III.ÚS 3165/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3165/19 ze dne 22. 10. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Radovana Suchánka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Burešové, zastoupené JUDr. Jiřím Davidem, advokátem, sídlem náměstí Kinských 76/7, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. července 2019 č. j. 6 As 92/2019-19 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. dubna 2019 č. j. 57 A 16/2019-20, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala, aby byla zrušena rozhodnutí označená v záhlaví, neboť je názoru, že jimi byly porušeny její základní práva a svobody zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 30. 4. 2019 č. j. 57 A 16/2019-20 zastavil řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Stěžovatelka podala žalobu prostřednictvím datové schránky svého zástupce. Šlo o naskenovanou verzi žaloby, na jejíž první stránce se měly nacházet vylepené kolkové známky v hodnotě 3 000 Kč. Krajský soud usnesením ze dne 16. 4. 2019 č. j. 57 A 16/2019-16 stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku v celkové výši 4 000 Kč a poučil ji o důsledcích nezaplacení soudního poplatku. Výzvu doručil výhradně stěžovatelčinu zástupci. Dne 23. 4. 2019 stěžovatelka krajskému soudu do datové schránky zaslala kopii tiskopisu určeného k vylepení kolkových známek, na němž se měla nacházet kolková známka v hodnotě 1 000 Kč. Krajský soud řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, neboť vyhodnotil, že zaslání fotokopií kolkových známek nepředstavuje platbu soudního poplatku. Hodlá-li účastník zaplatit soudní poplatek kolkovými známkami, musí je soudu zaslat v originále. 3. Proti zmíněnému usnesení krajského soudu stěžovatelka podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 24. 7. 2019 č. j. 6 As 92/2019-19. V odůvodnění uvedl, že § 163 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád"), zmocňuje Ministerstvo financí k vydání vyhlášky, která mimo jiné stanoví způsob placení při použití kolkových známek. Používání kolkových známek pak upravuje § 3 vyhlášky Ministerstva financí č. 383/2010 Sb., o kolkových známkách (dále jen "vyhláška o kolkových známkách"), z něhož lze dovodit, že k platbě soudního poplatku nelze použít kopie kolkových známek, musí být užit jejich originál, který se musí dostat do dispozice soudu. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s krajským soudem, že soudní poplatek za žalobu nebyl v určené lhůtě zaplacen. Nerozhodný pro tento závěr byl fakt, že mu originál žaloby s vylepenými kolkovými známkami stěžovatelka zaslala v řízení o kasační stížnosti. Navíc měl pochybnosti, zda jde o originál žaloby, jelikož kopie žaloby zaslaná krajskému soudu se od jejího "originálu" zaslaného Nejvyššímu správnímu soudu lišila chybějícím podpisem a jiným umístěním kolkových známek. Nejvyšší správní soud dále nepřisvědčil stěžovatelčině argumentaci, že dle § 42 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), měla být výzva k zaplacení soudního poplatku doručena nejen zástupci, ale i samotné zastoupené stěžovatelce. Odkázal na rozsudek svého rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005 č. j. 2 Afs 187/2004-69 (č. 726/2005 Sb. NSS; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz), dle něhož není zaplacení soudního poplatku úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka připomíná, že krajskému soudu do datové schránky doručila kopii žaloby opatřenou kolky v hodnotě 3 000 Kč s tím, že její originál předloží při jednání. Namítla, že ve výzvě krajského soudu k zaplacení soudního poplatku nebylo uvedeno, že podání kopie žaloby s vylepenými kolkovými známkami v hodnotě 3 000 Kč prostřednictvím datové schránky je nedostatečné a že je třeba soudu zaslat originál kolkových známek. Na výzvu k zaplacení soudního poplatku v celkové výši 4 000 Kč (3 000 Kč za žalobu a 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě) proto stěžovatelka reagovala tak, že na tiskopis přiložený k výzvě k zaplacení soudního poplatku, který byl určen pro vylepení kolkových známek, vylepila 1 000 Kč a jeho kopii zaslala prostřednictvím datové schránky krajskému soudu. 5. Dle stěžovatelky je platba soudního poplatku úkon, který musí osobně vykonat sám účastník řízení, proto měla být dle § 42 odst. 2 s. ř. s. výzva k zaplacení soudního poplatku doručena nejen zástupci, ale i stěžovatelce samotné. Jí však výzva doručena nebyla. 6. Za nepodstatné stěžovatelka označila pochybnosti Nejvyššího správního soudu o tom, zda mu v řízení o kasační stížnosti předložila originál žaloby. Rozhodné dle jejího názoru je, že na dodatečně předložených listinách byly originály kolků. K pochybnostem Nejvyššího správního soudu však dodala, že poté, co asistentka stěžovatelčina zástupce zaslala prostřednictvím datové schránky krajskému soudu kopie žaloby s kolkovými známkami, předala originál žaloby stěžovatelčinu zástupci. Ten jej však založil do spisu, který nemohl v době podání kasační stížnosti najít, a proto znovu zakoupil kolky v hodnotě 4 000 Kč a zaslal společně s kasační stížností Nejvyššímu správnímu soudu. Poté, co byl vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost, byly kolky z původních originálů, které se mezi tím našly, použity pro zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná práva nebo svobody stěžovatelky a zda řízení jako celek bylo spravedlivé. 9. Dle čl. 36 odst. 1 Listiny se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Součástí vymezení stanoveného postupu domáhání se svého práva před soudem je poplatková povinnost spojená s žalobou [bod 40. nálezu ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. Pl. ÚS 9/15 (N 138/86 SbNU 333; 338/2017 Sb.)]. Stěžovatelka přitom nedostála požadavkům, které pro ni vyplývaly z právní úpravy stanoveného postupu domáhání se práva. 10. Dle § 8 odst. 4 zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"), lze soudní poplatky, které nejsou vyšší než 5 000 Kč, platit kolkovými známkami. Používání kolkových známek je upraveno v § 3 vyhlášky o kolkových známkách, z něhož lze společně s § 8 odst. 4 zákona o soudních poplatcích dovodit, že k platbě soudního poplatku se užívají výhradně originály kolkových známek, nikoli jejich kopie. V usnesení ze dne 16. 10. 2014 sp. zn. III. ÚS 3153/14 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud zdůraznil, že nelze akceptovat úhradu soudního poplatku zasláním e-mailové zprávy s informací o údajném vylepení kolkových známek v hodnotě soudního poplatku, neboť k úhradě soudního poplatku se užívá originálů kolkových známek. Shodné závěry platí i pro stěžovatelčin případ, pro který platí, že soudní poplatek nelze zaplatit zasláním kopie podání s kopií kolkových známek datovou zprávou. 11. Závěr, že k úhradě soudního poplatku se užívá originálů kolkových známek, představuje racionální výklad právní úpravy. Součástí úpravy pl