III.ÚS 2766/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2766/24 ze dne 28. 11. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/18, Praha 2 - Nové Město, jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, proti výrokům IV, V a VI rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2021 č. j. 28 Co 309/2021-189, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 3. ledna 2022 č. j. 28 Co 309/2021-237 a ze dne 23. května 2024 č. j. 28 Co 309/2021-363, a výroku II usnesení téhož soudu ze dne 25. července 2024 č. j. 28 Co 129/2024-380, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Šárky Wegnerové, 2) Radovana Dostála a 3) Romany Höll, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výroků o nákladech řízení v záhlaví uvedených rozhodnutích s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na veřejné projednání věci s možností vyjádřit se ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. 2. Vedlejší účastníci řízení (žalobci) se domáhali po stěžovatelce (žalované) zaplacení částky každý ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím jako odškodnění nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 143/2014 (původně sp. zn. 5 C 354/2009). 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 13. 10. 2021 č. j. 28 Co 309/2021-189 změnil částečně zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 2. 7. 2021 č. j. 45 C 39/2019-144 tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit vedlejším účastníkům řízení (kromě již obvodním soudem přiznaných částek) další odškodnění, a to částku po 39 612 Kč s příslušenstvím první vedlejší účastnici řízení a druhému vedlejšímu účastníkovi řízení a částku 44 112,50 Kč s příslušenstvím třetí vedlejší účastnici řízení; ve zbytku zamítavý rozsudek obvodního soudu potvrdil (výroky I, II a III). Výroky IV, V a VI uložil stěžovatelce nahradit vedlejším účastníkům řízení náklady řízení před soudy obou stupňů, a to první vedlejší účastnici řízení částku ve výši 32 661,40 Kč, druhému vedlejšímu účastníkovi řízení částku ve výši 28 547,50 Kč a třetí vedlejší účastnici řízení částku ve výši 32 661,40 Kč. Do odměny za právní zastoupení městský soud mj. zahrnul s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 3. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 3627/18 (N 155/96 SbNU 31) i jeden úkon právní služby spočívající v předžalobním uplatnění nároku u stěžovatelky podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. 4. Usnesením ze dne 3. 1. 2022 č. j. 28 Co 309/2021-237 městský soud k návrhu stěžovatelky opravil označení prvního dne splatnosti úroků z prodlení ve výroku III svého rozsudku (dále jen "první opravné usnesení"). Usnesením ze dne 23. 5. 2024 č. j. 28 Co 309/2021-363 městský soud opravil z důvodu zjevné nesprávnosti ještě výroky I, II a III svého rozsudku ohledně té části příslušenství (úroků z prodlení), o níž již bylo pravomocně rozhodnuto výroky II, V a VIII rozsudku obvodního soudu (dále jen "druhé opravné usnesení"). 5. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dne 25. 1. 2022 žalobu pro zmatečnost, o níž rozhodl obvodní soud usnesením ze dne 31. 1. 2024 č. j. 45 C 39/2019-346 tak, že není přípustná (výrok I). Výrokem II uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejším účastníkům řízení na náhradě nákladů zmatečnostního řízení částku celkem ve výši 9 942 Kč (výrok II) a zaplatit státu částku 5 000 Kč, jako soudní poplatek (výrok III). Obvodní soud uvedl, že stěžovatelka uplatnila zmatečnostní důvod podle § 229 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), neboť městský soud rozhodl o něčem (úrocích z prodlení), o čem již bylo dříve pravomocně rozhodnuto obvodním soudem. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka mohla změny rozsudku městského soudu dosáhnout jinak (návrhem na opravu rozsudku), dospěl obvodní soud k závěru o nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost (srov. § 230 odst. 2 o. s. ř). 6. K odvolání stěžovatelky městský soud usnesením ze dne 25. 7. 2024 č. j. 28 Co 129/2024-380 předchozí usnesení obvodního soudu zrušil a řízení zastavil (výrok I), neboť stěžovatelka vzala žalobu pro zmatečnost zpět s odůvodněním, že městský soud usnesením ze dne 23. 5. 2024 č. j. 28 Co 309/2021-363 provedl opravu rozsudku ze dne 13. 10. 2021 č. j. 28 Co 309/2021-189, čímž se stala žaloba pro zmatečnost bezpředmětnou. Výrokem II uložil stěžovatelce nahradit vedlejším účastníkům řízení náklady řízení celkem ve výši 37 824,60 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl městský soud podle § 146 odst. 2 první věty o. s. ř., neboť to byla stěžovatelka, která zpětvzetím žaloby zavinila, že řízení bylo zastaveno. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka nejprve shrnuje vývoj řízení a okolnosti vedoucí k podání ústavní stížnosti. Poukazuje na to, že proti rozsudku městského soudu podala ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2022 sp. zn. I. ÚS 209/22 odmítnuta pro předčasnost (z důvodu podání žaloby pro zmatečnost a dovolání vedlejších účastníků řízení). Stěžovatelka si je vědoma bagatelního charakteru ústavní stížnosti i toho, že se týká výroků o nákladech řízení. V této souvislosti se odvolává na nález ze dne 11. 10. 2023 sp. zn. I. ÚS 1934/23, v němž Ústavní soud dovodil, že i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, nadto v bagatelní výši, je významné z pohledu kvalitativního, dotýká-li se účelu, podstaty a smyslu ústavního práva na náhradu škody. Namítá, že pokud Ústavní soud v odkazované věci přistoupil k přezkumu ve prospěch žadatele o náhradu škody, měl by v tomto případě přezkum připustit i pro stěžovatelku, resp. pro stát. 8. Ústavní stížnost podává pouze do nákladových výroků IV, V a VI rozsudku městského soudu v části, kterou jí byla uložena povinnost zaplatit vedlejším účastníkům řízení vždy částku 4 114 Kč představující odměnu advokáta za jeden úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč a daň z přidané hodnoty z částky 3 400 Kč, tedy 714 Kč. Nesouhlasí s tím, že vedlejším účastníkům řízení bylo v rozporu s kogentním § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o odpovědnosti státu za škodu"), přiznáno právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s jejich právním zastoupením při projednávání uplatněného nároku u příslušného úřadu. Městskému soudu vytýká, že vůbec neavizoval, jakým způsobem hodlá rozhodnout, stěžovatelka neměla možnost se k právnímu názoru vyjádřit a městský soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3627/18, z něhož navíc správnost postupu městského soudu nevyplývá, nelze považovat za řádné odůvodnění. Tento nález nezakládá právo vedlejších účastníků řízení na náhradu nákladů za předžalobní uplatnění nároku u stěžovatelky podle § 14 zákona o odpovědnosti státu za škodu. Jak se podává z judikatury Ústavního soudu, předběžné projednání nároku není obdobou kontradiktorního soudního řízení, ani správním řízením, které si může vyžádat potřebu právního zastoupení, ale postupem usilujícím o mimosoudní vyřešení věci, jehož náklady si účastníci zásadně nesou sami. 9. Stěžovatelka se dále domáhá zrušení nákladového výroku usnesení městského soudu ze dne 25. 7. 2024 č. j. 28 Co 129/2024-380, jímž bylo řízení o žalobě pro zmatečnost zastaveno. Vysvětluje důvody, které ji vedly k podání žaloby pro zmatečnost. Byla jimi skutečnost, že o příslušenství přiznaného nároku (úrocích z prodlení) bylo rozhodnuto duplicitně, přičemž postup podle § 164 o. s. ř. (u prvního opravného usnesení) nevedl k nápravě. Nesouhlasí s tím, že by zpětvzetím žaloby zavinila zastavení řízení. Nemůže být viněna z toho, že k opravě zjevné nesprávnosti došlo až po více než dvou letech druhým opravným usnesením poté, co podala žalobu pro zmatečnost. Za dané situace, kdy ani vedlejším účastníkům řízení nelze klást za vinu zastavení řízení, měly obecné soudy zvážit postup podle § 150 o. s. ř. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněn