III.ÚS 3151/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3151/22 ze dne 19. 12. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věci řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky X, zastoupené Mgr. Michalem Švecem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti usnesení Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - jih, Oddělení hospodářské kriminality, ze dne 11. 9. 2019, č. j. KRPS-323398-113/TČ-2018-011481-LUŇ, usnesení Okresního státního zastupitelství Praha-východ ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. ZN 3436/2018, a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 9. 2022, č. j. 2 KZN 278/2019-94, za účasti Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - jih, Oddělení hospodářské kriminality, Okresního státního zastupitelství Praha-východ a Krajského státního zastupitelství v Praze, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 11. 2022, která částečně (viz dále) splňuje procesní náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá na Ústavnímu soudu, aby zrušil shora specifikovaná rozhodnutí Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - jih, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), státního zástupce Okresního státního zastupitelství Praha-východ (dále jen "dozorový státní zástupce") a Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "dohledové státní zastupitelství"), neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1, odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 1 Listiny a podle čl. 3 odst. 1 Listiny, neboť orgány činné v trestním řízení se nezabývaly oznamovanými skutečnostmi a nehodnotily předložené důkazy tak, jak jim ukládá § 2 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a v důsledku toho nezjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který vyžaduje § 2 odst. 5 trestního řádu. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Stěžovatelka dne 8. 10. 2018 podala trestní oznámení na pana S. K. (dále jen "prověřovaný") pro podezření ze spáchání trestných činů zpronevěry podle § 206 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákoník"), neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 trestního zákoníku, podvodu podle § 209 trestního zákoníku, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 trestního zákoníku, neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 trestního zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku a neoprávněného podnikání podle § 253 trestního zákoníku, a to v souvislosti se správou nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky v letech 2009-2018. 3. Policejní orgán usnesením ze dne 6. 3. 2019, č. j. KŘPS-323398-63/TČ-2018-0 11481-LUŇ, odložil věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka stížnost, na jejímž podkladě dozorový státní zástupce usnesením ze dne 16. 4. 2019, č. j. ZN 3436/2018, toto usnesení policejního orgánu zrušil a uložil mu nadále prověřovat skutečnosti, které ve svém usnesení označil. Stěžovatelka v průběhu roku 2019 dvakrát své trestní oznámení doplnila, avšak policejní orgán usnesením ze dne 11. 9. 2019, č. j. KRPS-323398-113/TČ-2018-011481-LUŇ, napadeným nynější ústavní stížností, opět věc odložil. Stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení policejního orgánu zamítl dozorový státní zástupce usnesením ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. ZN 3436/2018, napadeným nynější ústavní stížností. Stěžovatelka s tímto postupem dozorového státního zástupce nesouhlasila, a tak proti němu podala podnět k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o státním zastupitelství"), který dohledové státní zastupitelství neshledalo důvodným, o čemž stěžovatelku vyrozumělo přípisem ze dne 6. 1. 2020, č. j. 2 KZN 278/019-13. 4. Stěžovatelka dne 8. 7. 2020 zaslala policejnímu orgánu nové podání, jímž jej upozornila na nové skutečnosti a důkazy, které zjistila a které podle jejího názoru potvrzovaly, že se prověřovaný mohl některého z výše uvedených trestných činů dopustit, avšak policejní orgán ani tyto nové podněty nepovažoval za důvodné. Stěžovatelka proto zaslala Policejnímu prezidiu Policie České republiky podnět k přezkoumání pracovní činnosti Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jenž Policejní prezidium Policie České republiky přeposlalo dozorovému státnímu zástupci. Ten přípisem ze dne 12. 