žádnému účastníkovi řízení (výrok III usnesení). 5. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání proti rozsudku krajského soudu ve spojení s jeho následným usnesením jako nepřípustné (výrok I usnesení) a uložil jí povinnost nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení v souhrnné výši 10 875,48 Kč (výrok II a III usnesení). 6. Stěžovatelka nyní podává ústavní stížnost proti nákladovým výrokům usnesení Nejvyššího soudu (tedy výrokům II a III) a nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu (tedy výrokům II a III) ve znění jeho pozdějšího usnesení. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka tvrdí, že nákladové výroky napadených rozhodnutí porušily její právo na vlastnictví majetku a spravedlivý proces. Tento závěr opírá o následující argumenty: a) Krajský soud chybně rozhodl, že žalobci měli v řízení plný procesní úspěch, ačkoli byli úspěšní pouze u čtyř ze sedmi požadovaných pozemků (přičemž hodnota vydaných a nevydaných pozemků byla téměř stejná). Žalobci nedostatečně prověřili některé požadované pozemky - ať už jde o pozemek v centru Turnova, pozemek s nádrží pro hasičskou zbrojnici či pozemek se zahradou u rodinného domu (ve vztahu k nimž byla žaloba zamítnuta) či pozemek, na kterém je plánována stavba DI5 (ve vztahu k němuž vzali žalobu zpět). Rozsudek krajského soudu o plném procesním úspěchu tedy neodpovídá skutečnosti a měl by se zakládat na poměrném úspěchu stran. b) Obecné soudy se nezabývaly zaviněním ve vztahu k částečnému zpětvzetí žaloby učiněném v prvostupňovém řízení. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 3063/21 však obecný soud musí při rozhodování o nákladech řízení posoudit, zda oprávněné osoby mohly nebo měly vědět, že jimi požadovaný pozemek nebude možné vydat. c) Krajský soud nezohlednil, že kvůli zastavení řízení ve vztahu k jednomu z pozemků došlo ke snížení tarifní hodnoty (z částky 176 310,83 Kč na 62 914,63 Kč). Krajský soud měl tarifní hodnotu aktualizovat a usnesením o částečném zastavení řízení původní výrok o náhradě nákladů řízení změnit. d) Krajský soud chybně určil výši tarifní hodnoty. Ačkoli vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024), ve svém rozsudku neuvedl její konkrétní výši. Jeho rozsudek uvádí pouze odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 19 632 Kč. Takto vysoká odměna však neodpovídá tarifní hodnotě (nesporné restituční ceně vydaných náhradních pozemků), která před částečným zastavením řízení činila 176 310,83 Kč. e) Krajský soud stanovil pro všechny tři žalobce stejnou tarifní hodnotu, ačkoli se každý domáhal pouze svého spoluvlastnického podílu (1/2, 1/4 a 1/4). f) Krajský soud a Nejvyšší soud mechanickým a formálním způsobem vynásobily odměnu za jednotlivé úkony právní služby počtem žalobců, aniž by zohlednily skutečnou složitost případu. Soudy měly přiznat pouze jednu odměnu pro všechny tři žalobce - nikoli ji pouze snížit o 20 % (jak stanoví § 12 odst. 4 tehdejšího advokátního tarifu). Počet účastníků nezvyšoval náročnost poskytnuté právní služby. Napadená rozhodnutí z tohoto pohledu odporují usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3765/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3964/2015. g) Žalobci podali společnou žalobu účelově, aby dosáhli vyšších nákladů řízení. Kdyby totiž podali žaloby samostatně a domáhali se celých pozemků - nikoli jen jejich podílů - mohl by být jejich údajný restituční nárok uspokojen zásadně rychleji, ve větším rozsahu a s nižšími náklady. h) Výše přiznané náhrady nákladů řízení je nepřiměřená, protože více než šestkrát převyšuje hodnotu předmětu sporu. Zatímco celková výše přiznané náhrady nákladů řízení činí 424 450,48 Kč, vydané náhradní pozemky byly oceněny na 62 914,63 Kč. Podle judikatury Ústavního soudu je přitom nežádoucí, když jsou přiznané náklady řízení v hrubém nepoměru k hodnotě předmětu sporu (viz nálezy sp. zn. Pl. ÚS 25/12 a II. ÚS 635/04). III. Vyjádření obecných soudů a stěžovatelčina replika 8. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření žalobcům a obecným soudům. 9. Nejvyšší soud navrhl ústavní stížnost zamítnout nebo odmítnout jako zjevně neopodstatněnou. Napadené výroky jeho usnesení se týkají nákladů řízení v bagatelní výši, jsou řádně odůvodněné, přezkoumatelné a ústavně souladné. Argumentace, že žalobci podali společnou žalobu účelově a že jim měla být přiznána pouze jedna odměna, je nepatřičná. Odměna náleží každému z nich, protože vystupují jako samostatní účastníci. Rozhodnutí, na která stěžovatelka v této souvislosti poukazuje, jsou skutkově i procesně nesouměřitelná. Závěr, že by samostatné uplatňování nároků bylo méně nákladné, je spekulativní a kvůli stěžovatelčině způsobu obrany i vysoce nepravděpodobný. Podání žaloby je důsledkem jejího opakovaně svévolného přístupu k posuzování výše restitučních nároků. Stěžovatelka měla již několik příležitostí svůj chybný právní názor přehodnotit a začít se v otázce nákladnosti sporů chovat s péčí řádného hospodáře. Povinnost hradit náklady řízení je tedy minimálním procesním následkem, který jí může v řízení postihnout. 10. Krajský soud ve vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozsudku a usnesení. 11. Okresní soud ve vyjádření odkázal na závěry svého rozhodnutí o nákladech řízení, které podle něj odpovídají výsledku a průběhu řízení, zásadě spravedlivého rozhodnutí i odpovědnosti žalobce při podání žaloby. 12. Žalobci se k ústavní stížnosti nevyjádřili. Protože byli Ústavním soudem poučeni, že pokud se ke stížnosti nevyjádří, bude se mít za to, že se postavení vedlejších účastníků vzdali, Ústavní soud s nimi již nejednal. 13. Stěžovatelk