III.ÚS 2892/25 – Ústavní soud

III.ÚS 2892/25 ze dne 12. 11. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky R. R., zastoupené Mgr. Olgou Škachovou, advokátkou, sídlem Boženy Němcové 2042, Sokolov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 120/2025-425 ze dne 23. června 2025 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 150/2024-230 ze dne 12. února 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a J. M., a nezletilých R. M. a F. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka (matka) tvrdí, že rozsudkem Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudkem Okresního soudu v Mělníku byla porušena její základní práva a základní práva nezletilých vedlejších účastníků (děti) zaručená v čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Žádá, aby Ústavní soud porušení jejích práv oběma rozsudky konstatoval a aby zrušil (jen) rozsudek krajského soudu. 2. Matka se počátkem roku 2024 s dětmi odstěhovala bez souhlasu vedlejšího účastníka (otec) ze společné domácnosti v obci Z. (předchozí bydliště) do S. Matka z počátku pečovala o děti sama, otec se s nimi mohl vídat ve velmi omezeném rozsahu. Oba rodiče kontaktovali orgán sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu S. (OSPOD) a na základě jeho doporučení poté docházeli do rodinné poradny. 3. Krajský soud nařídil usnesením ze dne 16. října 2024 předběžné opatření (předběžné opatření z října 2024), jímž matce uložil povinnosti navrátit děti do předchozího bydliště nebo do vzdálenosti 20 km a zdržet se jeho změny do doby konečného rozhodnutí ve věci, a upravil péči tak, že každý rodič pečoval během 14 dnů o děti 7 dní v kratších intervalech střídání. 4. Okresní soud napadeným rozsudkem svěřil děti do střídavé péče obou rodičů v týdenním intervalu střídání s předáním dětí v pátek v 18.00 hodin. Rovnoměrně upravil i péči pro období vánočních, jarních, velikonočních a letních prázdnin (výrok I). Každému rodiči určil výživné na každé z dětí (výrok II a III). Určil trvalý pobyt dětí na konkrétní adrese v předchozím bydlišti (výrok IV). Návrh matky na udělení souhlasu za otce se změnou bydliště dětí zamítl (výrok V). Udělil souhlas za každého z rodičů s docházkou dcery do mateřské školy v blízkosti bydliště druhého rodiče (výroky VI a VII). Určil dětem pediatra (výrok VIII). Uložil oběma rodičům vzájemnou informační povinnost o významných skutečnostech (výrok X). Návrh na výkon rozhodnutí zamítl (XI) a rozhodl o nákladech řízení (výrok XII). Okresní soud uzavřel, že jsou děti plně připraveny na střídavou péči a tím rovnoměrnou výchovu obou rodičů s ohledem na silnou citovou vazbu k oběma rodičům, podmínky obou rodičů pro výchovu dětí, existenci vztahu a probíhající široký styk s otcem. 5. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání obou rodičů změnil rozsudek okresního soudu v části výroku I tak, že čas předání dětí určil v 15.00 hodin, jarní a velikonoční prázdniny neupravil a změnil místo předání a převzetí dětí. Ve výroku II okresního soudu jej změnil tak, že výživné pro každé z dětí určil od 13. ledna 2024 a výši diferencoval od 22. listopadu 2024 a právní moci napadeného rozsudku. Ve výroku III jej změnil tak, že vyživovací povinnost matky na každé z dětí zvýšil a rovněž částky diferencoval. Ve výroku IV jej změnil tak, že návrh otce na určení pobytu dětí zamítl. Informační povinnost rodičů stanovenou výrokem X změnil tak, že blíže specifikoval, kdy tak mají rodiče činit. Nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce ve výši 5 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok I). Vyměřil každému rodiči dluh na výživném na obě děti (výrok II a III). Rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok IV). 