III.ÚS 289/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 289/23 ze dne 14. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele R. O., zastoupeného Mgr. et Mgr. Martinem Nezvalem, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 101 Co 99/2022-627, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) H. K. a 2) nezletilé L. O., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená ústavním zákonem, zejména čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Rozsudkem ze dne 28. 2. 2022 č. j. P 46/2021-379 Okresní soud v Benešově (dále jen "okresní soud") svěřil nezletilou do péče matky (I. výrok), stěžovateli (dále také "otec") uložil přispívat na výživu nezletilé s účinností od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2022 částkou 20 000 Kč měsíčně, s účinností od 1. 3. 2022 částkou 35 000 Kč měsíčně s tím, že výživné ve výši 20 000 Kč měsíčně je splatné k rukám matky a výživné ve výši 15 000 Kč měsíčně je splatné na účet nezletilé, který je otec povinen zřídit do 3 dnů od právní moci rozsudku (II. výrok), nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2020 do 28. 2. 2022 ve výši 200 000 Kč uložil otci uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 000 (III. výrok), bydlištěm nezletilé soud určil obec O. (IV. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok). Doplňujícím rozsudkem ze dne 6. 6. 2022 č. j. P 46/2021-404 okresní soud zamítl návrh matky na úpravu styku otce s nezletilou. 3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu ve II. výroku změnil tak, že výše výživného pro nezletilou činí s účinností od 1. 9. 2020 částku 60 000 Kč měsíčně; výživné ve výši 40 000 Kč je splatné k rukám matky a výživné ve výši 20 000 Kč na účet vedený na jméno nezletilé (I. výrok), ve III. výroku změnil rozsudek okresního soudu tak, že nedoplatek na vyměřeném výživném za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 11. 2022 ve výši 1 120 000 Kč je otec povinen zaplatit ve výši 780 000 Kč k rukám matky a ve výši 340 000 Kč na účet vedený na jméno nezletilé do 31. 3. 2023 (II. výrok). Okresní soud dále vyslovil, že rodiče nezletilé jsou oprávněni nakládat s finančními prostředky uloženými na účtu vedeném na jméno nezletilé do dosažení její plné svéprávnosti pouze s předchozím souhlasem opatrovnického soudu (III. výrok). 4. Krajský soud vyšel z toho, že majetkové poměry a výdělkové možnosti a schopnosti rodičů nezletilé jsou diametrálně odlišné, proto považoval za přiměřené výživné odpovídající právu nezletilé podílet se na životní úrovni otce částkou 60 000 Kč měsíčně, z toho ve výši 40 000 Kč k rukám matky a ve výši 20 000 Kč na tvorbu úspor nezletilé. Tato výše výživného jednak zohledňuje nejenom výdělkové poměry otce, které jsou odvozeny od jeho rozhodnutí, kdy jako jediný společník a jednatel společností určuje, jaká výše zisku společností bude rozdělena společníkovi a jaká investována do rozvoje společnosti, a tedy určuje výši svého podílu na hospodářském zisku, jednak zohledňuje i jeho majetkové poměry. Výživné stanovené v částce 40 000 Kč měsíčně k rukám matky při poměru matčiny péče o nezletilou zhruba 20 dnů v měsíci představuje 2 000 Kč denně, z této částky matka musí nezletilé zajistit bydlení, stravování, oblečení a obutí, školní i mimoškolní zájmové aktivity, kulturní a sportovní akce a dopravu na ně i společné dovolené s matkou. Krajský soud i s přihlédnutím k tomu, že se otec s nezletilou pravidelně stýká a poskytuje jí hodnotné dárky, rozhodl, že je na místě kromě výživného splatného k rukám matky uložit otci povinnost k tvorbě úspor. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že na rozdíl od řízení před okresním soudem bylo odvolací řízení nepředvídatelné, překvapivé a nepřezkoumatelné, neboť krajský soud bezdůvodně favorizoval matku, která jednala od počátku protiprávně a v rozporu se zájmem nezletilé, včetně toho, že odmítla respektovat vykonatelné předběžné opatření, jímž jí byla uložena povinnost vrátit nezletilou do místa původního bydliště v P. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který přiznal nezletilé výživné trojnásobně přesahující příjem matky, ani s názorem soudu, že takto rozhodl proto, aby nezletilá měla vyšší životní úroveň a nechtěla se z finančních důvodů vrátit k otci. Stěžovatel namítá, že zákon ani judikatura neumožňuje, aby prostřednictvím nadstandardního výživného matka takto "korumpovala" nezletilou. Stěžovatel se nadto obává, že nadlimitní výživné bude zneužíváno k dorovnávání životní úrovně matky. Za situace, kdy stanovené výživné je třikrát vyšší než deklarovaný příjem matky, je dceři znemožněno podílet se na životní úrovni matky a empaticky chápat její potřeby, čímž je nezletilá programově vedená k asociálnímu přístupu ke svému okolí. V důsledku uvedeného hrozí, že nezletilá získá despekt ke své chudé matce a babičce, získá sklony k parazitujícímu způsobu života a nezvládne situaci, kdy jako jediná dědička zdědí časem otcův veškerý majetek. Stěžovatel uzavírá, že nebrojí proti celkové výši výživného, ale proti poměru mezi částkou zasílanou k rukám matky a částkou zasílanou na bankovní účet nezletilé, otec má za to, že obrácený poměr mezi výživným a spořením by vedl ke zdravějšímu vývoji nezletilé. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla včas podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavní soud dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje ve věcech týkajících se stanovení výše výživného pouze v případech skutečně extrémních, neboť je právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní normy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní. 8. Ústavní soud obecně ve vztahu k určení výše výživného ustáleně judikuje, že oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů [viz § 913 či § 915 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "občanský zákoník")]. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přitom přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení majetkových poměrů rodičů vždy bere ohled nejen na fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i na celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku a způsob života, resp. životní úroveň [srov. nález ze dne 16. 3.