III.ÚS 2935/23 – Ústavní soud

III.ÚS 2935/23 ze dne 17. 1. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Bouzkem, advokátem, se sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023 č. j. 6 Tdo 631/2023-877, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 1. 2023 č. j. 4 To 612/2022-852 a proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2022 č. j. 8 T 105/2020-832, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených soudních rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 10. 2022 č. j. 8 T 105/2020-832 podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn viny ve vztahu ke skutku, kterého se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že jednajíce jako fyzická osoba, při vědomí své nepříznivé finanční situace, rozsahu a výše dosud splatných závazků jak svých, tak i společnosti X, jejímž je jediným jednatelem a společníkem, s úmyslem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch a dohodnuté práce neprovést, dne 17. 9. 2018 po předchozí ústní domluvě ohledně provedení prací souvisejících s výměnou izolací na domě, převzal od poškozeného finanční prostředky ve výši 120 000 Kč, jako zálohu na výměnu izolace v domě s termínem zhotovení do 29. 10. 2018, kdy do doby sjednaných termínů zhotovení ani následně sjednané práce nebyly provedeny, finanční částka za dohodnuté a neposkytnuté práce přes opakované výzvy ze strany poškozeného nebyla do současnosti vrácena, přičemž stěžovatel se stal následně nekontaktním, čímž měl poškozenému způsobit škodu v celkové výši 120 000 Kč. 3. Týmž rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Uvedeného trestného činu se měl dopustit (zkráceně řečeno) tím, že jednajíce jako fyzická osoba, při vědomí své nepříznivé finanční situace, rozsahu a výše dosud splatných závazků jak svých, tak i společnosti X, s úmyslem získat pro sebe neoprávněný finanční prospěch a dohodnuté práce neprovést, dne 26. 9. 2018 po předchozí domluvě na výměně oken, převzal od poškozeného finanční částku ve výši 6 000 EUR, jako zálohu na výměnu oken v domě, a to pro podnikající subjekt M. T., s termínem zhotovení do 17. 11. 2018. Do doby sjednaných termínů zhotovení ani následně zálohu jmenovanému podnikajícímu subjektu nepředal, sjednané práce nebyly provedeny, finanční částka za dohodnuté a neposkytnuté práce přes opakované výzvy ze strany poškozeného nebyla do současnosti vrácena, přičemž stěžovatel se stal následně nekontaktním. Tímto jednáním stěžovatel způsobil poškozenému škodu v celkové výši 153 630 Kč. Za uvedený trestný čin byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 22 měsíců. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Český Budějovicích ze dne 31. 1. 2023 č. j. 4 To 612/2022-852 tak, že je podle § 256 trestního řádu zamítl. 5. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 27. 7. 2023 č. j. 6 Tdo 631/2023-877 podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel spatřuje porušení svých ústavně garantovaných práv v postupu nalézacího soudu dospěl v napadeném rozhodnutí k opačnému závěru ohledně existence podvodného úmyslu stěžovatele, než ve svém prvním rozhodnutí ze dne 28. 4. 2021 č. j. 8 T 105/2020-710, jímž byl za stejný skutek uznán vinným z trestného činu zpronevěry, a které bylo posléze zrušeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2022 č. j. 6 Tdo 39/2022-811. Nalézací soud podle stěžovatele postupoval v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování, pokud se odchýlil od závěrů, které již v této věci dříve vyslovil. Učinil tak, aniž by byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu, a aniž by byly zjištěny jakékoli nové skutkové okolnosti. Stěžovatel se domnívá, že si nalézací soud nesprávně vyložil právní názor Nejvyššího soudu vyplývající z předchozího zrušujícího usnesení ze dne 12. 5. 2022 č. j. 6 Tdo 39/2022-811. Soudu prvního stupně stěžovatel dále vytýká, že dospěl do absurdní situace, kdy u každého z dílčích útoků, k nimž došlo v blízké časové souslednosti, přijímá paradoxně zcela odlišné právní závěry. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Vlastní posouzení věci Ústavním soudem 8. Ústavní soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i předchozího kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. 9. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Pouze obecným soudům náleží zjišťování trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, a to zákonem stanoveným způsobem. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí soudů o vině pachatele trestného činu z hlediska jejich zákonnosti či dokonce správnosti, ani v tomto směru není oprávněn přehodnocovat důkazy soudy provedené. 10. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. K porušení by mohlo dojít například tehdy, pokud by právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývaly [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)], popřípadě byla-li by skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy [viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995 (N 79/4 SbNU 255)]. 11. Ústavní soud má za to, že z obsahu napadených rozhodnutí nikterak nevyplývá, že by obecné soudy pochybily ve smyslu zjevného, resp. extrémního vybočení ze standardů, které jsou na jejich rozhodnutí z ústavněprávního hlediska kladeny. Obecné soudy předestřely detailní popis a interpretaci jednání stěžovatele a řádně se vypořádaly s námitkami, které v průběhu trestního řízení na svou obhajobu vznášel. Jak vyplývá z obsahu napadených rozhodnutí, obecné soudy zcela logicky a přesvědčivě zdůvodnily své závěry o vině stěžovatele ze spáchání trestného činu podvodu ve vztahu ke druhému ze stíhaných skutků. Soud prvního stupně i soud odvolací se zevrubně věnovaly otázce existence podvodného úmyslu stěžovatele, přičemž v tomto smyslu přihlédly zejména k nedobré finanční kondici stěžovatele a jeho společnosti X, k okolnostem poskytnutí zálohy ve výši 6 000 EUR poškozeným na výrobu a montáž oken, ke způsobu komunikace s podnikajícím subjektem, který měl okna zhotovit, jakož i k postoji, který stěžovatel zaujal poté, co zakázku nerealizoval, kdy nereagoval na žádné pokusy poškozeného o vzájemnou komunikaci. Právní závěry obecných soudů logicky navazují na provedené důkazy a z nich vyvozená skutková zjištění, Ústavní soud mezi nimi neshledává nesoulad, který by opravňoval jeho kasační zásah. 12. K námitkám stěžovatele nutno dodat, že obecné soudy v napadených rozhodnutích respektovaly závazný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém kasačním usnesení ze dne 12. 5. 2022 č. j. 6 Tdo 39/2022-811, zrušil rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně a vr