Ústavní soud III.ÚS 2857/24

Napadeným rozsudkem městský soud určil, že místem povinné školní docházky nezletilého je Základní škola a mateřská škola A (dále jen "Základní škola A"), a že místem trvalého pobytu nezletilého je A. Rozhodnutí o určení školy nezletilého odůvodnil tím, že dosud nezletilý navštěvoval v rámci střídavé péče dvě školy - v době péče stěžovatelky Základní školu B, v době péče otce Základní školu A. To nadále není v jeho zájmu, neboť výuka obou škol je již nyní, v prvním ročníku, rozdílná a tyto rozdíly se budou prohlubovat. Je proto vhodné, aby nezletilý navštěvoval pouze jednu školu. Vzhledem ke stejné vzdálenosti Základní školy A od bydlišť obou rodičů, kteří o nezletilého střídavě pečují, zvolil městský soud právě tuto školu. Při určení trvalého pobytu nezletilého vyšel městský soud ze skutečnosti, že v obvodu města A dříve bydleli oba rodiče, stěžovatelka posléze přehlásila trvalý pobyt nezletilého do B. Protože tak učinila bez souhlasu otce, určil městský soud místo trvalého pobytu nezletilého podle původních bydlišť rodičů.

K odvolání stěžovatelky krajský soud rozsudek městského soudu změnil jen tak, že nahradil souhlas stěžovatelky k tomu, aby otec ohlásil změnu místa trvalého pobytu nezletilého na adresu X, ve zbytku rozsudek městského soudu potvrdil. Dále zastavil řízení o návrzích stěžovatelky na určení jiných základních škol, jako míst školní docházky nezletilého. Ztotožnil se s městským soudem v tom, že v zájmu nezletilého je navštěvovat pouze jednu školu. Ačkoliv si nezletilý přeje chodit do Základní školy B, není tato škola v jeho nejlepším zájmu. Od bydliště otce je totiž vzdálena osobním vozidlem 40 minut a hromadnou dopravou, kterou nezletilý často cestuje, 1 hodinu a 14 minut. Oproti tomu je Základní škola A vzdálena od bydliště otce osobním vozidlem 19 minut, hromadnou dopravou 33 minut, a od bydliště stěžovatelky osobním vozidlem 14 minut a hromadnou dopravou 39 minut. Protože nezletilého brzké vstávání unavuje a stresuje, je právě Základní škola A vhodnou volbou. Krajský soud dále k přání nezletilého uvedl, že to je do značné míry ovlivněno stěžovatelkou, a zdůraznil, že složitou situaci pro nezletilého způsobila právě stěžovatelka tím, že nerespektovala předběžné opatření soudu, podle kterého měl nezletilý i v době její péče navštěvovat Základní školu A. S místem trvalého pobytu nezletilého, které určil městský soud, krajský soud souhlasil, pouze výrok upravil, aby odpovídal znění zákona.

Stěžovatelka podává proti shora označeným rozsudkům ústavní stížnost. Tyto rozsudky podle ní porušují její základní práva a základní práva nezletilého podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 3 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

Stěžovatelka rekapituluje dosavadní průběh řízení. Namítá, že krajský soud nepřihlédl k přání nezletilého. Závěr o ovlivňování nezletilého stěžovatelkou učinil, aniž by k tomu nechal vypracovat znalecký posudek. Pokud stěžovatelka s nezletilým o pohovoru se soudem předem hovořila, činila tak z důvodu, aby mu vysvětlila, proč jde na soud. Pokud uváděla za nezletilého, že ten si nepřeje, aby byl pohovoru přítomen opatrovník, činila tak z důvodu, že k opatrovníkovi nezletilý nemá důvěru. Oba obecné soudy dále nesprávně zjistily skutkový stav. Opomenuly, že jako první se po rozchodu rodičů odstěhoval otec, i on přehlásil trvalý pobyt nezletilého bez souhlasu stěžovatelky, o změnu trvalého pobytu požádal otec až po třech letech od přehlášení bydliště nezletilého do B, Základní škola A není spádovou školou v bydlišti ani jednoho z rodičů, není školou na půli cesty, cesta stěžovatelky ráno k Základní škole A je vzhledem k dopravní situaci delší, cesta otce k oběma školám je srovnatelná, v případě cesty nezletilého veřejnou dopravou do Základní školy A z místa bydliště stěžovatelky je nutné připočíst 3 km chůze a stěžovatelka nabízela otci, že mu nezletilého bude v týdnu jeho péče ze školy vozit. Tím, že obecné soudy nezohlednily protiprávní jednání otce, porušily zásadu rovnosti. Svými rozhodnutími omezily čas nezletilého trávený s jeho kamarády a polorodým bratrem, se kterými chodil do Základní školy B. Rozhodnutí nejsou v souladu se zájmem nezletilého. Nezletilý je z dojíždění do Základní školy A unavený a bývá často nemocný.

Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.

Právě zájem nezletilého byl pro rozhodnutí obou obecných soudů předním hlediskem. Krajský soud srozumitelně vysvětlil, že je vhodné vybrat nezletilému školu z těch, do kterých dosud docházel, neboť zde má již navázané sociální vazby (bod 18 rozsudku krajského soudu). Toto výchozí hledisko je v nejlepším zájmu nezletilého. V situaci, kdy je Základní škola B vzdálena od bydliště otce veřejnou dopravou, kterou nezletilý často jezdí, 1 hodinu a 14 minut, zcela logicky obecné soudy zvolily pro nezletilého méně špatnou variantu, tedy Základní školu A, kam nezletilý veřejnou dopravou dojede za 33-39 minut. Ústavní soud nemá na tomto posouzení obecným soudům co vytknout, jimi přijaté řešení nelze považovat za nepřiměřeně zatěžující nezletilého.

Pokud stěžovatelka dojezdové vzdálenosti zjištěné krajským soudem zpochybňuje a dále předkládá Ústavnímu soudu další skutkové okolnosti, které měly obecné soudy vzít v úvahu, je třeba uvést, že skutková zjištění obecných soudů zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají (nález sp. zn. I. ÚS 2864/09). Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry Ústavní soud neshledal. Skutková tvrzení stěžovatelky jsou často zkreslována, srov. tvrzení stěžovatelky o stejné dojezdové vzdálenosti otce autem do obou škol a bod 2 rozsudku městského soudu, ze kterého plyne, že tento údaj uváděl otec k veřejné dopravě, případně zjevně nepravdivá, např. tvrzení o chůzi nezletilého 3 km, pokud využije veřejnou dopravu z místa bydliště stěžovatelky, které neodpovídá veřejně dostupným informacím o možnostech cestování nezletilého. Naznačuje-li stěžovatelka, že otec také neoprávněně změnil trvalý pobyt nezletilého, neuvádí, kdy se tak konkrétně stalo. S polorodým bratrem a kamarády ze Základní školy B se nezletilý může vídat v době péče stěžovatelky (bod 29 rozsudku krajského soudu).

Opodstatněná není ani námitka stěžovatelky, že krajský soud nepřihlédl k názoru nezletilého. Krajský soud názoru nezletilého věnoval patřičnou pozornost, což plyne i z odůvodnění jeho rozsudku, kde se tomuto názoru velmi podrobně věnoval a vysvětlil, proč rozhodl v rozporu s ním (bod 21 a násl. jeho rozsudku). Ústavní soud zdůrazňuje, že přání nezletilého není jediným kritériem při rozhodování soudů o poměrech nezletilého dítěte. Soudy musí pečlivě a komplexně posoudit jeho zájmy (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 23). To v daném případě krajský soud učinil, jak Ústavní soud konstatoval výše. Svůj závěr o ovlivnění názoru nezletilého stěžovatelkou krajský soud dostatečně odůvodnil (body 22 a 23 rozsudku krajského soudu). Jeho rozsudek by však z ústavněprávního hlediska obstál i v případě, pokud by nezletilý stěžovatelkou ve skutečnosti ovlivněn nebyl, jelikož by i v takové situaci bylo v nejlepším zájmu nezletilého navštěvovat Základní školu A, která je jednou ze dvou škol, kterou již nyní navštěvuje, a kam se může v rozumné dojezdové době dopravit z bydlišť obou rodičů.

S ohledem na uvedené Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].