III.ÚS 2832/24 – Ústavní soud

III.ÚS 2832/24 ze dne 13. 11. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Petra Marušíka a Ivety Marušíkové, zastoupeni JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou, se sídlem Pivovarská 89/1, Přerov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. července 2024 č. j. 69 Co 119/2024-202 a rozsudku Okresního soudu v Přerově ze dne 30. listopadu 2023 č. j. 10 C 305/2022-166, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Přerově, jako účastníků řízení, a PhDr. Zuzany Herzogové, CSc. a Jany Wautersové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva (svobody) zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Přerově (dále jen "okresní soud") uložil stěžovatelům jako žalovaným povinnost zaplatit první vedlejší účastnici řízení společně a nerozdílně částku ve výši 26 301,07 Kč s úrokem z prodlení (výrok I rozsudku). Dále zamítl žalobu, pokud jde o povinnost stěžovatelů zaplatit první vedlejší účastnici řízení částku 235 Kč s úrokem z prodlení (výrok II rozsudku okresního soudu). Výrokem III uložil stěžovatelům povinnost zaplatit první vedlejší účastnici řízení náklady řízení ve výši 35 585,62 Kč. Výrokem IV uložil stěžovatelům povinnost zaplatit částku 9 990,93 Kč s úrokem z prodlení druhé vedlejší účastnici řízení a ve vztahu k této vedlejší účastnici řízení zamítnul žalobu co do částky 235 Kč s úrokem z prodlení (výrok V rozsudku okresního soudu). Výrokem VI stěžovatelům uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení vůči druhé vedlejší účastnici řízení částku 30 650,94 Kč a konečně výrokem VII rozhodl o povinnosti stěžovatelů k náhradě nákladů řízení vůči České republice. Okresní soud vyšel z toho, že stěžovatelé mají ve společném jmění manželů stavbu chaty na základě kupní smlouvy ze dne 29. 5. 2006. V této souvislosti stěžovatelé užívají v rozhodnutí okresního soudu specifikované pozemky, jejichž vlastníkem jsou vedlejší účastnice řízení. Stěžovatelé za užívání pozemků vedlejším účastnicím řízení ničeho nehradili. Pro určení výše nároku vedlejších účastnic na vydání bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel ze dvou znaleckých posudků, kdy jeden nechaly vypracovat vedlejší účastnice řízení (znalec Ing. Hošek) a jeden vypracoval soudem přibraný znalec Ing. Čech. Ten stanovil výši bezdůvodného obohacení na částku 35 240 Kč a potvrdil správnost závěrů znaleckého posudku Ing. Hoška. 3. V řízení byla zpochybněna pasivní legitimace stěžovatelů. Okresní soud neměl pochybnost o jejich pasivní věcné legitimaci, neboť protiprávním užíváním cizí hodnoty vzniká prospěch tomu, kdo uživatelská oprávnění realizuje - v tomto případě tedy stěžovatelům. 4. Proti výroku I, III, IV, VI a VII rozsudku okresního soudu podali stěžovatelé odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve výrocích I, III, IV, VI a VII potvrdil (výrok I rozsudku krajského soudu) a výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Považoval skutková zjištění učiněná okresním soudem za zcela správná a ztotožnil se i s jeho právními závěry. II. Argumentace stěžovatelů 5. Stěžovatelé namítají, že znalec oslovený vedlejšími účastnicemi řízení pro stanovení výše bezdůvodného obohacení použil tzv. výnosovou metodu a dospěl k obvyklé ceně, která neodpovídá skutečnosti. Znalec nesprávně vyšel ze smluv, které vedlejší účastnice řízení uzavřely s dalšími devíti zahrádkáři, byť tyto smlouvy se časově s údajně vzniklým bezdůvodným obohacením stěžovatelů překrývají jen v období dvou měsíců a zbytek musel dopočítat. Znalec měl pro potřeby určení výše bezdůvodného obohacení vycházet z plnění, které při užívání pozemků vyžaduje od zahrádkářů Česká republika nebo statutární město P. Pochybil i soudem ustanovený znalec Ing. Čech, neboť porušil § 1a odst. 2 vyhlášky č. 441/2013 Sb., když pro stanovení ceny obvyklé použil totožné předměty (v daném případě pozemky), místo aby v souladu s uvedeným ustanovením vyhlášky vybral nejméně 3 obdobné předměty ke srovnání. 6. Krajský soud nesprávně znaleckému posudku předloženému stěžovateli vytýká, že znalec (Ing. Hos) použil k určení výše bezdůvodného obohacení obdobný a nikoliv stejný majetek. Krajský soud přehlédl, že § 1a odst. 1 uvedené vyhlášky je rozveden odst. 2 téhož paragrafu, z něhož vyplývá, že znalec má srovnávat majetek jen obdobný a nikoliv stejný. Krajskému soudu nepříslušelo, aby sám hodnotil, zda oceňovaný pozemek tvoří s pozemkem, na němž se nachází chata stěžovatelů, funkční celek. Údaj o funkčním celku neplyne ani z katastru nemovitostí a v rámci daného sporu ani neproběhlo místní šetření. Stanovisko o obvyklé ceně za užívání pozemku tvořícího funkční celek se zastavěnou plochou proto nemůže být výsledkem úvahy soudu. O ceně za funkční celek by bylo možno hovořit pouze tehdy, pokud by existovaly srovnatelné pozemky, což ale nebylo splněno. 7. Nesprávný je závěr krajského soudu o tom, že znalecký posudek znalce jmenovaného soudem a posudek, který si nechaly zpracovat vedlejší účastnice řízení, jsou vzájemně souladné, jelikož používají jiné oceňovací metody. Navíc je zcela nepřípadné na daný typ sporu používat výnosovou metodou. Dále namítají, že znalec následně svůj posudek ústně doplňoval. Zpochybňují svoji pasivní věcnou legitimaci, neboť podle nich je povinným k vydání bezdůvodného obohacení Český zahrádkářský svaz ZO č. 1, který pozemek dostal do užívání a který jej i nadále užívá. Odkazují v této souvislosti na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015 sp. zn. 28 Cdo 1069/2015. Posudek znalce Ing. Čecha je nesprávný v tom, že tento podle stěžovatelů nesplnil zadání okresního soudu, a proto měl okresní soud postupovat tak, že měl nechat vypracovat revizní znalecký posudek, avšak ani to neučinil. Konstatují, že v dané věci zcela selhaly kontrolní mechanismy státu nad činností znalců. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je totiž podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 10. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud proto soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Žádná pochybení dosahující ústavněprávní roviny Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal. 11. Nutnost obzvlášť silných důvodů k případnému zrušení napadeného rozhodnutí je v daném sporu o to významnější, že je jeho předmětem peněžní částka v bagatelní výši. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž občanský soudní řád podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč a podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval