Ústavní soud III.ÚS 3361/24

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žádost o dotaci, kterou Státní zemědělský intervenční fond ("SZIF" nebo též "Fond") zamítl, neboť stěžovatel nedoložil formulář s doklady prokazujícími nárok na dotaci. Odvolání stěžovatele Ministerstvo zemědělství zamítlo. Stěžovatel na webových stránkách Portál farmáře formulář s doklady sice vytvořil, ale řádně jej již neodeslal (nestiskl tlačítko "Podat žádost"). Připravená, rozpracovaná podání je možné ještě měnit a až do odeslání nejde o jejich konečnou podobu. V případě řádně doručeného dokladu je přitom žadatel následně informován o učiněném podání. Jestliže stěžovatel ve stanovené lhůtě žádný formulář nedoručil, nemohl jej SZIF vyzvat k odstranění vad. Jde o neodstranitelnou vadu, neboť formulář s doklady lze podat jen ve lhůtě stanovené Zásadami žádosti o dotaci. Správní žalobu stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zamítl.

Rozsudek městského soudu stěžovatel napadl kasační stížností. Namítal, že pokud podal žádost o dotaci a následně prokazatelně vytvořil formulář s příslušnými doklady, nemohla vzniknout pochybnost o jeho úmyslu tento proces dovršit. Pokud by jakákoliv pochybnost vyvstala, měl být vyzván k odstranění vad podání. Tím, že formulář s potřebnými doklady do Portálu farmáře nahrál, došlo k jejich doručení.

Napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Konstatoval, že aby mohl být proces podání formuláře završen, muselo by dojít k odeslání formuláře prostřednictvím tlačítka "Podat žádost". Je nesporné, že stěžovatel formulář s doklady vytvořil, ale k podání (odeslání) formuláře již nedošlo. SZIF tak stěžovatele nemohl ani vyzvat k odstranění vad podání. I pokud by měl Fond možnost nahlédnout do podání (což neměl), nemohl by předjímat, zda jde o konečnou verzi, která mu má být závazně předložena. Zásady žádosti o dotaci nadto stanoví pevnou lhůtu pro doložení potřebných dokladů a k dokladům doručeným po lhůtě se nepřihlíží. Stěžovatel vložil formulář s doklady do informačního systému v poslední den lhůty. Výzva k dodatečnému doložení formuláře, učiněná po lhůtě pro doložení dokladů, by tak nemohla mít účinky předpokládané stěžovatelem.

Stěžovatel namítá, že obecné soudy porušily jeho právo na soudní ochranu. Zdůrazňuje, že současný agrární trh je dotacemi značně deformován a on je tak na dotacích závislý. V tomto závislém postavení musí akceptovat způsob komunikace (Portál farmáře), který není jednoduchý a snadněji může dojít k chybám a poruchám. Obecné soudy nepřihlédly k ostatním úkonům stěžovatele a neposuzovaly jeho vůli jako celek. V první fázi dotačního řízení řádně a včas podal žádost o dotaci a v druhé fázi řádně a včas nahrál na Portál farmáře formulář s doklady prokazujícími nárok na dotaci. Jeho vůle byla zjevná - chtěl dotaci. I přes "dvoufázovost" dotačního řízení jde fakticky o jednu žádost. Fond má při rozhodování o dotacích postavení orgánu veřejné správy a měl tedy postupovat podle principů dobré správy. Měl tedy předpokládat problém na straně stěžovatele a věc vyřídit nejvhodnějším prostředkem pro uživatele veřejné správy, což se v posuzované věci nestalo.

Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu je podstatné pouze to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů.

Postup správních orgánů i správních soudů, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a posléze pak správních soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda právní závěry těchto orgánů veřejné moci nejsou s nimi v extrémním nesouladu a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen libovůlí.

Ústavně zaručené právo na soudní ochranu a řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Postup k ochraně práv jednotlivce není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které kogentně určují, jaké procesní prostředky a za jakých podmínek lze v různých situacích uplatnit. Pokud jednotlivec stanovený postup dodrží a jiný orgán se přesto odmítne jeho podáním zabývat a o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na řádný proces, respektive k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti (srov. např. nálezy ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 3106/13 či ze dne 14. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2398/18).

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost z hlediska svého obsahu představuje opakování argumentace, s níž se již vypořádaly správní soudy. Ústavní soud v napadených rozhodnutích nenalezl vady, které by nepřípustně postihly ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Správní orgány i obecné soudy rozhodovaly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a v Ústavě a jejich rozhodnutí nelze označit za svévolná.

Správní soudy srozumitelně vysvětlily rozdíl mezi vytvořením formuláře a nahráním dokladů do systému a jejich odesláním. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom nezpochybňuje závěr, že tlačítko "Podat žádost" nestiskl. Právě tento úkon však představuje rozdíl mezi vytvořením formuláře a jeho odesláním. Není přitom možné, aby správní orgán vyzval stěžovatele k odstranění vad podání, které mu nebylo doručeno. Pokud stěžovatel namítá, že jeho vůle byla jasná, tedy, že chtěl o dotaci zažádat, nevypořádává se nijak se závěry správních soudů ohledně toho, že Fond měl pouze informaci o vytvoření podání a obsah stěžovatelem nahraných dokumentů se mu nezobrazil, neboť Portál farmáře tuto funkci nemá. Pojatá vůle něco učinit není totéž co projevená vůle.

Správní soudy nadto vysvětlily, že i v případě, že by SZIF stěžovatele k odstranění vad vyzval, nemělo by to pro výsledek rozhodnutí o žádosti význam. Stěžovatel formulář s doklady vložil do systému v poslední den lhůty. Neodeslal jej. I pokud by byl Fondem vyzván k odstranění vad (k čemuž nebyl důvod, protože žádost nebyla do sféry adresáta odeslána), bylo by tomu tak po lhůtě k doložení dokladů, přičemž k dokladům prokazujícím nárok na dotaci doručeným po lhůtě se nepřihlíží. Ani s tímto závěrem se přitom stěžovatel v ústavní stížnosti nevypořádal.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.