III.ÚS 2917/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2917/21 ze dne 18. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele V. B., zastoupeného JUDr. Mojmírem Přívarou, advokátem, sídlem Kovářská 1253/4, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2021 č. j. 22 Co 165/2021-995, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a družstva X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník se cítí být oprávněným z věcného břemene k bytu vzniklému podle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, přičemž daný byt pronajal, jak mu toto věcné břemeno má umožnovat, nájemkyni J. Z. Vedlejší účastník se jako žalobce domáhá po stěžovateli (žalovaném) náhrady škody naturální restitucí spočívající v provedení v žalobě blíže specifikovaných stavebních prací (má jít v podstatě o obnovu poškození způsobeného stěžovatelem v daném bytě), in eventum žádá zaplacení majetkové újmy ve výši 2 560 000 Kč. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") ze dne 25. 6. 2020 č. j. 42 C 222/2014-829 bylo vůči stěžovateli nařízeno předběžné opatření, kterým mu byla zakázána jakékoliv dispozice s nemovitou věcí v jeho vlastnictví, a to s pozemkem parc. č. X1, jehož součástí je budova R. č. p. X2 v kat. úz. R., obec P., ve které se nachází předmětný byt; stěžovateli tak soud zakázal převést vlastnické právo k uvedené nemovitosti na jinou osobu nebo její jakékoli zatížení. 3. Stěžovatel navrhl zrušení daného předběžného opatření. Tento návrh byl zamítnut usnesením obvodního soudu ze dne 20. 5. 2021 č. j. 42 C 222/2014-959. 4. Ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021 č. j. 22 Co 165/2021-995 bylo o odvolání stěžovatele proti posledně uvedenému usnesení obvodního soudu rozhodnut tak, že se toto usnesení potvrzuje. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel má za to, že řízení trvá nepřiměřeně dlouho, když bylo zahájeno již dne 6. 5. 2014, což má vliv i na přípustnost trvání zajištění (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 208/20). Dlouho trvá i zajištění samotné, když původně byla nemovitost zajištěna na základě jiných rozhodnutí počínaje usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 5 ze dne 21. 8. 2015 č. j. 2 ZT 308/2015-23. V civilních ani trestních řízeních nebylo dosud v dané věci proti stěžovateli ničeho vymoženo. Hodnota domu přesahuje 50 000 000 Kč, zatímco žalovaný nárok činí pouze 2 560 000 Kč, jde tedy o značný nepoměr. Částka 2 560 000 Kč, která má představovat hodnotu zaniklého věcného břemene, je přitom zpochybňována výsledky znaleckých posudků, které docházejí k částkám ještě podstatně menším. Nebyl ani dostatečně odůvodněn základní předpoklad pro vydání předběžného opatření, totiž obava z toho, že výkon soudního rozhodnutí bude ohrožen. Stěžovatel nemůže za současné situace dům rekonstruovat ani prodat. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření k věci 7. Ústavní soud vyzval dalšího účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. Za účelem opatření podkladů pro rozhodnutí podle § 48 odst. 2 zákona o Ústavním soudu vyzval k vyjádření i obvodní soud. 8. Obvodní soud uvedl, že ve věci se jedná o dlouhé, obtížné řízení s řadou procesních námitek všech stran sporu, kterému předcházelo dlouhé trestní řízení, v řízení byl vypracován znalecký posudek. V současné době, kdy je řízení přerušeno, je třeba vyčkat pravomocného rozhodnutí v řízení sp. zn. 28 C 287/20, aby mohlo být v řízení pokračováno. 9. Městský soud odkázal na odůvodnění svého usnesení, zejména pak jeho bod 10. V něm mimo jiné vysvětlil, proč není důvodem ke zrušení předběžného opatření okolnost, že stěžovatel spoluvlastní další nemovitý majetek, jakož i konstruktivně nastínil možnost složení jistoty [§ 76 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] ve výši sporné částky se zohledněním nákladů řízení s tím, že pak by případně mohly důvody pro nařízení stávajícího předběžného opatření ve smyslu § 77 odst. 2 věty první o. s. ř. pominout. Stěžovatel však tuto možnost nevyužil, byť neuvádí, že by potřebnou částkou nedisponoval. Nyní rozporované předběžné opatření, potvrzené odvolacím soudem usnesením ze dne 25. 6. 2020 č. j. 42 C 222/2014-829 již také bylo předmětem přezkumu v řízení před Ústavním soudem, jenž ve svém odmítavém usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. I. ÚS 3538/20 bral v potaz z hlediska délky trvání zajištění pouze trvání opatření současného. K délce řízení samotného pak soud uvádí, že bylo k návrhu, učiněnému právě stěžovatelem, přerušeno do pravomocného skončení věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 28 C 287/2020. V té se jednání konalo naposledy dne 25. 7. 2022 s odročením na den 18. 10. 2022 za účelem mimosoudního jednání o pokusu spor vyřešit dohodou. 10. Vedlejší účastník poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti ústavní stížnosti nevyužil. 11. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření stěžovateli k případné replice. Ten k vyjádření městského soudu sdělil, že možnost složit jistotu ve výši žalované částky plus náklady řízení nehodlá využívat v situaci, kdy celé zajištění má za nezákonné. Co se týče svého návrhu na přerušení řízení, šlo z jeho strany toliko o logický postup daný tím, že podal žalobu na určení zániku předmětného věcného břemene. Na ústavní stížnosti trvá. 12. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdrženou repliku k duplice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud si pro posouzení, zda v daném případě došlo k tvrzenému porušení stěžovatelových ústavně zaručených práv, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, vyžádal od obvodního soudu spis sp. zn. 42 C 222/2014. Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 14. Lze připustit, že některé okolnosti, zejména fakt, že předmětné občanskoprávní řízení, ve kterém bylo ústavní stížností napadené rozhodnutí vydáno, bylo zahájeno již dne 6. 5. 2014, vzbuzují pochybnosti, zda probíhá plynule a nedochází v něm k nepřiměřeným průtahům. Nelze pak ani v obecné rovině vyloučit, že takováto nepřiměřenost délky řízení by následně mohla mít význam i při posuzování přiměřenosti v něm nařízeného zajištění. Nicméně skutečnosti vyplývající ze spisu obvodního soudu jednoznačně svědčí proti důvodnosti takovýchto stěžovatelových námitek. Třeba konstatovat, že délku řízení lze v zásadní míře přičítat právě stěžovateli. Ten činí různé právní kroky, které řízení prodlužují. Jde například o zahájení paralelního řízení na určení zániku předmětného věcného břemene, v souvislosti se kterým i sám navrhl, aby původní řízení sp. zn. 42 C 222/2014 bylo do jeho skončení přerušeno. Kromě toho stěžovatel dokonce činí i kroky protiprávní, kdy byl pravomocně odsouzen v trestním řízení za jednání kvalifikované jako neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 trestního zákoníku, porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a krádež dle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku. Šlo o jednání činěná stěžovatelem s cílem protiprávními způsoby vypudit nájemkyni z předmětného bytu, včetně odpojení vody a jejího neobnovení (a to i navzdory soudy uložené povinnosti), odpojení odpadu, elektřiny, poškození střechy nad bytem, vloupání do bytu v době nepřítomnosti nájemkyně, odcizení jejích věcí z bytu se způsobenou škodou v prokázané výši minimálně 130 450 Kč, nebo demolování interiéru bytu. Tato trestná činnost taktéž přispěla k délce předmětného občanskoprávního řízení, když jednak bylo toto řízení přerušeno do skončení řízení trestního, jednak musel být vzhledem k protiprávním jednáním stěžov