8. 2020, č. j. ZN 3436/2018-99, vyrozuměl stěžovatelku, že jde o opakovaný podnět, který bude bez dalšího založen. Stěžovatelka proti tomuto postupu podala podnět k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství k dohledovému státnímu zastupitelství, které stěžovatelku dne 6. 10. 2020 pod č. j. 2 KZN 278/2019-36 vyrozumělo, že tento podnět neshledalo důvodným. 5. Dne 24. 8. 2020 stěžovatelka podala policejnímu orgánu další oznámení o nově vzniklých skutečnostech, avšak policejní orgán je, aniž se jím věcně zabýval, postoupil dozorovému státnímu zástupci, který stěžovatelce dne 29. 10. 2020 přípisem pod č. j. ZN 3436/2018-111 sdělil, že nebyly zjištěny skutečnosti, které by opravňovaly orgány činné v trestním řízení zahájit proti komukoliv trestní stíhání. Stěžovatelka proti tomuto postupu brojila dalším podnětem k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, který dohledové státní zastupitelství opět neshledalo důvodným, o čemž stěžovatelku informovalo vyrozuměním ze dne 20. 1. 2021, č. j. 2 KZN 278/2019-56. 6. Dne 9. 5. 2022 podala stěžovatelka k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze nové trestní oznámení, v němž uváděla skutečnosti a důkazy nasvědčující podle jejího názoru závěru, že poškozený se mohl dopustit trestných činů podle § 206 trestního zákoníku a podle § 240 trestního zákoníku, jimiž se dle jejího názoru do té doby orgány činné v trestním řízení nezabývaly. Toto nové trestní oznámení bylo postoupeno dozorovému státnímu zástupci, který je založil jako zjevně nedůvodné, o čemž stěžovatelku zpravil přípisem ze dne 13. 6. 2022, č. j. ZN 3436/2018-131. Jelikož stěžovatelka s tímto postupem nebyla spokojena, adresovala dohledovému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu podle § 12c a násl. zákona o státním zastupitelství, který dohledové státní zastupitelství neshledalo důvodným, o čemž stěžovatelku vyrozumělo přípisem ze dne 16. 9. 2022, č. j. 2 KZN 278/2019-94, proti němuž směřuje nynější ústavní stížnost. III. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nejprve obsáhle rekapituluje předchozí procesní vývoj, následně dospívá k závěru, že jsou splněny procesní předpoklady k podání ústavní stížnosti, a pokračuje uvedením důvodů své ústavní stížnosti. Stěžovatelka má za to, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla vyprázdněna sama podstata jejího práva na soudní a jinou ochranu, jehož součástí je dle jejího názoru bezesporu i trestněprávní postih pachatele. Stěžovatelka nikdy neporušila žádnou svou právní povinnost, naopak v dobé víře průběžně informovala orgány činné v trestním řízení o skutečnostech a důkazech nasvědčujících závěru, že se prověřovaný mohl dopustit trestných činů uvedených výše, přesto jí orgány činné v trestním řízení neposkytly ochranu vyžadovanou čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny. Pochybení orgánů činných v trestním řízení spatřuje stěžovatelka v tom, že se v rozporu s § 2 odst. 4 trestního řádu bez dalšího spokojily s tvrzeními prověřovaného, která nekonfrontovaly s dalšími skutečnostmi, v rozporu s § 2 odst. 5 trestního řádu ignorovaly mnohá zjištění a skutečnosti předložené samotnou stěžovatelkou, v rozporu s § 2 odst. 6 trestního řádu nedospěly k závěru, že přinejmenším některé trestné činy uvedené shora spáchány byly, ačkoliv to ze zjištěných skutečností podle stěžovatelky vyplývalo, a v rozporu s § 2 odst. 3 trestního řádu dozorový státní zástupce vůbec nezahájil vyšetřování prověřovaného, ačkoliv podezření ze spáchání trestných činů ze zjištěných skutečností a důkazů vyplývalo. IV. Posouzení Ústavním soudem 8. Pravomoc Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci je založena ustanovením čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jen tehdy, jestliže tímto rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Jakékoliv jiné vady takového rozhodnutí se nachází mimo přezkumnou pravomoc Ústavního soudu. Ústavní soud totiž nestojí nad ú