III.ÚS 3181/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3181/17 ze dne 31. 8. 2018 N 143/90 SbNU 321 K posouzení naplnění dovolacího důvodu dle § 241a (1) o. s. ř. Nejvyšším soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 31. srpna 2018 sp. zn. III. ÚS 3181/17 ve věci ústavní stížnosti města Čelákovice, se sídlem náměstí 5. května 1/11, Čelákovice, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, advokátem, se sídlem Vinohradská 2828/151, Praha 3 - Žižkov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 25 Cdo 731/2017-225 o odmítnutí stěžovatelova dovolání, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2016 č. j. 15 Co 375/2016-154, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. února 2016 č. j. 27 C 21/2014-119 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby na náhradu škody způsobené vedlejší účastnicí řízení coby mandatáře při administraci veřejné zakázky, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a ML Compet, a. s., se sídlem Revoluční 655/1, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 25 Cdo 731/2017-225 bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2017 č. j. 25 Cdo 731/2017-225 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 11, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále práva garantovaná čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy a konečně také právo dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, jí napadených rozhodnutí obecných soudů a vyžádaného soudního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") se podává, že tento soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti vedlejší účastnici na zaplacení částky 1 586 468 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli rámcovou mandátní smlouvu a prováděcí mandátní smlouvu (podrobně viz sub 31), kterými se vedlejší účastnice jako mandatář (dále též "administrátor") zavázala za úplatu provést pro stěžovatele - mandanta - administraci veřejné zakázky na výběr zhotovitele stavby a provedení investičního dozoru. Povinností vedlejší účastnice byla organizace zadávacího řízení a poradenská a organizační činnost při výběru koordinátora a subjektu zajišťujícího záchranný archeologický výzkum včetně rozboru nabídek z hlediska splnění hodnoticích kritérií. V rámcové mandátní smlouvě se vedlejší účastnice zavázala uhradit škodu, která stěžovateli vznikne neposkytnutím dotace či její části, vznikne-li stěžovateli škoda prokazatelně její vinou. Základním kritériem při výběru uchazeče o veřejnou zakázku byla cena díla, která podle zadávacích kritérií neměla překročit částku 40 669 267 Kč bez DPH. Žádná z učiněných nabídek (včetně nabídky, kterou vybrala hodnoticí komise) tuto podmínku nesplňovala. Z toho důvodu Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Střední Čechy rozhodl o snížení dotace o 10 %. Stěžovatel se následně domáhal žalobou u obvodního soudu na vedlejší účastnici (administrátor) zaplacení shora uvedené částky jako náhrady škody, kterou mu měla způsobit v rámci výkonu činnosti mandatáře podle smlouvy uzavřené mezi účastníky. Obvodní soud dovodil, že sankce byla uložena za chybný výběr vítězného uchazeče, jehož nabídnutá cena překročila maximální výši zakázky; k tomu však došlo pochybením hodnoticí komise a výsledky její činnosti nelze klást k tíži vedlejší účastnice, neboť odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky má podle § 151 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o veřejných zakázkách") výlučně stěžovatel jako zadavatel a hodnoticí komise měla rozpoznat, že uchazeči v nabídkách překročili maximální stanovenou cenu zakázky, přičemž výběr nemohl stěžovatel delegovat mandátní smlouvou na vedlejší účastnici. Důvodem pro snížení dotace nebylo pochybení v zadávací dokumentaci či výzvě k podání nabídek, ale ve výběru nabídky, která podmínky nesplňovala. Vedlejší účastnice tak dle obvodního soudu neporušila povinnost, která by byla příčinou snížení dotace. 3. K odvolání stěžovatele rozhodl Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Shodně s obvodním soudem uzavřel, že absentuje porušení právní či smluvní povinnosti vedlejší účastnice, které by bylo důvodem snížení dotace, neboť neposkytnutí části dotace bylo důsledkem jednání stěžovatele při výběru vítězného uchazeče. Odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky nese zadavatel veřejné zakázky (§ 151 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách). Navíc z protokolu o jednání hodnoticí komise vyplývá, že členové komise byli seznámeni s nabídkami uchazečů, hodnotili je z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele, komise provedla posouzení a nevyřadila žádnou nabídku. Základní hodnoticí kritérium muselo a mělo být členům hodnoticí komise známo, přičemž posouzení dvou číselných údajů představujících maximální možnou cenu a nabídnutou cenu zakázky nepředstavuje odborné kritérium, které by člověk nadaný průměrnou inteligencí nedokázal posoudit. 4. Obvodní soud a městský soud tak učinily shodný právní závěr, že v dané věci zcela absentuje porušení právní či smluvní povinnosti vedlejší účastnice, která by byla příčinou vzniku škody (důvodem pro krácení dotace). Neposkytnutí dotace v plné výši (její korekce o 10 %) bylo dle obvodního a městského soudu důsledkem jednání stěžovatele při výběru vítězného uchazeče o veřejnou zakázku, neboť tento výběr je ve výlučné pravomoci zadavatele veřejné zakázky (stěžovatele) a nelze jej ani smluvně přenést na jinou osobu. Tento rozhodovací proces nemůže být dle obvodního a městského soudu delegován na mandatáře (což se však nestalo, spor spočíval v podílu mandatáře na snížení dotace v důsledku porušení soukromoprávních smluvních povinností), neboť takové zmocnění by bylo v tomto rozsahu neplatné a na základě tohoto zmocnění učiněné právní úkony by byly stiženy absolutní neplatností pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách. Rozhodovací pravomoc a s tím i spojená odpovědnost jsou ve výlučné kompetenci zadavatele a nelze je dle obvodního soudu a městského soudu přenést na vedlejší účastnici (srov. str. 5 až 10 napadeného rozsudku obvodního soudu a str. 4 a 5 napadeného rozsudku městského soudu). 5. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl. Konstatoval, že není naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Dle Nejvyššího soudu v dovolání uplatněné námitky směřují proti skutkovým závěrům, a nikoliv proti řešení některé otázky hmotného nebo procesního práva, na níž závisí napadené rozhodnutí. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti žalovaného (v daném případě vedlejší účastnice) za škodu a zároveň vzniku nároku žalobce na náhradu škody, a to i v případě, že se žalovaný subjekt zavázal, že uhradí škodu, pokud ji způsobí. Posouzení existence příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti jednoho subjektu a vznikem majetkové újmy na straně poškozeného je dle Nejvyššího soudu otázkou skutkovou, nikoli právní (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025, nebo rozsudek ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Nejvyšší soud v napadeném usnesení dále uvedl, že právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil. V dané věci šlo o příčinný vztah mezi nesplněním smluvního závazku vedlejší účastnicí vůči stěžovateli a nevyplacením části dotace na veřejnou zakázku. Protože hodnoticí komise vybrala nabídku, která jako všechny ostatní nesplňovala základní kritérium, šlo o její volbu, která byla bezprostřední příčinou krácení dotace. Na výkladu § 15