III.ÚS 3326/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 3326/19 ze dne 31. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti obchodní společnosti INDEX REAL s. r. o., sídlem Výškovická 3085/2, Ostrava - Zábřeh, zastoupené JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, Poděbradova 1243/7, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2019 č. j. 25 Cdo 1492/2019-313, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2018 č. j. 16 Co 315/2018-271 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. listopadu 2017 č. j. 22 C 107/2015-146, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a JUDr. Jána Locka, bývalého soudního exekutora, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 10. 2019, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejší účastník byl jako soudní exekutor pověřen provedením exekuce ve věci oprávněného společnosti Thorndale Limited Company proti stěžovatelce a Ing. Petru Černínovi jako povinným k vymožení jejich povinnosti zaplatit oprávněnému pohledávku ve výši 9 386 406 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 030 000 Kč, úroky z prodlení ve výši 14 % ročně z částky 9 386 406 Kč ode dne 1. 1. 2009 do 31. 3. 2009 a náklady oprávněného a povinnosti zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Věc byla vedena u Exekutorského úřadu v Kutné Hoře pod sp. zn. 092 EX 33/10. V rámci exekuce byla provedena dražba nemovitých věcí ve vlastnictví stěžovatelky a dne 20. 6. 2011 udělil vedlejší účastník příklep vydražiteli Davidu Dutkovi za nejvyšší podání ve výši 31 500 000 Kč, zahrnující také 20 % DPH. Dne 27. 9. 2011 se konalo jednání o rozvrhu rozdělované podstaty. Usnesením ze dne 20. 10. 2011 č. j. 092 EX 33/10-75 vedlejší účastník učinil předmětem rozvrhu pouze částku 26 250 000 Kč, ze které uspokojil pohledávku oprávněného, který byl zástavním věřitelem, a soudního exekutora. Dne 24. 10. 2011 sdělil vedlejší účastník vydražiteli, že nejnižší podání nemělo být navýšeno o DPH, a proto mu částku 5 250 000 Kč vrátil. K odvolání povinných Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 23. 3. 2012 č. j. 56 Co 720/2011-113 rozvrhové usnesení zrušil a uložil vedlejšímu účastníkovi, aby předmětem rozvrhu učinil celou částku 31 500 000 Kč. Dne 5. 12. 2012 vydal vedlejší účastník nové rozvrhové usnesení č. j. 092 EX 33/10-110, kterým podle dohody o narovnání účastníků z téhož dne z rozdělované podstaty ve výši 26 250 000 Kč uspokojil svou pohledávku na nákladech exekuce ve výši 1 326 260 Kč a pohledávku oprávněného ve výši 24 923 740 Kč. Všichni účastníci rozvrhového usnesení se vzdali práva na odvolání a usnesení tak nabylo právní moci dne 5. 12. 2012. 3. Z uvedené dohody o narovnání vyplývá, že byla uzavřena mezi společností Thorndale Limited Company jako věřitelem, stěžovatelkou jako dlužníkem 1), Ing. Petrem Černínem jako dlužníkem 2) a vedlejším účastníkem jako soudním exekutorem. V bodě II. se uvádí účel dohody a způsob vypořádání účastníků tak, že všichni účastníci této dohody s ohledem na jejich společný zájem na úhradě nároku věřitele z pohledávky, ukončení exekuce a uhrazení jejich nákladů, jakož i vrácení zajišťovacích instrumentů, včetně vymazání poznámek o nařízení exekuce, exekučních příkazů na provedení exekuce prodejem nemovitostí a zástavních práv se dohodli tak, že dlužník 1) a dlužník 2) se zavázali společně a nerozdílně na pohledávku zaplatit věřiteli částku ve výši 29 203 526,69 Kč, spolu s úroky připsanými na účet exekutora k částkám vymoženým v exekuci, a to v dohodě popsaným způsobem. V bodě III. účastníci dohody prohlásili, že zaplacením této částky jsou jejich veškerá vzájemná práva a povinnosti vyplývající z existence pohledávky vypořádány, a takto jsou vypořádány veškeré nároky exekutora z titulu odměny či dalších nákladů exekuce. 4. Stěžovatelka se žalobou podanou dne 10. 4. 2015 domáhala po České republice - Ministerstvu spravedlnosti a vedlejším účastníkovi náhrady škody ve výši 5 250 000 Kč odpovídající vrácené části nejvyššího podání. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 22. 8. 2016 č. j. 22 C 107/2015-83 byla žaloba vůči oběma žalovaným zamítnuta, tento rozsudek byl však ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 2. 2017 č. j. 16 Co 500/2016-199 a věc byla vrácena obvodnímu soudu. 5. V dalším řízení rozhodl obvodní soud rozsudkem ze dne 1. 11. 2017 č. j. 22 C 107/2015-146 o zamítnutí žaloby stěžovatelky proti vedlejšímu účastníkovi. K odvolání stěžovatelky byl tento rozsudek potvrzen rozsudkem krajského soudu ze dne 13. 11. 2018 č. j. 16 Co 315/2018-271. Obecné soudy posuzovaly odpovědnost vedlejšího účastníka jako soudního exekutora podle § 32 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, za škodu způsobenou v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Oba dospěly ke stejnému závěru, že vedlejší účastník porušil právní povinnost, neboť v rozporu s § 337a občanského soudního řádu neučinil předmětem rozvrhu nejvyšší podání, kterého bylo dosaženo v dražbě nemovitostí konané dne 20. 6. 2011. Stěžovatelce tak mohla vzniknout škoda až do výše 5 250 000 Kč, tedy částky, jež by jí mohla být jako hyperocha vyplacena podle § 337c občanského soudního řádu, jestliže by pohledávka oprávněného a soudního exekutora byla plně uhrazena. Nebyl však splněn třetí předpoklad odpovědnosti exekutora za škodu, a to příčinná souvislost mezi tím, že předmětem rozvrhu neučinil celé nejvyšší podání, a škodou, která stěžovatelce měla tímto postupem vzniknout. 6. K přetržení příčinné souvislosti mělo dojít uzavřením dohody o narovnání ze dne 5. 12. 2012, ve které si její účastníci dohodli, jak bude v rámci nového rozvrhového usnesení rozdělena částka 26 250 000 Kč, a v níž se stěžovatelka vzdala práva odvolání do takto koncipovaného rozvrhového usnesení. Pokud by stěžovatelka proti rozvrhovému usnesení podala odvolání, ke škodě by nedošlo. V takovém případě by krajský soud předmětné rozvrhové usnesení zjevně opět zrušil a zavázal soudního exekutora k rozvrhu celé částky, které bylo dosaženo nejvyšším podáním. Uzavřením dohody došlo k vypořádání pohledávek účastníků dohody o narovnání a tím k přetržení příčinné souvislosti mezi pochybením soudního exekutora a případnou škodou vzniklou stěžovatelce. 7. Podle městského soudu se stěžovatelka mýlí, tvrdí-li, že podle obvodního soudu se měla dohodou o narovnání vzdát práva na náhradu škody vůči vedlejšímu účastníkovi. Na tomto závěru totiž rozsudek obvodního soudu nestojí. Neobstojí ani její námitka, že se vzdala práva na odvolání proti rozvrhovému usnesení po zjištění, že vydražitel odmítá vedlejšímu účastníkovi vrátit soudním exekutorem mu poukázanou částku 5 250 000 Kč a že dohodou chtěla zabránit narůstání dluhu o úroky z prodlení či smluvní pokutu. Při zkoumání příčinné souvislosti soud pouze posuzuje skutečnosti, které vedou ke vzniku škody. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost, jak tomu bylo v daném případě. 8. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019 č. j. 25 Cdo 1492/2019-313, neboť nebylo shledáno přípustným podle § 237 občanského soudního řádu. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím žalovaného a vznikem škody, stejně jako výklad obsahu smluvního ujednání, jsou otázkou skutkovou, nikoli právní. III. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi porušením procesních předpisů ze strany vedlejšího účastníka jako soudního exekutora a vznikem škody stěžovatelce tím, že byla uzavřena dohoda o narovnání či akceptováno rozvrhového usnesení. K takovémuto přerušení by mohlo dojít "jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost" (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012 sp. zn. 25 Cdo 1474/2011). Novou okolností, která by měla takovýto následek, ovšem nemohlo být právní jednání stěžovatelky jako povinné. 10. V dohodě o narovnání podle stěžovatelky nelze spatřovat prominutí jejího nároku na náhradu škody proti vedlejšímu účastníkovi způsobené nesprávným úředním postupem. Žádný takovýto výslovný projev vůle z této dohody nepl