Ústavní soud III.ÚS 3190/20 – Návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí

Dne 11. 11. 2020 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v níž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

Podáním ze dne 23. 11. 2020 stěžovatel svou ústavní stížnost doplnil a navrhl odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Zdůraznil, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro zjištění jeho úpadku Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud"), neboť má ve skutečnosti pouze jednoho věřitele, vůči němuž je navíc rovněž vedeno insolvenční řízení. Právní závěry dovozené insolvenčním soudem jsou podle něj v extrémním rozporu se zjištěným skutkový stavem. Stěžovatel rovněž upozorňuje na to, že insolvenční řízení je vůči němu vedeno účelově a koordinovaně oběma vedlejšími účastníky za "přispění jimi dosazené insolvenční správkyně" a "nečinného přihlížení insolvenčního soudu". Rozhodnutí městského soudu potvrdil Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud"), který však podle stěžovatele zcela ignoroval účelové jednání vedlejších účastníků a insolvenční správkyně, jakož i opakovaně doloženou finanční situaci stěžovatele. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, byť o něm měl podle stěžovatele věcně rozhodnout.

Všichni účastníci v reakci na návrh na odložení vykonatelnosti jejich rozhodnutí ve svých vyjádřeních odkázali na § 90 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zák. č. 294/2013 Sb. Vedlejší účastníci se k návrhu nevyjádřili.

Obecně platí, že ústavní stížnost nemá odkladný účinek. V souladu s § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocná a vykonatelná rozhodnutí obecných soudů týkající se zjištění úpadku stěžovatele, mohou v daném případě a v daných souvislostech představovat závažný zásah do základních práv stěžovatele. Napadená rozhodnutí by mohla stěžovateli způsobit nepoměrně větší újmu, než jaká může při odložení jejich vykonatelnosti do skončení řízení o ústavní stížnosti vzniknout jiným osobám. To platí tím spíše, byl-li za způsob řešení úpadku zvolen konkurs (§ 244 a násl. insolvenčního zákona).

K odkazu účastníků na § 90 insolvenčního zákona Ústavní soud uvádí, že v řízení o ústavní stížnosti postupuje podle zákona o Ústavním soudu, nikoli podle insolvenčního zákona. Proto při odložení vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí rozhoduje podle shora uvedeného § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a nikoli podle ustanovení insolvenčního zákona, resp. občanského soudního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí. Výkonu pravomoci Ústavního soudu odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí tedy § 90 insolvenčního zákona nijak nebrání.

Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému odložil vykonatelnost ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by tím však jakkoliv předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.