6. Krajský soud doplnil dokazování zprávou obou mateřských škol, které vedlejší účastnice (dcera) navštěvuje. Z těchto zpráv vyplynulo, že oba rodiče projevují o dceru náležitý zájem, složité rodinné zázemí neovlivňuje ani vývoj ani chování dcery. Vzhledem k nadbytečnosti nedoplnil dokazování o zprávu rodinné poradny. Z pohovoru opatrovníka s dcerou vyplynula trvající komplikovaná komunikace rodičů, citová vazba dcery k oběma rodičům, jakož i přání být u obou rodičů stejně. Krajský soud nezjistil nic (vyjma komunikace a předávání dětí), co by svědčilo o nepřiměřené zátěži dětí. Uzavřel, že forma péče nastavená předběžným opatřením funguje, oba rodiče naplňují kritéria pro svěření do střídavé péče zhruba stejnou měrou a střídavá péče je v nejlepším zájmu dětí. Souhlas za otce se změnou bydliště dětí do S. neudělil, protože matka ignorovala zájem dětí a právo obou rodičů na péči, řešila výlučně své zájmy a děti přemístila protiprávně. Vzápětí po odstěhování ze společné domácnosti změnila dětem trvalý pobyt, podala návrh na úpravu poměrů k nim u Okresního soudu v Sokolově a již měla podepsanou rezervační smlouvu na byt v S. I přes nařízené předběžné opatření poté děti nenavrátila do okolí předchozího bydliště. Krajský soud nařídil výkon rozhodnutí, jelikož matkou dokládané oslovení realitních kanceláří za účelem hledání bydlení v okolí předchozího bydliště vyhodnotil jako účelové, přičemž o chybějícím respektu matky k rozhodnutí o navrácení dětí svědčila i přihláška dcery do školy v S. 7. Matka namítá, že obecné soudy ignorovaly participační práva dcery a odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu ke zjišťování názoru a přání dětí v soudním řízení. Okresní soud před vydáním rozsudku přání dcery (ani prostřednictvím OSPOD) nezjistil a od jeho vydání se stav dcery zhoršoval. Ani krajský soud nerespektoval přání dcery a nezjistil odpovědi na konkrétní otázky vztahující se k úpravě styku. Nadto zamítl návrh matky na provedení důkazu zprávou z rodinné poradny z června 2025, kde byl proveden s dcerou pohovor, a rozhodnul o péči v rozporu s názorem dcery. Ta při pohovoru s psycholožkou rodinné poradny uvedla, že k otci jezdit nechce a jaké k tomu má důvody. Psycholožka uzavřela, že děti vykazují známky psychické nepohody při častých změnách prostředí a střídavá péče pro ně není optimální. 8. Matka dále tvrdí, že došlo k omezení jejího práva na svobodu pohybu a volbu povolání, když jí bylo výše uvedenými soudy nařízeno se vrátit do obvodu předchozího bydliště. K takovému závažnému řešení podle matky neměly soudy důvod. Matka je schopna zajistit střídavou péči i v místě současného bydliště. Odporuje principu předvídatelnosti, jestliže soud rozhodl o střídavé péči s poukazem, že školské zařízení bude jedno, protože vzhledem ke vzdálenosti bydlišť rodičů nebude možné praktikovat střídavou péči. Okresní soud navíc princip předvídatelnosti a právní jistoty porušil tím, že na prvním jednání seznámil účastníky se svým předběžným názorem, že střídavá péče nepřichází v úvahu, a poté, aniž by účastníky seznámil se změnou právního názoru, rozhodl jinak. 9. Konečně matka spatřuje svévoli v nařízeném předběžném opatření týkajícím se školského zařízení dětí v místě, kam není schopna děti dopravit, navíc žijí-li děti rok a půl v S. a jsou zde socializovány. 10. Procesní předpoklady pro řízení o ústavní stížnosti byly splněny. 11. Matka mimo jiné namítá zásah do ústavně zaručených práv dcery. Rozhodnutí o ústavních právech jednoho z rodičů je s ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině charakterizováno vzájemností, takže je de facto rozhodováno o ústavní úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 611/21 ze dne 30. března 2021 nebo sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ze dne 26. ledna 2021). Z hlediska rozhodování o ústavní stížnosti v těchto případech je tedy nerozhodné, zda je stěžovatelem samo dítě nebo jeden z rodičů. V obou případech bude Ústavní soud zkoumat, co je v nejlepším zájmu dítěte. 12. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)]. Ústavní soud proto také vždy posuzuje, zda soudy v řízení konaly a přijímaly opatření v nejlepším zájmu dítěte a zda shromáždily veškeré potřebné důkazy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte a veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení náležitě odůvodnily [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. května (N 105/73 SbNU 683)]. Další přehodnocování jejic