Ústavní soud III.ÚS 2918/22

Ústavnímu soudu byla dne 21. 10. 2022 doručena ústavní stížnost, prostřednictvím níž se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce Krajského soudu v Ostravě Mgr. Rostislava Krhuta z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021. Současně v ústavní stížnosti žádá Ústavní soud, aby zrušil přezkumné jednání Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2022 a následně nařídil nové jednání. Důvodem má být skutečnost, že přezkumné jednání se nemělo de facto konat, protože nebylo rozhodnuto o jiném podání stěžovatelky ze dne 23. 8. 2022 a v němž namítala opětovně podjatost insolvenčního soudce (resp. insolvenčních soudců).

Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného usnesení, jakož i z veřejně přístupného spisového materiálu na webových stránkách justice.cz se podává, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2021 byl zjištěn úpadek stěžovatelky, na její majetek byl prohlášen konkurs a byl ustanoven insolvenční správce. Od počátku řízení byla podle rozvrhu práce věc přidělena k rozhodování soudkyni Krajského soudu v Ostravě JUDr. Kateřině Holešovské, jejíž nepodjatost stěžovatelka opakovaně zpochybňovala. V průběhu řízení došlo z důvodu dočasného přidělení soudkyně k Vrchnímu soudu v Olomouci k jejímu vyřazení z oddělení 31 INS a věc byla nově přidělena soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi. Stěžovatelka však způsob, jakým došlo ke změně insolvenčního soudce rozhodujícího danou věc, zpochybňovala a námitku podjatosti poté uplatnila i vůči soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi. Změnu soudce stěžovatelka spatřuje jako účelovou a v rozporu se zákonem. Polemizuje se změnou rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě, označuje ji jako nezákonnou a v rozporu s jejím právem na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud k obsahu napadeného usnesení podává pouze to, že Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí zdůraznil, že přidělení soudce není důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí ve věci. Pochybnosti o podjatosti Mgr. Rostislava Krhuta podle soudu neplynou ani z jeho vyjádření, přičemž stran postupu soudu při "změně" soudce odkazuje Vrchní soudu v Olomouci soud na změnu č. 7 rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2022 sp. zn. Spr 1360/2022, bod III. /2.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížností by tak měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí nikoliv rozhodnutí dílčí, přestože jsou sama o sobě pravomocná. Ústavní soud jako nepřípustné opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutí, kterým nebyla věc pravomocně skončena (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3794/19, IV. ÚS 2818/21 a řady dalších). Za nikoli konečná Ústavní soud podle své judikatury považuje i rozhodnutí, kterými soud rozhodl o nevyloučení úřední osoby (soudce) z projednávání a rozhodnutí ve věci a ústavní stížnosti proti nim odmítá jako nepřípustné (srov. nález sp. zn. III. ÚS 4071/17 nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 4080/18, IV. ÚS 1823/20 a I. ÚS 290/21).

V nyní posuzovaném případě nesměřuje ústavní stížnost proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí a stěžovatelce zůstávají dostupné opravné prostředky proti meritornímu rozhodnutí ve věci, v jejichž rámci mohou být napraveny případné vady posouzení vznesené námitky podjatosti. Stěžovatelka není zbavena možnosti ochrany svých základních práv v dalším průběhu řízení, včetně možného podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o posledním opravném prostředku ve věci samé, pokud by podle jejího názoru nebyly tvrzené vady řízení obecnými soudy v dalším průběhu napraveny (srov. z poslední doby zejména usnesení sp. zn. I. ÚS 132/22 ze dne 9. 3. 2022 či usnesení sp. zn. I. ÚS 2646/22 ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. III. ÚS 2236/22 ze dne 19. 9. 2022). V současné chvíli je proto podaná ústavní stížnost předčasná. V posuzovaném případě ani není dán důvod přípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť stížnost nenaplňuje podmínku podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatelky způsobem, jakým byla tato podmínka popsána judikaturou Ústavního soudu.

Na uvedených závěrech nic nemění ani další námitky stěžovatelky směřující proti postupu insolvenčního soudu v rámci přezkumného jednání. Toto přezkumné jednání se konalo několik dní poté, co bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta, a pokud stěžovatelka podala další námitky stran pochybnosti o jeho podjatosti, jde spíše o obstrukční jednání než uplatňování svých práv chráněných Listinou. Tato ústavní stížnost směřuje proti shora označenému rozhodnutí a její rozsah nelze bezmezně rozšiřovat i na další úkony soudu v rámci insolvenčního řízení, pokud zde není přímá návaznost na dané rozhodnutí.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.